Jaká je správná sklenice na ale?

V poslední době se v českých hospodách rozmáhá velký nešvar – zákazník často dostane na svůj ejl úplně špatné pivní sklo. My si řekli, že s tím zkusíme něco udělat, že je třeba lidi poučit a přispět k tomu, aby již bylo vše naprosto správně. Podíváme se tedy na sklenice podrobněji a na začátek si uděláme malý testík.

Která z následujících sklenic je vhodná na ejly?

Že by takovýto krygl s uchem? 

Nebo spíše bucláček?

Či snad tahle k hrdlu se rozšiřující sklenice?

A co takhle beznožkový „tulipán“?

Případně tento takzvaný „nonik“?

Jaká z těchto sklenic je tedy „ta správná“ ejlová? Odpověď je snadná – každá z nich. Zkuste si někdy zajet na Britské ostrovy, obejít pár krčem, kde nabízí zajímavá piva a mrknout na to, do čeho všeho vám pivo načepují. A není to proto, že by to byli hloupí barbaři, kteří nerozumí pivu, všechny tyto sklenice se prostě na ejly  v posledních pár desítkách let používaly. Jedinou sklenici, kterou nejspíše nepotkáte, je první uvedená (ta vyšší s uchem), takhle nějak vypadaly jedny z prvních druhů ejlových sklenic a nyní už z anglických pubů vymizely. Naopak druhá zde uvedená (buclák s uchem) po ústupu koncem minulého století nyní zažívá renesanci a objevuje se stále častěji.

Samozřejmě od každého druhu sklenice existují všemožné variace, vyšší, s širším hrdlem, z tenčího či silnějšího skla, různě zdobené… prostě řada středních a větších pivovarů se chce nějak odlišit a zaujmout. A v posledních letech nastupují v Evropě (Spojené království nevyjímaje, ale tam už podobně jednoduchá skla byla i dříve) americké „shakery“, které se původně používaly na míchání koktejlů… jsou sice škaredé, ale na druhou stranu levné a praktické. A nejnověji se objevují různé moderní designové sklenice, třebas nový zajímavý „tulipán“ s dutou nohou, který lze potkat v Beergeek Baru.

A jak je to s chutí ejlu v různém skle? Nám nějak přijde, že uvedené sklenice jsou na tom prakticky stejně, žádné znatelné odlišnosti se moc najít nedají.  Přeci jen většina klasických anglických (i amerických) ejlů je přímočarých a tvar skla na ně tolik vliv nemá (na rozdíl třeba od belgických siláků). Nejvíc chuť asi ovlivní pijákovo rozhořčení „tohle přece není ejlová sklenice, z ní to bude odporný“. A mimochodem, ejly jsou výborné i z bavorských kameninových džbánků.

Ani nevíme, kde se u nás vzalo přesvědčení, že jediné správné ejlové sklo je onen „nonik“. Proč je web (a nejen on) plný řečí stylu „v tom a tom pivovaru / hospodě nemají pořádný ejlový sklo, je to naprostá tragédie“. Přijde nám to asi tak na úrovni debat na téma „pivo se přece čepuje a ne točí“.

P. S.: Stručný popis jednotlivých sklenic najdete po kliku na fotku či najetí myší na ni.