Před týdnem v Praze proběhl jeden z prvních letošních pivních festivalů. A byl docela neobvyklý hned v několika ohledech. Nespáchali ho Češi, ale lidé ze Slovenska, známí jako pořadatelé festivalů Salón Piva – konajících se zejména v Bratislavě, ale i Košicích či Nitře. A festival neprobíhal v nějaké obyčejné hale či pod širým nebem, ale na holešovickém výstavišti.
Prostředí Průmyslového paláce holešovického výstaviště je na podobné akce jako dělané. Je to pěkný a slušně velký prostor, s vysokými stropy a velkými okny. Trochu nám to připomnělo anglický Great British Beer Festival na londýnském výstavišti Olympia, i když samozřejmě v menším. O moc lepší kryté místo si asi na pivní festival představit nedokážeme.
Akce byla vybavena dobře, stolů k sezení i stolků ke stání bylo slušné množství, i koše jste potkali na každém rohu, takže se člověk nemusel brodit odpadky, jak tomu často bývá na venkovních festivalech. Pivní sklo se tu mylo v klasických stojanech známých z jiných pivních festivalů. Vymýt v nich sklo pořádně není žádná sranda, pokud člověk nechce jen lehce navlhčit zaschlou pěnu na sklenici. Nechápeme, proč jsou tak populární – možná proto, že šetří vodou – většina lidí je nepoužije či si sklenice vypláchne jen tak nějak homeopaticky. Ale každopádně lepší než nic.
Jednodenní vstupné na festival vyšlo na 150 korun (festival se konal ve čtvrtek, pátek a sobotu), v ceně byla sklenice s vyznačeným objemem 0,2 a 0,1 litru. Někteří po shlédnutí festivalových upoutávek čekali sklenici Teku, která byla na Salóně Piva v Bratislavě, ale sklenice byla obyčejný „shaker“, americká ejlovka s rovnými stěnami. My si ale moc nestěžovali – Teku je celkem křehká a aroma řady piv zkresluje, hodí se dobře snad jen na nepříliš silné moderně chmelené ejly. Pokud jde o pivo samotné, tak to stálo většinou něco mezi 25 až 50 korunami za dvě deci. Levné to úplně není, ale za celý den jsme tam zase tak o moc více než třeba na Festivalu na Hradě neutratili.
Placení na rozdíl od jiných festivalů probíhalo pouze elektronicky, mimo jiné zřejmě i kvůli nástupu Elektronické evidence tržeb. Platby měl na starosti systém Hellopay, člověk dostal za vratnou zálohu platební kartu (na začátku festivalu si na ni musel vystát menší frontu), na kterou si dobíjel peníze. Po odchodu z festivalu kartu vrátil, dostal zpět padesátikorunovou zálohu a peníze zbylé na kartě, zaokrouhlené dolů na desetikoruny. Řada lidí tuhle informaci při přebírání karty buď přeslechla či jim ji obsluha zapomněla říci a tak při odchodu nebyli úplně spokojeni. Nevíme, jestli těch pár korun provozovatelům Hellopay za naštvání lidí stojí. Další věc, která rozzlobila účastníky mnohem více, bylo přednastavené dýško ve výši deseti procent. O tom nikdo nikde informován nebyl, musel si toho všimnout na platebním displeji (někteří lidé to zjistili až v půlce festivalu, zahraniční návštěvníci možná vůbec nikdy). A když chtěl člověk dýško snížit (či zvýšit), musel to dělat pokaždé znovu při nákupu každého piva. Navíc dle všeho šla polovina z tohoto „dýška“ do kapsy Hellopay. Pivovarští si také užili své, když asi do čtyř do rána čekali na vyúčtování ze systému. Není divu, že mnozí tento platební systém překřtili na Hellpay.
Jinak ale byla, co se použití v praxi týká, platba bezkontaktní kartou fajn. Člověk nemusel nic řešit, hledat drobné či na ně čekat, jen občas mu došly na kartě peníze (zůstatek se sice na displeji po platbě objevil, ale asi tak na mikrosekundu). Někdy v budoucnu, až budou podobné technologie levnější, rychlejší a nesežerou velkou část placených peněz jako nyní, to určitě dobrý směr na festivalech bude.
Co se jídla týká, bylo tu několik stánků s burgery a dalšími převážně masnými pokrmy. Určitě bychom si normálně vybrali, ale jelikož jsme měli v plánu slušné množství piv, zvolili jsme raději vlastní chuťově neutrálnější zásoby. Bezva bylo, že stánky s jídlem byly umístěny v předmístnosti, respektive chodbě, takže výpary se nešířily do haly s pivovarskými stánky (tím by se měli inspirovat Angličané na zmíněném GBBF).
Festivalu se zúčastnilo kolem pětatřiceti českých pivovarů. Kvalita byla proměnlivá, našli jste tu fajn zástupce jako je Raven, Falkon, Frýdlant či Zichovec, ale i pivovary vařící stabilně samé hrůzy. Ze Slovenska pivovarů přijelo sedm a jeden navíc i z Polska. Komu by ani tohle nestačilo, tak několik pivoték tu čepovalo převážně zahraniční piva a též tu byli tři výrobci ciderů. Počet čepovaných vzorků odhadujeme na dvě stovky, což je docela slušné číslo.
