Po kratší odmlce tu je další povídání o českých pivních novinkách. Dnes to bude zajímavé – máme tu jeden nový létající pivovar, jedno povedené výročí a dvě kolaborační várky ze spolupráce několika pivovarů.
Začněme oním novým pivovarem. Jmenuje se trochu krkolomně – SQBRU, ale po chvíli zvykání si člověk tento název docela zapamatuje. Za pivovarem stojí skupina spolužáků studujících dálkově na Podskalské (jedním z nich je i majitel baru Napalmě). Jejich prvotinou je Hopo Sapiens IPA, čtrnáctka „brutálně chmelená“ americkými chmely. Má výrazné aroma tropického ovoce a citrusů, jsou znát i tóny pryskyřice a žlutých melounů. Je hodně hořká, ale trochu to vyrovnává i lehká sladová nasládlost, má příjemné dlouhé doznívání. A pije se úplně sama, klobouk dolů.
Pražský létající pivovar Sibeeria a plzeňský Raven spolu s německým Freigeistem uvařili v Německu trochu neobvyklé pivo – kyselý bezový weizenbock Ikaros. Kyselý je ale jen lehce, vlastně podobně jako ty kyselejší z běžných pšeničných bocků. Jinak je sladový, lehce obilný, s tóny hřebíčku, banánů a jablek. Příjemný a velmi chutný.
Pivní bar Poctivej výčep minulý pátek oslavil dva roky své existence. K této příležitosti si v čečelickém Novém světě nechal uvařil speciální pivo – Poctivou IPA. Je sladová, velmi ovocná, docela hodně hořká, s nádechem karamelu a bylin. Bezva kousek. Zkusili jsme po měsíci i druhé speciální narozeninové pivo – Poctivej bock ze Slavkovského pivovaru. Chmel trochu ustoupil na pozadí, ale stále je to parádní a nebezpečně pitelný silák.
Na narozeninách Poctivýho výčepu jsme ochutnali i horkou novinku – žitný ležák ze Slavkova, navíc čepovaný ze samospádového soudku. Je karamelkový, žito je v něm vcelku znát, ale přechází až do méně příjemných zatuchlých tónů. Je lehce máslový, nasládlý a celkově nijak extra harmonický – vypít ho půllitr nebylo úplně snadné.
Sokolovský Permon ve spolupráci s plzeňským Joe's Garage uvařil třináctku IPA California is Always a Good Idea. Pivo je oproti posledním námi ochutnaným ejlům ze Sokolova příjemně ovocné – s tóny melounů, citrusů i dalšího tropického ovoce. Je docela hořké, přímočaré a dobře pitelné. Na pozadí je nepatrný „tradiční Permoní“ nádech chilli, ale není to moc rušivé, takže vcelku spokojenost.
Dolnobojanovický Mazák připravil zhruba dvacátý jednochmelový ejl a až nyní se na řadu dostala americká klasika Cascade. Ejl je to hodně citrusový, s tóny grepů, limetek a pomerančů, je i docela chmelově bylinný až pryskyřičný. Je lehce osobitý a trochu drsnější, ale i tak se pije dobře.
Pivovar U Bulovky přišel s novým pivem Witbier, belgickou pšenicí s koriandrem, pomerančovou kůrou a v tomto pivním stylu méně obvyklým heřmánkem. Je to trochu divočina, hodně bylinná i obilná, docela sladká, méně řízná a plnější. Chce to si na pivo chvíli zvykat, ale pak už se pije docela dobře.
Po více než třech letech jsme potkali Černou vdovu od Zhůřáka, tentokráte v lahvové verzi a s lehce pozměněnými parametry. Jedná se o nakuřovaný porter a kouřový je řádně, k tomu i pražený, s tóny hořké čokolády. Má dlouhé a výrazné doznívání, zároveň je jemný a parádně pitelný. Tyhlety černoty prostě umí Zhůřák nejlíp.
Bludice ze služební cesty do Českých Budějovic přivezla několik lahví právě stočeného ležáku od Budvaru. Jde o nepasterovanou verzi klasického ležáku, s trvanlivostí pouhých deset dní, prodávanou jen v Budějovicích. Je to moc fajn pivo, pěkně chmelené a velmi dobře pitelné, ještě o malinko chutnější než jeho pasterovaná verze. Škoda, že ho Budvar nezaváží i do Prahy, odbyt by tu určitě byl.
Po roce jsme zkusili pivo z Šumavského pivovaru Vimperk, konkrétně polotmavý Märzen. Pivo je to karamelkové s tóny žluklého másla, medové a lehce jablečné. Divné, nevyvážené, špatně pitelné. Ve Vimperku se očividně nic moc nezměnilo, i když jsme o něj měli i ještě horší kousky.
