AleBrowar ve Zlých časech

Zase ti Poláci… o AleBrowar jsme toho zde napsali již celkem hodně, ale dobrého není nikdy dost, takže dnes pokračujeme :) Minulý týden se ve Zlých časech konala degustace piv AleBrowar, při příležitosti Dnů polské gastronomie, které pořádá Polský institut v Praze.

Kdyby náhodou někdo AleBrowar neznal, je to menší polský „kočovný“ pivovar, svá piva ale vaří výhradně v pivovaru Gosciszewo. Momentálně AleBrowar staví vlastní pivovar v Gdyni, který sice bude mít o něco menší kapacitu varny, ale celkově jim umožní vařit více piva a více druhů najednou (až deset). Za pivovarem stojí trojice nadšenců – Bartek, Michał a Arek. A právě Bartek Napieraj ochutnávku ve Zlých časech moderoval.

K dispozici bylo celkem sedm piv a to včetně dvou horkých novinek. Na každého vyšlo dvě deci točeného (!) piva, což u výraznějších piv, která AleBrowar vaří, bohatě stačí k utvoření si názoru na daný vzorek.

První přišel na řadu King of Hop, American Pale Ale chmelený mimo jiné moderním chmelem Mosaic. Hezky nachmelené pivo, výrazně ovocné – s citrusy, tropickým ovocem, hroznovým vínem, k tomu i trocha bylin a zemitosti. Příjemné a dobře pitelné, ale na jaře na Žižkovském pivobraní nám chutnalo trochu více, bylo takové svěžejší.

Jako druhé pivo byl natočen Ortodox Stout. Když jsme ho pili před rokem, tak měl velmi výrazné chmelové aroma, takový americký Stout skoro se blížící k černé IPA. Nyní ale dominovalo aroma kávy a hořké čokolády, chmelové tóny byly jen nepatrně rozeznatelné na pozadí. Měl příjemné dlouhé doznívání a celkově byl moc fajn.

Třetí v pořadí byl Rowing Jack, americká India Pale Ale. Pořádná ovocná bomba s tóny citrusů, tropického ovoce i angreštů, pak i lehce bylinná a květinová. Měla lehce vyšší hořkost a pila se úplně sama. Nádhera.

Další přišla Naked Mummy, což je kořeněný dýňový ejl. V Americe jsou piva tohoto typu velmi populární, u nás můžete prakticky narazit jen na fajn Pumpkin Ale od Radniční Jihlavy. Mumie je kořeněná opravdu slušně, nejvíce je poznat asi skořice a nové koření, znatelný je i karamel a někde pod tím vykukuje samotná dýně. Není to pivo pro každého, ale je slušně vyladěné a nám se nepilo špatně.

Následoval Smoky Joe, silný Stout s přídavkem whisky sladu, tedy sladu nakuřovaného rašelinou. V této várce byl výrazně zvýšen podíl tohoto sladu a bylo to opravdu poznat. Přímočaré pivo, ve kterém převládala hořká čokoláda a káva, doplňována kouřovostí přecházející až do rašelinových tónů whisky. Výtečný počin, který dozníval v ústech ještě hodně dlouho po napití.

Šestá byla novinka Brown Foot, pivo AleBrowarem označované jako India Brown Ale (pokud by ho chtěl někdo nutně zařadit do nějaké pivní kategorie, tak asi American Brown Ale). Hezky nachmelené pivo s borovou pryskyřicí, tropickým ovocem a citrusy, znatelné byly i slady se svými tóny karamele, praženosti a chlebové kůrky. Zajímavé a dobře pitelné.

A poslední přišel Golden Monk, který ve Zlých časech měl svoji premiéru (v Polsku bude předveden až zítra). Jde o kombinaci americké India Pale Ale a belgického Saisonu, v posledních letech se podobné věci v moderních pivovarech vaří celkem často. Je to silák se 7,2% alkoholu a má výrazné aroma směsi všemožného ovoce a též je znatelné i různé koření. Má nižší jemný říz (to je na Saison trošku zvláštní), střední hořkost a příjemné dlouhé doznívání. Netradiční kousek, ale chutnal nám moc.

Ochutnávka to byla příjemná, snad jen pořadí vzorků mohlo být trochu jinak (třeba Smoky Joe mohl přijít až nakonec), naštěstí jsme ale přišli vyzbrojeni nějakým tím neutralizátorem :) Celkově šlo pivům jen málo vytknout, AleBrowar prostě může směle měřit s těmi nejlepšími českými pivovary. Takže díky AleBrowaru za skvělá piva a Polskému institutu i Zlým časům za možnost je ochutnat.