Co všechno jsme na festivalu zvládli ochutnat? Vrhli jsme se především na nám neznámé pivovary, tedy na ty slovenské.
Létající pivovar Beervana, který má bar v Žilině, přivezl sedm druhů piv. Nejvíce nás bavily „spodně kvašená IPA“ Crazy Pils a tmavý weizenbock New Kids on the Bock. Neurazil ani kávo-čokoládovo-vanilko-ovesno-mléčný stout Stoutesso, IPA Equilibrium či česko-novozélandský ležák Zealander.
Další létající pivovar, Žil Verne, má pro změnu bar v Bratislavě. Měl na čepu ležák Veľký hrdina, americký stout 20000 míľ pod morom a IPA Tajomstvo Neviditeľna. Šlo o lehce osobité kousky, ale pily se dobře.
Známý létající pivovar Hellstork přivezl piv osm – my okusili ta čtyři, která jsme ještě neměli. Zajímavý byl na dubových hoblinách dozrávaný scotch ale Cowley; ležák Waka s chmelem Nelson Sauvin byl fajn, špatný nebyl ani lehce osobitě ovocný ejl s meruňkami Aprikot. Zklamala nás jen Sour IPA Kalamansi, neharmonická divočina.
A čtvrtý slovenský létající pivovar, jehož piva jsme zkusili, byl bratislavský Unorthodox Brewing. Jeho extra silná IPA 144 Roman Heads by lehké doladění unesla, ale i takto se pila dobře.
Jediný námi ochutnaný „kamenný“ slovenský pivovar byl trenčínský Lanius. Nejvíce nás bavily jeho dva Tripely – klasický belgický Belgian Abbey Tripel a moderní s americkými chmely California Tripel. Pak tu byl silný porter s kůrou několika citrusů – Imperial Orange Porter, na medovinou macerovaných hoblinách dozrávaný Wood Aged Scotch Ale a lehký Irish Dry Stout. Vše bylo zajímavé a chutné, Lanius řadíme mezi ty nejlepších slovenské pivovary.
Z českých piv jsme se vrhli na osvědčené klasiky – hrůzy typu Kvasslav můžeme pít na festivalech s omezeným sortimentem piv. Bavila nás ovocem dochucená žitná IPA Tropical fever od Létajícího chrousta i lehce zvláštní belgický ejl Fürst ze slánské Továrny. Dala se i osobitá silná IPA Amarillo od Krušnohora.
Létající Falkon tu pod jménem La Petite prodával archivovaný „India Saison“ Superfly, bylo to velmi chutné pivo, ani mu nevadilo, že aroma amerických chmelů se už odebralo na věčnost.
Že tu má brněnský pivovar JBM Brew Lab svá vlastní piva (psali jsme o něm včera) jsme si všimli až ke konci festivalu. Zkusili jsme tedy jen to nejvýraznější z jeho sortimentu, borůvkový kyseláč First Night. Příjemné a osvěžující pivo.
Od Zámeckého pivovaru Frýdlant jsme ochutnali dvě novinky – anglický brown ale Mas Querido a černou IPA Ducis Astrologus. Obojí jsou to fajn kousky, dobře pitelné. Snad se nám dostanou do spárů ještě někdy v klidu v hospodě.
A pak jsme okusili ještě několik zahraničních piv. Krakovská létající BroKreacja přivezla plejádu piv v sudech i lahvích, my si dali třeba IPA The Alchemist či dvojitou IPA The Fighter. Příjemně chmelené a dobře pitelné kousky. Nezaujal nás „český ležák“ The Teacher, byl drsněji chmelený a neharmonický… vlastně úplně jako něco nepovedeného z českého minipivovaru. Naopak The Gravedigger ve speciální verzi, dozrávané v sudech po červeném víně, byl parádní – výrazný, chutný, s báječným dozníváním. Pro nás jasně nejlepší pivo festivalu.
Od pivoték jsme si dali ještě „divokou“ zázvorovou Ginger Brett IPA od dánského Mikkellera, polotmavý ejl Traitor’s Gate z londýnských Fuller’s, Go To IPA od berlínské pobočky amerického Stone Brewing a ibiškovo-brusinkový kyseláč Surt Til od kodaňských To Øl. Vše bylo velmi dobré, ale na polského Gravediggera to prostě nemělo.
A to je z námi ochutnaných piv všechno. Až na zmíněné problémy a drobné mouchy jsme si festival velmi užili. Příjemné prostředí a výborná nabídka piva je prostě základ, bez kterého se žádná dobrá pivní akce neobejde. Už se těšíme na příští ročník. A pokud se pořadatelům podaří přilákat i další české špičky jako je Clock, Matuška či Strahov, ideálně místo některých divnopivovarů, k dokonalosti moc chybět nebude.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Salón Piva Praha.
