V neděli ráno se nám vstává těžko. Možná byla chyba dávat si ten velký Weizenbock v Pivovaru Schlössle. Vykopeme se až někdy okolo jedenácté a zamíříme do Ulmu, pěkného starého městečka se zajímavou radnicí a kostelem, který má dle pána, jenž se ráno zastavil na pokec u našeho stanu, nejvyšší věž na světě. Hovorný pán nás také upozornil, že dnes v Ulmu probíhá Donau Fest na břehu řeky, abychom se tam určitě zastavili. Zajedeme se tedy na festival podívat a nadšení moc nejsme. Spousta stánků s různými cetkami, sem tam nějaké jídlo a standardní průmyslové pivo z Ulmského pivovaru Gold Ochsen. Z povinnosti ochutnáváme jejich světlé a pšenici a žádné nadšení se nekoná. Průměrná průmyslová piva, z nichž polovinu vylijeme do Dunaje.
V Ulmu se nachází další pobočka pivovaru Barfüsser, tu ale vynecháváme. Stavujeme se jen v restauraci Lochmühle ochutnat piva z pivovaru Berg Brauerei Ulrich Zimmmermann. Obě piva, Pils i Dunkel jsou celkem ucházející. Dají se pít. Hospoda je však trochu snobská a turisticky dosti drahá, dáváme si tedy pouze rajskou polévku, která je na náš vkus přesolená. Ale jak později zjišťujeme, hodně solit jídlo v restauracích je v tomto kraji zřejmě zvykem. V následujících dnech takových výrazně slaných jídel ochutnáme několik.
Po této krátké zastávce již vyrážíme směrem z města k pivovaru Kronenbrauerei Söflingen. Mají zde zvláštní otevírací dobu. V neděli mají otevřeno pouze jednou za měsíc a to vždy první neděli v měsíci. My máme štěstí, že se zde vyskytujeme právě tu správnou neděli, ale smůlu, že do pivovaru dorazíme těsně před druhou hodinou, tedy dobou, kdy pivovar zavírá. Pan výčepní nám nekompromisně oznámí, že už mají zavřeno, ale milosrdně nám nabídne k zakoupení lahváče. Vybíráme se tři piva a odvážíme si je do blízkého parku, kde je na lavičce ochutnáváme. Piva jsou celkem fajn. Asi nejlepší je Naturei-Bock. Zajímavé je, že piva prý dozrávají v ležáckém sklepě chlazeném i v dnešní moderní době kostkami ledu.
Poté již opouštíme Ulm zcela a zamíříme ven z města na venkov. Projedeme Jungingenem, mineme Beimerstetten a přes kopec dorazíme do Hörvelsingenu. Zde se nachází pivovar Pflugbrauerei. Pivovar je to docela velký, s množstvím budov, mezi kterými je rozeseto mnoho očíslovaných stolů. Objednávání piva je zde stejné jako ve franských kellerech. Prostě si zajdeme k okénku. Piva (Dunkles Kellerbier a Spezial Naturtrüb) nejsou nijak úžasná, ale pít se dají. A posezení je zde velmi příjemné. Také zde mají v nabídce několik jídel za velmi příjemné ceny. Většina pokrmů je bohužel studených, ale v denní nabídce mají i vařené brambory s romadurem. Neodolali jsme a nelitovali jsme, chutné to bylo.
Z Hörvelsingenu nás čeká 24 km do dalšího pivovaru. Holt nejsme ve Frankách, aby byl pivovar v každé druhé vesnici. Cesta je náročná. Stoupáme kamsi do kopců přes Bernstadt, Westertetten, Holzhausen, Lonsee, Amstetten až do Geislingenu, kde se nalézá pivovar Kaiser. Je to poměrně velký pivovar s vlastní pivovarskou restaurací. Přijíždíme těsně před devátou a pan domácí nám oznamuje, že již nevaří, ale pivo nám ochotně natočí. Dáváme si fajn Kellerpils a speciální pivo Pale Ale, které je velmi vydařené. Chutná jako by dozrávalo na hoblinách s whisky, což se později po návratu domů a prozkoumání internetu ukáže jako správný odhad.
Z Kaisera pokračujeme dál po cyklostezce mezi kopci, přes lázeňské městečko Bad Überkingen, za kterým se utáboříme na pěkném plácku vedle říčky Fils. Dokonce máme i pohodlný přístup ke křišťálově čisté tekoucí vodě. Luxusní ubytování. Badensko-Württembersko jak má být.
Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 3.
