Dva Čarodějové od Matušky, Patron 11°, hokejové Krušovice a jiné pivní novinky

Opět tu máme povídání o několika nových pivech. Tentokráte se nám jich nepodařilo potkat tolik, nejspíše i proto, že jsme o řadě z nich psali v reportu z Prvního Pivního Máje. Ale i tak se zajímavé kusy našly, zejména jeden trochu netradiční kvasinkový pokus.

Matuška ke svátku pálení čarodějnic uvařil nikoliv jedno, ale rovnou dvě piva. Základ byl stejný – chmely, slady i síla piva, jen jednou byly použity kvasnice svrchní a podruhé spodní. Čaroděj Ale je tmavé pivo s tóny toustů, chlebové kůrky a praženosti, znát je i chmel s bylinným a lehce citrusovým projevem. K tomu trocha švestek a třešní, pivo je to příjemné a výborně pitelné. Spíše než ejl připomíná díky složení sladů a chmelů spíše nějaký spodně kvašený speciál – kdo čekal něco na způsob černé IPA, ten byl určitě zklamán, ale nám to chutnalo náramně. Čaroděj ležák byl dosti podobný, jen trošku méně harmonický, trochu rušil i lehounký máslový nádech, který spolu s tmavšími slady vytvářel i trochu tónů karamelek a čokoládového termixu. Ale jinak to bylo fajn pivo, dobře pitelné, nicméně kdyby si ještě poleželo, tak by asi kvalitou na výbornou svrchně kvašenou verzi dosáhnout mohlo.

Průmyslové Krušovice připravily k mistrovství světa speciální pivo, Saaz Late ležák, neboli Hokejové pivo. Pivo je chmeleno pouze odrůdou Saaz Late (Žatecký pozdní červeňák), je sladové, chmelově kořenité, lehce bylinné. Není sice nějak výrazné, ale ani v něm nejsou žádné výraznější nepříjemné tóny, pije se vcelku slušně. Minulý Kazbek byl o něco aromatičtější, ale zase měl drsnější hořkost. Každopádně pivo k hokeji asi dobrý.

V baru Napalmě jsme potkali pivo ze zbrusu nového pivovaru Patron z Čepic (Rabí). Pivovar to rozjíždí ve velkém, má už svoje půllitry, podtácky, plakáty i tabule. Jeho světlá jedenáctka je příjemně sladová s kvasnicovým nádechem, zároveň hezky chmelená – kořenitá a trochu bylinná. Je trošku prázdnější, ale krásně čistá, vyvážená a výborně pitelná. Ideální pivo někam k táboráku či třeba ke sledování hokeje. Velmi vydařená premiéra.

Další novinkou je Wittek z Třebonic. Jak už může název napovědět, jde o belgický Witbier, docela obilný a kvasnicový, lehce pomerančový a kořeněný. Je sladší, přímočarý a slušně pitelný. Ale přeci jen na většinu svěžích beligckých originálů nemá. Maibock Seladon úplná novinka není – už se před rokem dvěma vařil, my jej ale potkali poprvé. (Je vůbec někdo, kdo už stihl ochutnat všechna třebonická piva? Musí jich být snad stovka.) Příjemně sladové pivo, lehce obilné a kvasnicové. Nasládlé, zároveň hezky chmelově bylinné a kořenité. Na náš vkus by mohlo té nasládlosti i kvasnic být méně, ale i tak je to chutné a dobře pitelné pivo.

Zmíníme i pár znovuochutnaných piv. James Cook IPA z Beskydského pivovárku tentokráte byla příjemně čistá, sladová, s tóny citrusů, broskví a tropického ovoce. Sladší, jak je u tohoto pivovaru zvykem, ale dobře pitelná. Dvakrát jsme zkusili kounický Single Beer Sorachi Ace a musíme říct, že tento osobitý chmel nás (na rozdíl od česnekově-cibulových chmelů jako je Waimea a Summit) opravdu baví. Svěží a krásně pitelné pivo, tohle se Kounicím povedlo náramně vyladit. Zkusili jsme i dvě piva z velkomeziříčské Jelínkovy vily. Vídeňský speciál byl fajn, sladový s karamelovými i toustovými tóny, bylinně a kořenitě chmelený, trocha máslíčka tam ani nevadila. Světlý sváteční Harrach nás už tolik nezaujal. Sice byl příjemně sladový, slušně bylinně a peprně chmelený, ale opět zde bylo ono máslíčko. Na počátku pití to bylo v pohodě, ale po ohřátí se zvýraznilo a pitelnost snižovalo. Holt diacetyl, věčné prokletí českých pivovarů.