Slunce ve skle 2014 - ve znamení nových piv a pivovarů

sepsal Marley

26. září 2014 v 9:51

Jeden z vrcholů letošní pivní sezóny je za námi, festival minipivovarů Slunce ve skle proběhl již posedmé. Rok od roku je zde více pivovarů, točených piv i návštěvníků. Co se organizace a průběhu akce týká, bylo vše podobné jako vlonipředloni.

Jen počasí letos trochu zlobilo, více než Slunce ve skle to zde připomínalo déšť ve skle, naštěstí ale šlo jen o neškodné přeháňky, větší bouřky Plzeň minuly. Lidí se i přes nepřízeň počasí nahromadilo dosti, již někdy kolem třetí hodiny se to tu začalo slušně zahušťovat, kolem šesté už bylo klasicky plno, u řady stánků se tvořily fronty, piva začala pomaličku docházet, takže se fronty ještě prodlužovaly. Očekávaný průběh, dalo se to přežít.

Jídlo jsme se tentokráte rozhodli úplně ignorovat, raději jsme před festivalem skočili na krátkou zasycující návštěvu do Plzeňského Prazdroje a jeho restaurace Na Spilce. Zde je to prostě na start ideální – kousek od vlakového nádraží, jede odsud přímý spoj na Slunce ve skle, ceny nejsou špatné a jídlo zde mají dobré. Nepasterizovaná Plzeň sice byla na průmyslové pivo máslová až hanba, skoro se dala na chleba mazat, ale nefiltrovaný ležák Gambrinus byl moc fajn. Ruku na srdce, kdyby nám ho dal někdo poslepu, tak bychom ho považovali za pivo z nějakého lepšího malého pivovaru, nebojíme se to přiznat. Ale zpět ke Slunci ve skle.

Lidé byli jako obvykle moc příjemní, jak pivovarští u výčepů, tak i návštěvníci. Potkali jsme řadu pivních nadšenců, poklábosili o kvalitě či nekvalitě točených piv a prostě si v poklidu užívali celý festival. Jak by řekl Pivní Filosof – „having a great time“ :)

Pivovarů bylo mnoho, opravdu kolem avizovaných sedmdesáti. Navíc řada pivovarů měla na čepu více než dvě piva, v průběhu odpoledne se někdy piva i měnila a na čepu se objevilo něco nového zajímavého. Občas byl problém některý pivovar najít, přece jen pivovarské stánky byly na nádvoří, na návsi a na parkovišti, obejít vše trvalo celkem dlouho. Možná by se hodilo mít někde uprostřed velkou tabuli s rozvržením stánků, při takovém počtu pivovarů a žádném systému je to prostě trochu chaos.

Co se piv samotných týká, vrhli jsme se na ta zajímavě vypadající a nám neznámá. Začali jsme u lehčích ležáků, respektive výčepních piv, pokračovali jsme až k silnějším speciálům, svrchně kvašená piva jsme si nechali na závěr. Ještě na počátek zmíníme festivalovou nakuřovanou patnáctku z domácího pivovaru Purkmistr, kterou jsme ochutnali ze samospádového soudku při slavnostním zahájení akce. Byla příjemně uzená a kouřová, sladová s tóny toffee, lehce bylinná, kořenitá a kvasnicová. Pohodové a slušně pitelné pivo.

Piva z Radnice jsme potkali poprvé právě na minulém Slunci ve skle. Nyní jsme ochutnali světlou desítku a dvanáctku. Desítka byla hezky chmelená, kořenitá až bylinná s nádechem citrónové kůry, příjemně sladová, dobře pitelná. Dvanáctka byla podobná, možná trochu sladovější a kapku nasládlá, lehce obilná, pila se výborně. Obě piva nás příjemně překvapila, rádi si je v budoucnu dáme znovu.

Pivovar Lyer Modrava měl výčep příhodně hned u vstupu na zadní parkoviště s pivovarskými stánky, takže se nám při cestách kolem podařilo postupně ochutnat celý jeho sortiment. Světlá desítka byla jednoduchá a přímočará – obilně sladová, chmelově bylinná. Slušně hořká a nijak přehnaně plná. Nijak zázračně to nezní, co? Ale byla prostě naprosto parádní, čistá, úžasně pitelná. Takhle dobrou desítku jsme dlouho nepili. Světlá dvanáctka byla o poznání tmavší, byla též moc hezky chmelená, trochu se přidávaly kvasnicové a toustové tóny. Pila se velmi dobře, ale desítka nám přeci jen chutnala o něco více. Tmavá jedenáctka byla hodně pražená s obilnými i oříškovými tóny, výrazně chmelově bylinná a středně hořká. Zajímavé a skvěle pitelné pivo, takovéto hodně chmelené tmavé ležáky opravdu můžeme.

Některé ležáky nás tolik nezaujaly. Pivovar U Bizona měl na čepu pivo Bizon 10°, polotmavé výčepní. Sladové pivo s obilným a toustovým nádechem, ale nepříliš příjemně chmelené – drsnější s trochou zatuchlých tónů. Pít se ale dalo. Z pivovaru Pod Lípou Kyšice jsme ochutnali pivo vůbec poprvé. Světlá dvanáctka Sedlák byla docela tmavá, chuťově podobná Bizonovi, jen trochu plnější a hořčejší, žádný průser, ale ani nadšení.  Kvilda, která nás minule ohromila svojí tmavou osmičkou, přivezla polotmavou třináctku Divočáka. Slušně sladové pivo, dobře chmelené, ale rušily nás lehké karamelkové až máslíčkové tóny, takže se nám tak dobře nepilo.

