V posledních letech se u nás objevují, jak v tištěných tak i internetových magazínech, názory emeritních sládků, slavných hospodských a výčepních. Na tom v dnešní době boomu minipivovarnictví samozřejmě není nic špatného, ale často tyto názory mají jedno společné – „já to tak dělám odjakživa, takže je to dobře a všechno ostatní je špatně“.
Aktuálně je to dnešní článek výčepního Lukáše Svobody, brojící proti užívání slova točit v souvislosti s pivem (i když si říkáme, proč bojovníkovi s chybnou hospodskou terminologií spíše nevadí označování Pilsner Urquellu za dvanáctku). Není to ale nic nového, podobných článků je plný internet. A proč je „točení“ špatně? Prostě proto.
My se na to podíváme trošku detailněji, bez předsudků a dojmologie. Začneme výrazem, za který odborníci bojují, tedy čepovat pivo. Tohle spojení pochází z doby, kdy bylo pivo v dubových sudech a tyto sudy měly dřevěnou zátku – tedy čep (z toho období také pochází přísloví „pivo mladé čep vyráží“).
Pak tu máme onen „nesprávný“ výraz – točit pivo. Pochází zřejmě z devatenáctého století, kdy se do hospod rozšířily tlakostroje, které měly ruční pohon. Točilo se u nich pro natlakování před samotným výdejem piva kovovým kolem (jeden funkční ruční tlakostroj mají v Černokosteleckém pivováru). Ale je možné, že je původ ještě starší (otočení kohoutu?), s jistotou se to zřejmě nedozvíme. Co jsme tak zběžně hledali, tak první výskyt jsme našli už v roce 1857 v časopise Posel z Prahy (Spis užitečný, zábavně poučný pro město i ves – „U všech černých, kdy dostanu pivo?!“ … „Pánové musejí vědět, že je mi jedno, ať se jeden sud anebo deset vytočí…“ ). Nejde tedy o žádný novotvar. Mimochodem z tohoto slova jsou odvozeny i výrazy jako je výtoč (piva v hospodě) či soutoč (různých piv), které bojovníci proti „točení piva“ běžně používají.
Pobavil nás tento úryvek z knihy Josefa Holečeka Pero: Můj hrdina, vydané v roce 1922:
„Co myslíš, Vladimíre: když jsme u starého Pinkasa, dáme si naliti ještě jednu.“ navrhnul můj hrdina.
Hostinský ho opravil, klada důraz na každou slabiku:
„Po-pro-sí-me sta-ré-ho Pin-ka-sa, aby nám na-to-čil ještě jednu. U starého Pinkasa se pivo nenalívá, nýbrž točí. Pivo nalívají ve špatných hospodách z konví, a ono, chudáček, často v konvi postojí půl dne, než na ně dojde řada, aby šlo do sklenice. Ale u starého Pinkasa se každá sklenice točí přímo ze sudu. To zakládá výbornosť pinkasovského piva…“
Úplně jako když slyšíte nějakého současného odborníka a znalce.
Takže tu tedy máme ještě zmíněný výraz nalít pivo. Je možná ještě starší než čepovat pivo, pochází zřejmě dob, kdy se pivo ze sudů čepovalo do větších džbánů či menších soudků a z těch následně rozlévalo hostům. Dnes se tento výraz už asi nikde nepoužívá – ale nejspíš z něj pochází slovní spojení „tady mi už nenalejou“.
Pro zajímavost jsme ještě koukli do Příručního slovníku jazyka českého (Česká akademie věd a umění. III. Třída, 1938):
načepiti dok. načepovati, natočiti, naliti (ze sudu). Sebrav prázdné [sklenice], chvátal načepit.
načepovati dok. (co, čeho) (o nápoji) natočiti, nalití ze sudu do menší nádoby.
natočiti Sládek mu do mázu piva natočil.
nalíti načepovati, našenkovati. Žádný hospodský mi již nechce na dluh nalejt.
Hm, tak místo jasné odpovědi tu máme další výraz – našenkovat pivo. To je dnes zřejmě ještě vymřelejší než ono nalít, použité v praxi jsme ho asi nikdy neslyšeli. Otázkou je, jestli byl vůbec někdy tento výraz rozšířenější, ani v knihách se totiž skoro nevyskytuje.
Co je tedy správně? Každé z uvedených slov se v dřívějších dobách používalo a tehdy dávalo smysl. Dnes už ale nemáme dřevěné sudy s čepy, nemáme ani kolo na tlakostroji a pivo zpravidla ze džbánů nerozléváme. Správně bychom tedy neměli používat ani točit ani čepovat. Dnes se pivo až na výjimky tlačí / žene vzduchem, oxidem uhličitým či dusíkem (případně jejich směsí). Technicky správně by tedy mělo být tlačit pivo, případně hnát pivo.
Takže až příště půjdete do hospody, nezapomeňte pronést správné „Vrchní, nažeňte mi půllitr plzeňského!“ či případně „Poprosím vás o jedno malé tlačené.“ Nejsme sice proroci, ale máme takový nejasný pocit, že se to u nás příliš neujme.
Myslíme si tedy, že nejlepší bude, když bude každý používat ten zažitý termín, který mu vyhovuje. Ať už je to točení, čepování či třeba zmíněné šenkování. Ale zároveň bychom řekli, že není úplně vhodné do toho jiným mluvit a poučovat je – jak jsme si ukázali, žádný jediný dokonalý a správný výraz prostě neexistuje.
