Zasněžené Ale FestivAle 2012

V sobotu se konal další ročník festivalu svrchně kvašených piv Ale FestivAle ve Varnsdorfu. O minulém ročníku jsme psali zde.

V letošním roce se Kocouři pokusili do Varnsdorfu nalákat více návštěvníků z Prahy a z Hlavního nádraží vypravili speciální Kocouří vlak. Tento nápad nám byl zpočátku velmi sympatický a byli jsme rozhodnuti speciálním vlakem vyrazit. Nicméně naše nadšení bylo zchlazeno ve chvíli, kdy se ukázalo, že vlak vyráží již v sedm hodin, což by pro nás periferní Pražáky znamenalo vstávat již v pět hodin ráno. Nakonec jsme se tedy vypravili po vlastní ose a zakoupili si místenku do již osvědčeného autobusu z Prahy Holešovic do Varnsdorfu. Místenku jsme měli, nebyla nám však nic platná. Autobus totiž vůbec nepřijel. Ve Varnsdorfu a okolí napadlo přes noc dvacet centimetrů sněhu a podle toho, co jsme později viděli, hrála se na tamních silnicích napínavá show „Letní gumy“.

Chvilku jsme zvažovali, zda do Varnsdorfu vůbec za těchto podmínek vyrazit. Nakonec jsme se rozhodli pro cestu vlakem, časově sice delší, ale ve skutečnosti vlastně pohodlnější. Cesta sice byla trochu komplikovanější díky zpoždění půl hodiny a tomu, že nám v Rybništi ujel navazující vlak. Naštěstí se vše vyřešilo přestupem v Rumburku na autobus, který nás a několik dalších lidí mířících do Kocoura navíc ochotně vysadil na autobusové zastávce blízko pivovaru. A tak jsme byli v Kocourovi jako na koni chvilku před druhou hodinou… takové menší zpoždění ve srovnání s plánovaným příjezdem v jedenáct.

V porovnání s minulým ročníkem byl letošní ročník poněkud slabší. A to především co se týče zúčastněných pivovarů. Kromě Kocoura svá piva prezentoval ještě pivovar Primátor a vlastní stánek měl i pivovar Zvíkov a Břevnovský klášter. V ostatních stáncích točili piva zástupci pivních barů, pivkupectví, či dovozců. Nepřehlédnutelný stánek zde měly Zlé časy, které přivezly mnoho zajímavých piv ať už českých, či zahraničních (namátkou Třebonice, Matuška, Flying Dog a další)… nicméně tato klidně můžeme ochutnat přímo v Praze ve Zlých časech. Odddog měl na čepu tři zajímavá zahraniční piva, z nichž dvě již bohužel točil i na Slunci ve skle, a ke koupi velmi zajímavé lahvové kousky. U dalších stánků byla na čepu piva z Radniční Jihlavy, Žamberecký kanec, Vítek z Prčice, Au Hallertau, Slepý krtek (pobavil text na ceduli, že se jedná o kávový ale). Dvě piva měl na čepu dovozce belgických piv a s postupujícím odpolednem, či spíše už večerem dorazila po zasněžených silnicích i Pivní rozmanitost s pivy z pivovaru Nomád. Boj se sněhovou nadílkou nejspíš prohrál Antéňák, po kterém na festivalu zůstal jenom lísteček nad prázdným prostorem pro stánek. Přislíbené pivovary Břevnovský klášter, Hastrman a Matuška nebyly přítomné vůbec.

I letos se platilo vstupné na festival. Cena byla příjemných 30 Kč a pouhých 20 Kč byla záloha na sklo – již osvědčené vysoké sklenky na nožičce s nápisem „Vánoční trhy“ (i letos se mi podařilo jedno z piv šikovně rozlít). Vzhledem k nízké záloze si mnoho z návštěvníků skleničku ponechalo a dovezlo domů jako suvenýr, či dárek manželce :)

Příjemný byl zákaz kouření v prostorách festivalu, který tentokrát platil po celou dobu akce, či minimálně do sedmi hodin, kdy jsme odcházeli. Nebozí kuřáci byli vykázáni ven na mráz, či do prostor restaurace. Ani hudební produkce tentokrát nebyla tak rušivá jako minulý rok a některá hudební vystoupení byla i celkem fajn. O zábavu se staral moderátor sypající z rukávu zajímavosti o podniku „Zlaté časy“, pivovaru „Fly Dog“ a podobně. Lidí bylo tak akorát, aby bylo veselo, ale zároveň se netvořily neúměrně dlouhé fronty.

Z ochutnaných piv mi zachutnal Weizenbock od Mikkellera, ale upřímně řečeno, bavorské Weizenbocky jsou často mnohem lepší a také mnohem levnější. Naopak nejhorším zážitkem bylo dle očekávání tlamolepové přeslazené Mongozo Coconut. Z dalších piv velmi pozitivně překvapila IPA z Radničního pivovaru Jihlava. Pamatovala jsem si toto pivo poněkud drsnější a méně harmonické. Vydařená várka. Výborný byl i Quarterback a Samuraj od Kocoura. Zachutnal nám „Pokus o dobrou Apu“ z pivovaru Vítek z Prčice. Naopak Saurus byl divně zoxidovaný a vůbec celkově jetý. Podobně jako Saurus na tom byl i Zvíkovský Pale Ale. Příliš nepotěšil ani Black Foot, kterému možná neudělalo dobře dlouhé cestování. Bez pěny a vůbec takový celkově plochý a unavený… kam se hrabe na kousek, který jsme měli čerstvě naražený nedávno přímo „pod komínem“ v Třebonicích. Večer jsme pak zakončili vydařeným Gypsy Porterem, který jsme si ještě zakoupili ve skleněných půllitrovkách na dlouhou cestu do Prahy :)

Původně jsme koketovali s myšlenkou, že bychom se na zpáteční cestu zkusili vmáčknout do Kocouřího vlaku. Zvláště po zjištění, že nebyl zřejmě zcela obsazen. Po delším pátrání přes číšnice v restauraci jsme byli odkázání na mladého muže, který celý vlak organizoval. Nutno říci, že poněkud nepružně. Posílání lístků poštou a nutnost volat kvůli objednání v dnešní době není zcela běžné. Pán vstřícností nijak neplýtval ani při osobním kontaktu. Oznámil nám, že ve vlaku jsou volná místa, ale zároveň za jednosměrný lístek požadoval zaplatit celou částku 350 Kč (kterážto mimo jiné zahrnovala také vstupné na festival). Nu, slušně jsme poděkovali a svěřili se opět do péče Českých drah. Domů jsme dorazili sice s přestupy, ale mnohem rychleji a také v teple. Jen toho Kocoura nám České dráhy bohužel nenatočily.

Shrnuto a podtrženo letošní ročník Ale FestivAle byl fajn a pro místní a návštěvníky z okolních měst je to určitě akce k nezaplacení. Nicméně my nejspíš příští ročník oželíme a raději zajdeme na pivko přímo do Zlých časů a Pivní rozmanitosti (místo toho, abychom se za nimi štrachali až do Varnsdorfu). Pokud se tedy organizátorům nepodaří přilákat k účasti více zajímavých pivovarů.