S pivy z Krčína jsme zatím neměli dobré zkušenosti, ale tmavé třináctce jsme dali šanci. Byla hodně pražená, s kávovými a obilnými tóny, pěkně chmelená – bylinná až znatelně citrusová. Zajímavé a velmi dobře pitelné pivo, trošku podobné výše zmíněné jedenáctce z Lyera. Kdybychom měli říct, která piva obecně jdou českým pivovarům nejlépe, tak jednoznačně právě tmavé ležáky a speciály.

Jako poslední ležák zmíníme Svatováclavskou dvanáctkuAntoše. Ta se od ostatních piv lišila použitím čerstvě sklizeného zeleného chmele. Byla výrazně chmelově bylinná, lehce až s tóny citrusů, příjemně sladová. Byla krásně čerstvá a svěží a skvěle pitelná. Čerstvým chmelem by se u nás mělo chmelit víc, výsledné aroma je jiné než u sušeného chmele, a často prostě bezva.

Z Antoše jsme ochutnali i El Dorado – Pale Ale vařený pouze s novým chmelem El Dorado. Chmelového aroma v něm bylo na tři piva – výrazně pryskyřičné až borové, bylinné, i tóny grepů a pomerančové kůry. Pod tím bylo něco sladu a karamelu, celkově šlo o zajímavé a dobře pitelné pivo.

Z dalších ejlů zmiňme třeba Cochon Blond – pivo vzniklé ve spolupráci Třebonického rukodělného pivovárku a létajícího Prager Laffe. Jedná se o belgický Blond Ale, byl sladový, obilný, výrazně koriandrový, s tóny bylin a pomerančové kůry. Příjemné pivo.

Jedinou pšenicí, kterou jsme ochutnali, byl Oliver od Svatého Jána. Klasicky banánová, hřebíčková a obilně sladová, dále lehce bylinně chmelová a vanilková. Fajn pšenka.

I mezi svrchně kvašenými se našla piva, která nás moc nezaujala. Porter od Joe’s Garage byl takový divočejší, pražený a čokoládový s lehkými tóny termixu, jogurtu a kvasnic. Špatný nebyl, ale nelitovali jsme, že jsme si dali jen deci. Jelínkova vila (Harrach) z Velkého Meziříčí se odhodlala k uvaření Altbieru, ale spíše takového českého typu než toho klasického düsseldorfského. Obilné, bylinné, jablečné a hřebíčkové pivo, taková průměrně pitelná divočina.

L.Í.P.A.Letin (čtrnáctka IPA) byla karamelková, ovocná, drsněji bylinná, s tóny hub a zatuchlosti. Nedobré pivo. Nejméně ze všech piv nám chutnal Žíznivý vodník hastrmanský dubbel od Velkorybnického Hastrmana. Divné, nepříjemné a špatně pitelné pivo. Ale ani nás to nepřekvapilo, z posledních asi patnácti námi ochutnaných piv od Hastrmana bylo dobré jen jedno.

Na závěr jsme si nechali silné ejly. Zbrusu nový MatuškaBad Flash IPA (vařený pro Zlý časy a Kulový blesk) byl citrusový, bylinný a karamelový… taková příjemná a dobře udělaná IPA.

Pivovar Clock přijel na Slunce ve skle s novinkou No Idols!, černou IPA o stupňovitosti šestnáct. Byla výrazně pražená, kávová, chmelově grepová, bylinná a borová. Hezky vyvážené a výborně pitelné pivo. Tohle se Clockům opravdu povedlo, dle nás jejich jasně nejlepší pivo.

A pak tu byl Zhůřák, u jehož stánku jsme stejně jako minulý rok strávili nejvíce času. Přivezl několik nových piv, třeba belgickou IPA Sun in Glass – kořeněnou, koriandrovou, peprnou, s tóny pomerančové kůry a mandarinek. Byla dobrá a zajímavá. Další IPA – Hop Tart – byla pořádně chmelená, pryskyřičná s borovým nádechem, citrusová, celkem karamelová. Hodně hořká, ale přesto dobře vyladěná a vyvážená. Poslední byl naražen Lotza Kazbek Ale – nakuřovaný ejl chmelený pouze Kazbekem. Zřejmě šlo o upravenou verzi piva Kazbekian Smoke-Out Ale, bylo to uzeně sladové, pomerančové, bylinné a hodně hořké pivo. Stejně jako u Smoke-Out to dohromady překvapivě dobře ladilo a pilo se to naprosto skvěle.

A to už je z námi vypitých piv vše. Musíme říci, že nás piva vesměs příjemně překvapila a trochu zvýšila naši důvěru v nově vznikající pivovary. Zejména Lyer z Modravy byl skvělý objev, ta piva by stála za cestu na Šumavu a ochutnávku „pod komínem“. Vše nové jsme samozřejmě ochutnat nestihli, ale aspoň budeme mít co zkoumat na příštím ročníku. Jak jsme již psali, Slunce ve skle jsme si náramně užili, je to prostě parádní akce, pro pivní geeky povinnost.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Znovu ochutnaná piva

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii