Vánoční pivní průzkum Brna

Na Vánoce jsme měli naplánovánu společenskou návštěvu Brna a nebyli bychom Pivníci, kdybychom si ji nezpestřili ochutnávkou piv v několika místních hospodách a pivovarech. Nakonec se zajímavých zážitků nakupilo více, takže se o naše dojmy podělíme v tomto článku.

První zastávkou bylo Pivárium Zelená kočka. Je to zde pěkné, piva jsou čerstvá… jen občasné nepříliš dobré natočení či lehký podmíráček trošku kazí dojem. Ale výběr piv nás sem často přitáhne. Nyní jsme narazili na Sametovou sedmnáctku z Beskydského pivovárku, která byla uvařena k příležitosti oslav 17. listopadu. Hodně ovocná a karamelová IPA, nasládlá, ale též slušně hořká. Příjemné a dobře pitelné pivo. Vánoční světlý Weizenbock z Lucky Bastarda nás příliš neoslovil, byl celkem kyselý, citrónový, nijak moc vyvážený. Zkusili jsme ještě Honey Ale z vídeňského pivovaru Schwarzenberg, docela příjemně medové a lehce ovocné pivo, nicméně dosti sladké, takže se nepilo úplně ideálně. Za vysoké vídeňské ceny by nás nepotěšilo, ale za tu téměř českou ušlo.

Hned vedle Pivária se nachází známý podnik Bar který neexistuje, do kterého se nám ještě nepodařilo dostat. Tentokráte se neštěstí místo našlo v druhém patře. Podnik je to opravdu moc pěkný, zařízený ve stylu z první poloviny minulého století, s hezkým dlouhým barem a mnoha osvětlenými policemi osazenými stovkami lahví všemožného alkoholu. Druhé patro je trošku strožejší a obyčejnější a hlavně je zde celkem cítit kuchyně, která není od místnosti prakticky nijak oddělená. Skoro jako by to zde bylo kuřácké, delší dobu bychom zde asi sedět nechtěli. Obsluha byla milá, ale vypáčit z ní informace o pivech, která jsou na čepu bylo trošku náročnější (na žádném papíře, tabuli či internetech totiž informace o čepovaných pivech nenajdete). První pivo na čepu byl nějaký ležák ze skupiny Lobkowicz, který jsme rychle zapomněli, další dvě nás už ale potěšila. Jedno byla klasika Saurus, výtečný karamelový, slušně hořký, lehce uzený a ovocný silák, druhým pivem byla Slavkovská dvanáctka, kterou jsme měli poprvé. Slušně nachmelená, bylinná, kořenitá až lehce peprná, chlebově sladová a velmi dobře pitelná. Zkusili jsme i něco na zub – místní burgříky – malé burgery s 80g masa. Na náš vkus trošku moc propečené (příště si zkusíme říct o slabší propečení), ale jinak velmi dobré. Celkově s Barem spokojenost, určitě to nebyla naše poslední návštěva.

Další zastávkou byla nepříliš vzdálená Ochutnávková pivnice. Zde nám těsně unikl Mikulášský speciál z Beskydského pivovárku, naštěstí tu ale bývá z čeho vybírat. Celkem fajn byl medový vánoční ležák od Kvasara, ale tmavý speciál od mikulovského Mamuta byl o několik úrovní výše. Výrazné pivo s tóny hořké čokolády, praženosti lehce přecházející až do kouřového aroma, lehce karamelové a trochu ovocné – připomínající sušené švestky. Zajímavé a zároveň dobře pitelné pivo. Piva byla tentokráte dokonale natočená, krásně kroužkovala i u všech ostatních hostů. Ale to prostředí Ochutnávkové nás tolik nebere, navíc to zde tentokráte vylepšovala „hudební produkce“ vycházející z chrastících repráčků… no, celý večer bychom zde asi sedět nevydrželi. Ale příště sem zase alespoň na jedno zamíříme, lepší výběr piv totiž asi v Brně nenajdete.

Navštívili jsme i nějaký ten pivovar. V Magistrovi mě minule po předchozích zklamáních navnadili fajn černou IPA, takže jsme se rozhodli sem na obhlídku zaskočit. V kuřácké části bylo dosti zakouřeno a docela plno, takže jsme museli vzít zavděk méně hezkou nekuřáckou místností. Obsluha zde byla, jak už je zvykem, neuvěřitelně pomalá, z jídla stojí za zmínku jen to, že slečna číšnice popletla objednávku – ale neměli jsme sílu si stěžovat, to bychom už asi zemřeli při čekání hlady. Piva též žádný zázrak, spíše méně zajímavá. Císařská pšenice byla sladší a hodně ovocná s banány a jablky (až trochu moc i na bavorskou pšenici), Vánoční Bock Bier karamelový, topinkový, též sladší a nepříliš vyvážený. Tak nějak jediné pozitivum v Magistrovi je to, že je zde levně.

Na závěr večera jsme zamířili do našeho asi nejoblíbenějšího brněnského pivovaru, toho Líšeňského. Jeho základní piva jsou fajn, zejména tmavý ležák a pšenice, my se ale tentokráte vrhli na sezónní speciály. Na čepu byl vánoční Zlatý pavián (na rozdíl od tmavého a polotmavého z předchozích let), hodně kořeněné pivo, karamelové a toustové, mělo výrazné aroma připomínající rumovou tresť. Netradiční a divoké, nicméně celkem bavilo a dalo se pít. Ještě divočejší bylo pivo se zvláštním názvem Red Elpl – polotmavá patnáctka, do které byly při kvašení přidány maliny a meruňky, následně pak leželo 140 dní. Sladší, karamelové, lehce topinkové a dřevité, ovoce bylo znát spíše lehce. Opravdu zajímavé pivo, ale pilo se hodně těžko, nebylo příliš vyvážené. Holt udělat skvělé pivo chce trochu více než dobrou vůli a kvalitní suroviny.

Před odjezdem z Brna zpět do Prahy jsme ještě měli chvilku času, takže jsme zaskočili do hospůdky U Alberta. Tady to prostě máme rádi (však to také Bludice psala do našeho ročního shrnutí). Pěkné prostředí, tři čerstvá piva na čepu, znalá obsluha, co víc si přát. Tentokráte jsme narazili na vyškovský Džán, ten ale byl spíše nedobrý s nepříjemnými tóny (máslíčko, zatuchlost). Naopak výtečný byl Red Ale od Valáška – citrusový, bylinný, karamelový, dobře pitelný. Nejvíce nám ale učaroval Nakuřovaný Albert, polotmavá dvanáctka vařená pro tuto hospůdku s použitím bruntálského rašelinou nakuřovaného sladu. Hodně výrazně kouřové pivo s tóny rašeliny a lehké uzenosti, příjemně karamelové a středně hořké. Jo, tohle bychom si dávali často, mít tu příležitost.

A jak správně zakončit návštěvu Brna? Samozřejmě nefiltrovaným Poutníkem v pivnici U Poutníka. Pěkně chmelené, čisté, svěží a skvěle pitelné pivo. A zde v pivnici skvěle ošetřené a natočené. Moc lepších světlých ležáků u nás nenajdete.