Minulý týden strávila Bludice pracovně ve Francii, takže mi nezbylo než většinu nových piv ochutnávat v jednom. Krom dvou návštěv na patnácti Sibeeria pivech v Beergeek Baru se mi nějaké ty zajímavosti podařilo potkat i jinde. Ale kvalitou se třeba Sweet Jesusovi nepřiblížilo nic.
Začnu tím asi nejzajímavějším – pivovar Lobeč ve spolupráci s Pivním Partyzánem připravil pivo Gruit. A jelikož Pivní Partyzán je velkým bojovníkem proti psaní nesmyslů v souvislosti s historií piva, nezbývá než upozornit na nepřesnosti v letáčku tohoto „tajemného“ Gruitu – v Británii nevymizel v šestnáctém století, ona tam hlavně ani pořádně bylinná piva rozšířena nebyla (většinu tvořila piva bez chmele i bylin), ale konec tohoto typu piv přinesl až zákaz jakýchkoliv hořkých bylin krom chmele z daňových důvodů v osmnáctém století (a zbylé ochucené pohrobky zabil britský „Reinheitsgebot“ ve století devatenáctém). Lobeč se ale (bohužel) historickými bylinnými pivy při vaření neinspiroval, uvařil prostě jen tmavý ejl s menším množstvím chmele a větším množstvím bylin – dalo by se debatovat o tom, jestli má smysl takové pivo zvát Gruitem. Ale jako obvykle mě hlavně zajímalo, jak je pivo chuťově zdařilé. Bylinné je docela hodně, nejvíce je znát pelyněk, je i lehce ovocné s tóny rozinek i lesního ovoce. Jen je možná zbytečně moc karamelkové a ne úplně chuťově harmonické. Ale na ochutnání pro zajímavost proč ne.
Ještě neobvyklejší pivo uvařil létající Crazy Clown – světlý ejl Dirty Cosmo až po vrch napakoval všemi myslitelnými (a možná i nemyslitelnými) druhy citrusů. Pivo je citrusové docela hodně, znát jsou jak tóny kůry, tak dužiny, nejvíce asi dominují grepy. Pivo je celkem hodně hořké, drsnější, s ulpívající „grepovou“ hořkostí. Rozhádaný pokus, příliš mě neoslovil a dobře se nepil. Ale možná kdyby se nechalo nějakou dobu odležet, bylo by to o něco lepší.
V pražských Lužinách na podzim přichystali pivo Lukas, vařené pouze ze zeleného Žateckého poloraného červeňáku. Pivo je to slušně sladové, ve vůni příjemně chmelově bylinné, s tóny pomerančové kůry a kandovaného ovoce. V chuti jsou ale chmelové tóny drsnější a ulpívají na jazyku, pivo ani není úplně bez vad. Celkově takový průměr, druhé bych si nedal.
Se zeleným chmelem tu ani zdaleka nekončím – další takové pivo uvařil Primátor – jedenáctku Špringl. Je to vcelku pěkně chmelené pivo, ale chmelová hořkost je trochu drsnější a ruší též lehké máslové tóny. Pít se dá, ale nic extra.
Pivo se zeleným chmelem znovu uvařil Gambrinus, letos ho i nalahvoval a pustil do obchodů (v minulých letech byly k dispozici jen předražené dárkové láhve). První chmel má opravdu příjemnou vůni čerstvého chmele, ale v chuti je to spíše onen klasický Gambrinus. Ale na supermarketovku to nijak hrozné není.
Jako poslední zelenochmelové pivo zde zmíním Wet Hop od Matušky. I letos se pivo nádherně povedlo, chmelové bylinné a kořenité aroma je velmi výrazné, na ležák je to docela slušně hořké. Vyvážené, výborně pitelné. Matuškovy spodňáky nejsou vždy úplně přesvědčivé, ale tohle je paráda.
Průmyslový Radegast sice pivo ze zeleného chmele nevařil, ale připravil alespoň nové nealko Birell se zeleným ječmenem. Je to fajn obilné a sladové pivo, docela dobře se pije. Na nealko je to ale bezva výkon, chutná i lépe než řada klasických piv.
Radniční pivovar Jihlava přišel s dalším jednochmelem – na řadu se teď dostal nepříliš používaný americký chmel Belma. Pivo je to chmelově kořenité, s tóny grepů, pomerančů i nádechem tropického ovoce. Není úplně dokonale udělané, na pozadí jsou znát lehké vady, ale vypít se v pohodě dá.
Hanušovická Holba na začátek podzimu uvařila Svatováclavský kroužkovaný ležák. Výrazně sladové pivo s lehkou nasládlostí, ale i celkem slušně chmelené. Jednoduché, vyvážené a dobře pitelné. Vlastně nejlepší, co jsem kdy od tohoto pivovaru měl, mohli by ho vařit častěji.
K příležitosti devadesátého výročí otevření Hornického domu v Sokolově uvařil zdejší pivovar Permon světlý speciál Horňák. Je docela hodně chmelený s kořenitými tóny, ale ruší v něm po delším popíjení máslové a zeleninové tóny. Jak jsou Permoní ejly dobré až výborné, tak ležáky jsou jak na houpačce – a zrovna tento se vůbec nepovedl.
Po dvou a půl letech jsem potkal pivo z jihomoravského Syrovaru, v hospodách se moc často neobjevuje. Jeho světlá jedenáctka je sladová, docela drsně chmelená, celkem pitelná. Hnusná není, ale dobrá také ne. Uvařit pořádný ležák prostě není žádný med.
