London Craft Beer Festival

V minulých dvou článcích jsem psala o tradičním festivalu pro vousaté muže v sandálech, dnes se vrátím k druhému pivnímu festivalu, který jsme v Londýně v minulém roce navštívili – London Craft Beer Festival. Jak sám název napovídá, jedná se o festival především těch mladších pivovarů. První ročník se konal minulý rok a letos v srpnu proběhl již  druhý ročník. Termín je mazaně nastavený tak, aby navazoval na GBBF a my jsme rozhodně nebyli jediní, kdo využil příležitosti a zúčastnil se obou akcí.

Lístky na LCBF stály 35 £ na vstup na jednu session trvající 5 hodin (letos ale byly k dispozici i včasné vstupenky za 25 £). Vstup zahrnoval degustační skleničku a katalog s kupóny na ochutnávaná piva. Od každého pivovaru mohl člověk ochutnat jednu degustační dávku. Pokud jste si všechny kupóny posčítali, opravňovaly k vypití přibližně pěti pint za dobu pěti hodin. V případě, že by se jednalo o Mildy, bylo by to tak akorát na strávení příjemného večera zakončeného velmi decentně přiopilou dobrou náladou. Pokud však člověk vezme do úvahy skutečnost, že mnoho zde nabízených piv se pohybovalo alkoholem kdesi okolo 8%, bylo pro některé jedince poměrně obtížné udržet si důstojnost a mnohdy udržet i jiné věci.

Na festivalu se představilo dvacet pivovarů – Beavertown, BrewDog, Brodie's, De Molen, Buxton, Camden, Crate, Dark Star, The Five Points, Harviestoun, Howling Hops, The Kernel, Magic Rock, Mikkeller, Partizan, Redemption, Siren, Thornbridge, To Øl a Weird Beard. Většina z těchto pivovarů nabízela piva z kegů… U těch anglických se vlastně jedná o pivovary, které jsou vyloučené z účasti na GBBF. Tradičnější Harviestoun a Dark Star přivezly casky. Žádná řevnivost mezi craft a cask ale se tedy nekonala.

Vstupenku jsme si koupili již předem přes internet. Počet vstupenek je totiž omezen. Vybrali jsme si session v pátek večer. Přemýšleli jsme i o sobotě, ale říkali jsme si, že bychom ještě v sobotu mohli zaskočit na GBBF a v pátek večer se odchodem na LCBF, kde je počet účastníků omezen, elegantně vyhneme pátečním davům na GBBF.

Session začínala v sedm hodin, my jsme byli na místě o něco dříve, ale organizátoři dovnitř nikoho nevpustili. Brána Oval Space, kde se festival konal, se otevřela přesně v sedm hodin a u vstupu nás bedlivě kontrolovaly gorily, jako kdybychom vstupovali do nějakého diskotékového klubu. Žel tato asociace se později ukázala jako poměrně přesná.

Festival probíhal v jedné větší místnosti. Stánky s pivy byly rozmístěné po obvodu, uprostřed se nacházelo malé pódium, které jsme si hned ze začátku podezřívavě prohlíželi. V prostoru se nacházelo pár menší pohovek, divadelní židle, jeden nízký sůl a pár vysokých stolků na stání. Zabrali jsme si dvě divadelní sedačky a jali se procházet piva. U každého stánku točil pivo některý představitel pivovaru, což bylo poměrně sympatické, ale vzhledem k tomu, že několik minut po zahájení session spustil z repráků neuvěřitelný kravál, přes který nebylo slyšet ani vlastní hlas a tento kravál skončil až s koncem festivalu, nevím, co mělo být účelem přítomnosti pivovarníků na festivalu… ani vyfotit si je dle propozic nesmíte :)) Možná si zde měli užít „great time“ za doprovodu hudby, který si ovšem my tak nějak evidentně představujeme velmi odlišně od představitelů craft pivovarů a organizátorů festivalu.

Jak se ukázalo, kravál způsoboval muž na malém pódium, říká se mu DJ… a páteční sekce festivalu byla evidentně jakousi maskovanou diskotékou. DJ bohužel nebyl Craig Charles, jeden z hudebníků, kterého organizátoři slibovali… Listerovi bych snad ten kravál i odpustila.

Piva ovšem byla úžasná… úžasná v takovém tom bombastickém craft beer stylu. Žádné Mildy, které bychom mohli pít od rána do večera, zato spousta nabušených piv dozrávaných v sudech po různém alkoholu (Bourbon, Whisky, bílé i červené víno), piva s Brett, kyseláče, Saisony, sem tam nějaká ta IPA, stout, porter, ale s takovými pivy jste už v craft beer světě totálně out. Úžasná, zajímavá a chutná piva. Jak něco nebylo dechberoucího, muselo to jít do odlivky… u každého stánku byla k dispozici poměrně velká nádoba na odlívání piv a také kanystr na vymývání sklenic. Pokud bychom vypili všechna piva, která jsme ochutnávali, byli bychom mrtví. A i tak jsme toho evidentně vylili příliš málo a vypili příliš mnoho… A pivovary nám to moc neulehčovaly, neb většinou místo malé degustační dávky natočily téměř plnou sklenici. Nepřejte si vědět, jak nám ráno bylo. 

Ale zpět k pivům. Vítězem večera pro nás byla tři barrel aged piva. De Molen Hemel & Aarde Bourbon je klasický Hemel & Aarde, což je samo o sobě vynikající pivo. A teď si představte, že ho nějakou dobu necháte ležet v sudu po Bourbonu. Ufff, nádhera. Název piva Mikkeller Big Worster Barrel Aged Barley Wine Malaga Edition tak nějak vypovídá o čem celý festival byl. Klasického Big Worstera jsme zatím nikdy neměli, ale ve Volvox Globatoru jsme měli možnost ochutnat verzi dozrávanou v sudu po Chardonnay. Byla stejně vynikající jako verze dozrávaná v sudu po vínu Malaga, kterou jsme ochutnali na LCBF. A do třetice všeho dobrého The Kernel Whisky Barrel Aged Stout, silnější verze Stoutu od Kernelů dozrávaná v sudu po Whisky. Musíme se přiznat, že nám na závěr večera zůstala sklenička tohoto piva a my jsme ho prostě přelili do půllitrové PET lahve. Dopít ho, by nás zabilo, vylít ho, by nám zlomilo srdce. 

O všech pivech se zde nebudu rozepisovat, všechna byla vydařená, některá více, jiná méně. Zmíním jenom pár největších zvrhlostí. Siren Undercurrent Aged in White Wine Barrels with Brett & Dry Hopped with Hallertauer Blanc, pivo s Brettanomyces, nad jehož samotným názvem zajisté pohoní leckterý beer geek, dozrávané v sudu po bílém vínu a za studena chmelené Hallertauer Blanc, skvěle pitelné se 4,5% alkoholu, paráda. Siren Half Mast, výborně pitelné pivo jen  s 2,6% alkoholu. Neuvěřitelné, jak pivovar dokázal vyrobit takto slabé pivo tak plné chuti. Buxton Wolfscote, lehké tmavé pivo s lactobacillem, vlastně takový tmavý moderní á la Berliner Weisse, osvěžující a výborně pitelný. Partizan Saison Grisette Chamomile Orange, velmi lehký Saison pouze s 3,8% alkoholu s heřmánkem a pomerančovou kůrou. Parádní lehké letní pití. Celkově nám tato lehká piva plná chuti udělala velkou radost. Jen by to tedy chtělo nějakou tu hospůdku, kde by si jich člověk mohl dát za večer několik a v klidu si u nich posedět. Srkat je takto po degustačních dávkách je takových piv poněkud nedůstojné.

Ve dvanáct hodin konečně přestal kravál. DJ to zabalil a rozhostilo se božské ticho, které přerušovaly pouze tříštivé zvuky rozbíjených skleniček. Několikanásobně častější než například na GBBF. Ani oslavné skandování při každé takto rozbité sklenici nebylo tak radostné jako na GBBF. Omladina již byla zmožena, dobrá polovina účastníků se již odpotácela do noci, pípy byly zavřeny a my jsme zůstali sedět u našeho stolečku s několika sklenicemi naplněnými luxusními pivy. Vedle nás na pohovce zmoženě polehávali návštěvníci z Kodaně, majitelé pivních barů Fermentoren a Lord Nelson, které jsme celkem nedávno navštívili (Fermentoren patřil v Kodani k našim nejoblíbenějším podnikům). Jen na nějaký větší rozhovor už nebyla síla. Vzhledem ke strategické pozici našeho stolku se před námi rychle nakupila hromada degustačních sklenic. Omladina neměla o suvenýry zájem, řekla bych, že mnozí sklenice rozbíjeli schválně, protože jim to prostě přišlo jako dobrý nápad. Ty, co skončily u nás na stole, jsme prostě sbalili… Dodnes je s oblibou doma používáme na ochutnávání piv. Organizátoři nás chvilku nechali odpočinout a pak už nás všechny postupně vyháněli ven. Bylo to tak akorát, abychom v pohodě stihli předem pečlivě vyhledaný spoj na ubytování. Naštěstí jsme to měli kousek a bezpečně se dopravili až na pokoj bez zranění, či ztráty jakéhokoliv ze zavazadel. Vlastně na to, kolik jsme toho vypili, jsme byli téměř střízliví. Jen druhý den jsme za celou akci zaplatili pořádnou kocovinou.

Co říci závěrem? LCBF byl jednoznačně silný zážitek, piva zde točená byla úžasná, člověk podobná jen tak neochutná, ale myslím, že jednou stačilo… alespoň na několik let dopředu. Celý průběh festivalu byl na nás moc rychlý, dav lidí byl příliš velký a hudba příliš hlasitá a celkově neposlouchatelná. Všechno to spíš připomínalo bujarou párty v nějakém klubu, nežli pivní festival, jen s tím rozdílem, že zde byla na čepu skvělá piva.