Třetí Klášterní pivobraní u svatého Tomáše

Minulý pátek v Praze proběhl jeden z posledních letošních pivních festivalů. A nebyl to jen tak ledajaký festival, od běžných pivních akcí se přeci jen trochu lišil. Šlo o komornější přehlídku piv z českých klášterních pivovarů – třetí ročník Klášterního pivobraní. Prvního a druhého ročníku jsme si v minulých letech nevšimli, ani jsme pořádně netušili, co od akce očekávat, tak jsme lapli dvě sklenice a vydali se na průzkum ke kostelu svatého Tomáše.

Minifestival probíhal na nádvoří kláštera vedle kostela, účastnily se ho tři klášterní pivovary. Pražskou dvojici Břevnov a Strahov doplňoval vzdálený Želiv. Navíc zde bylo na čepu pivo Svatý Tomáš od Matušky, vařené pro hotel a restauraci Augustine, nacházející se v areálu kláštera. Do roku 1951 zde fungoval pivovar, na jehož tradici má pivo navazovat, někde se i píše, že je vařené dle původního receptu, ale netušíme, jestli je na tom něco pravdy.

Když to sečteme, tak na čepu bylo 8 druhů piv, to pro lovce nových čárek není žádná výhra. Ale nejen kvantitou živ je člověk. Na počátku jsme se vrhli na „domácí“ pivo Svatý Tomáš, protože to jsme jako jediné ještě nepili. Navíc čtyřicet korun za půllitr Matušky je v Praze cena nevídaná, báli jsme se, aby na nás ještě zbylo. Pivo je to hodně pražené, s tóny karamelu, čokolády i kávy, zároveň moc hezky chmelené. Vyvážené, bezva.

Želivská piva náš nikdy příliš nebavila, ale krom festivalu na Hradě je v poslední době nikde nepotkáváme, tak jsme zkusili alespoň světlý ležák Haštal. Takové osobité pivo, připomínající nějaký domovarnický pokus, průměrně pitelné. Zbylá piva z Želiva jsme už nezkoušeli a přesunuli se dál k výčepu Břevnova. Okusili jsme tmavý ležák, pražený, docela máslový, spíše nic moc. Ani si nepamatujeme, kdy jsme naposledy měli pivo z Břevnova bez diacetylu. Pomalu a jistě se pro nás tento pivovar přesouvá z kolonky „jeden z nejlepších“ do „obloukem se vyhnout“.

Na závěr zbyl náš starý známý Strahov a jeho piva Svatý Norbert. Konkrétně jantarový a tmavý speciál, takové dvě jistoty ve vlnách kolísající kvality českého minipivovarnictví. Tedy ne že by piva byla pokaždé úplně stejná – to asi nedovede ani žádný český průmyslový pivovar (možná nějaký zahraniční kolos typu Heineken ano, ale to jsme nikdy neměli odvahu pravidelně porovnávat), ale jsou vždy skvěle vyvážená i pitelná. Tentokráte se várky povedly náramně, zejména chmelení bylo nádherné a svěží (že by to bylo čerstvým letošním chmelem?). Kdo potřebuje nějaké ejly, těmito pivy by se člověk mohl spokojeně zpít do němoty.

A to je z pivního pohledu vše. Krom ochutnávání piva bylo součástí festivalu i povídání Honzy Šuráně o klášterních pivech, nechyběly ani komentované prohlídky kostela a kláštera. Festival, ač na pražské poměry střídmý, se nám moc líbil, příští rok se sem nejspíše vydáme znovu. Jen si možná vezmeme ohříváček, v té zimně nebylo úplně snadné udržet pivo na rozumné teplotě :)