První Pivní Máj - plastový degustační festival

sepsal Marley

6. května 2015 v 10:18

Minulý pátek, první květnový den a státní svátek, jsme původně chtěli pojmout cyklisticky, s kratší návštěvou Středočeských Pivních slavností, nicméně lehce deštivá předpověď nám udělala čáru přes rozpočet, nakonec jsme tedy nechali kola doma a vydali se navštívit nepříliš lákavě vypadající První Pivní Máj na pražském Břevnově.

Proč se nám tam nechtělo? Prvním důvodem bylo Břevnovké posvícení 2012 téhož pořadatele, konající se na stejném místě. Asi nejhrůznější akce, kterou jsme kdy navštívili, ohromné davy, hluk, fronty, od tam jsme po chvíli rozkoukávání se hodně rychle zmizeli. Druhým důvodem pro naši skepsi byla povinnost všech pivovarů na Prvním Pivním Máji čepovat piva jen a jen do plastu. Tedy žádné festivalové sklenice a zákaz čepování do skla přineseného. O takovémto festivalu jsme teda ještě neslyšeli. Možná by příště mohli zkusit pivo místo čepování rozlévat z PET lahví a akci logicky přejmenovat na První Plastový Máj.

Na festival jsme dorazili po poledni, počasí se zatím drželo, ani nevypadalo, že by měl nějaký déšť přijít (dost toho vypršelo už ráno). Při vstupu na festival, který probíhal na louce za Břevnovským klášterem (hned vedle budovy, kde se nachází pivovar), nás uvítala mobilní krabice se záchody, na které visela cedule s cenou deseti korun za použití WC. Naštěstí za touto budkou stála pětice Toi Toi, které byly k dispozici zdarma. Jinak placení za WC na pivním festivalu považujeme za divné a otravné, ale někde se to očividně děje.

Lidí přišlo tak akorát, zřejmě nepříliš příznivá předpověď zabránila tomu, aby zde bylo narváno až k prasknutí. Místa k sezení byla brzy obsazena, my jsme z toho svého byli záhy vypuzeni náruživými kuřáky a požírači klobás. Ještě, že jsme si vzali deky na sednutí na trávu. Počasí úplně tragické nebylo, jen k večeru jsme museli přestát asi půlhodinovou spršku v zadní části stánku pražské Mariny (pořadatelé si s nepříznivou předpovědí hlavu nelámali, moc míst na ukrytí se zde nebylo).

Z hlediska občerstvení byl festival docela fajn – pokud odmyslíme různé langoše a nepříliš lákavě vypadající klobásy, tak zde byl třeba stánek s Raclette, další s frgály či pojízdná prodejna sýrů všech druhů. Lepší než na řadě jiných festivalů, kde je vrcholem gurmánství právě zmíněný langoš.

A jak to bylo s pivy? Bylo zde asi dvacet stánků minipivovarů, jako bonusový zde byl stan s Prazdrojem a Kingswoodem. Nic pro nás, i když Plznička na zapití některých minipivovarských pokusů nemusí být špatná. Každý minipivovar měl v nabídce od dvou do čtyř druhů piva, ceny nám přišly trošku náhodné – někde začínaly na dvaceti, jinde rovnou na pětatřiceti za třetinku (festivalová míra byl třetinkový kelímek, do ničeho jiného se nečepovalo). Asi jak si to každý pivovar nastavil, takové to měl. Proč ne.

Plastových kelímků jsme se nezalekli. Přišli jsme vybaveni několika sklenicemi a zkusili pivovarské přemlouvat, aby nám do nich pivo načepovali. Většinou nebyl problém, byli milí a pivo nám v pohodě načepovali, plus jsme dostali jako bonus prázdný kelímek, neboť vydanými kelímky pivovary platily za svoji účast (pořadatel tedy nebyl nijak ošizen). Občas to chtělo trochu přemlouvání, jen dva pivovary z obavy před pořadateli do skla čepovat odmítly. Nehádali jsme se, alespoň jsme vyzkoušeli, jak chutná pivo z plastového kelímku a ze skla. Aroma nám ze skla přišlo o něco výraznější a pivo bylo snad i o něco příjemnější.

Jak nám chutnala piva samotná? Příjemná a pohodová byla třeba chmelově bylinná a peprná devítkaFrýdlantu. Chutnala nám i jejich tmavá medová 13, příjemně pražená s lehkými tóny sušeného ovoce.

Z pivovaru Ruprenz jsme dříve měli jen jedno pivo, jakýsi podivný ejl. Spodně kvašená desítka California Dream, chmelená za studena americkým chmelem, byla zvláštní, docela citrusová, podivně mladinová a karamelková, dala se pít. Jedenáctka Jantar byla obilně sladová, sladká, s divnými tóny sladiny, téměř taková cukrová. I když nebyla nijak hnusná, moc se dobře se nepila. Z etiket jsme zjistili, že piva jsou vařena jen ze sladového výtažku a nesladovaného ječmene, to by možná výsledek trochu vysvětlovalo. Dvanáctku jsme si raději nechali na jindy.

Lišáka z Topolan jsme potkali poprvé. Jedenáctka byla hodně zakalená, sladová, obilná a kvasnicová, s náznakem máslíčka. Zdála se nám trochu nedodělaná, ale pít se celkem dala. Pšeničná dvanáctka byla prostě divná, kvasničná, kořeněná, s nádechem nezralých banánů, hutná, málo řízná, natrpklá. Pitelnost měla sotva průměrnou. Zkusili jsme ještě nakuřovanou třináctku, ta byla nejslabší – divně karamelková, mladinová, ani ta nakouřenost nebyla moc příjemná. Skoro jsme si říkali, jestli není taky z výtažku jako Ruprenz. Vzhledem k sestupné kvalitě jsme čtrnáctku IPA raději vynechali.

ZLouna z Loun moc napitého nemáme, zkusili jsme dva kousky, které jsme ještě nepotkali. JanTar byla pohodová jedenáctka, příjemně obilná, sladová a peprně chmelová. Tmavá třináctka Lyon zase pražená a karamelová, sladší, s tóny sušených švestek a rozinek. Takový německý Schwarzbier, i přes svoji sladkost se pila dobře. Pivovarští byli sympatičtí, k nim bychom do Loun někdy mohli zajet.

Druhý pivovar z Loun, Lounský žejdlík, jsme vyzkoušeli poprvé na loňském Žižkovském pivobraní a byla to docela tragédie, velmi špatně pitelná piva. Na Máji jsme zkusili patnáctku A.P.A., pivo s tóny kandovaného ovoce, broskví, podivné nepříjemné zatuchlosti a hub. V závěru se přidávalo i něco másla, ale to bylo to nejmenší. Hrozné a špatně pitelné pivo. Další jsme už nezkoušeli, přivoněli jsme k Amber Ale, který též voněl podobně nepříjemně, IPA se prý docela dala, ale ta už byla v době, kdy jsme ji chtěli zkusit, pryč. Každopádně Lounský žejdlík se našim oblíbeným pivovarem asi nestane.

Pivovary KozloviceŠtramberk měly společný stánek. Zde se nám povedlo ulovit štramberský světlý ležák Trubač, ten jsme ještě nikde nepotkali, ani při návštěvě pivovaru. Sladový a obilný s lehkými tóny toustů a chmele, též trochu ovocný se znatelnými meruňkami a třešněmi. Na nějaké „soutěži“ by v kategorii piv plzeňského typu asi šanci neměl, ale pivo to bylo příjemné, jinak čisté a dobře pitelné. Takhle nějak chutná řada Zoiglů v Horním Falci, nás to rozhodně neuráží. Z Kozlovic jsme si dali vídeňského Kozlovjana, pohodové sladové, karamelové a toustové pivo, též s lehoučkým ovocným nádechem, který ale přece jen u tmavších silnějších piv není nic zvláštního. Takový skoro německý Bock, slušné pivo. Z dlouhé chvíle jsme zkusili i kozlovické Kopřivové, to ale tolik nezaujalo, bylo celkem máslové, ale jinak na ochucené docela ušlo.

1. selský pivovárek Kroměříž přivezl piv docela dosti, a i když nás v minulosti jeho piva moc nezaujala, rozhodli jsme se jich několik vyzkoušet. Jedenáctka Sedláček byla hodně chmelová, s kořenitými a peprnými tóny, zároveň sladší sladová. V závěru trochu rušilo máslo a zvláštní jablečné tóny, na počátku se pivo pilo docela dobře, ke konci třetinky už ho ale člověk měl plné zuby. Divné pivo. Silný ležák Imperátor byl sladší sladový, drsněji chmelený, v zásadě docela slušně vyvážený, ale pro změnu zde na pozadí rušila divná zatuchlost. Do třetice jsme si dali Märzen Alleš Gute!, už po přičichnutí jsme toho ovšem litovali. Krom tónů toustových a chmelově kořenitých byl nepříjemně zeleninový, plísňový a houbový. Přesně jako když vám ve sklepě shnije zelenina. V chuti bylo podobně odporné, pít se nedalo. Chvíli jsme si ho odložili k zaznamenání tónů po ohřátí a pak jím po pár dalších doušcích zavlažili nejbližší keř. Snad neuhyne. Holt tento pivovar se řadí k několika dalším českým, od kterých jsme ještě neměli chuťově čisté pivo.

Od dalších pivovarů jsme ochutnali po jednom kusu. Příjemný byl nefiltrovaný ležák Herold, sladový a peprně chmelový. Vcelku ušel Nakuřovaný Šárecký Divoch z pražského Liboce, karamelkový, uzený, lehounce ovocný a máslíčkový. Břevnovské Prvomájové kůzlátko se také docela dalo, i když úplně harmonické nebylo. Říkali jsme si, jestli to není náhodou vyleželá Praga. Průměrně se pila dvanáctka z Krčína, vadila nám hlavně zvláštní vůně obilných slupek s lehkými tóny broskví a něčeho, co připomínalo vitacit.

A to by bylo z piv vše. Ač jich bylo několik fajn a dobře pitelných, dech nám žádné ani zdaleka nevyrazilo. Přece jen zde člověk moc pivovarských hvězd nepotkal, žádný Matuška, Clock, Zhůřák, Antoš či Falkon. Jinak ale krom proklínaných plastových kelímků festival nebyl tak hrozný, jak jsme se obávali. Nicméně příště se zde nejspíše neobjevíme, pokud tedy nějaké příště bude.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii