Pivní výlet - Kocouří kouř, Zittau, Vendelín, Krásná Studánka

První květnový prodloužený víkend jsme zaměřili na toulky po českém severu a severovýchodě. Vše začalo sobotním Kocouřím kouřem, festivalem nakuřovaných piv, který se konal v dalekém severském Varnsdorfu. Naše cesta do Kocoura byla tentokrát poněkud divoká. Vzhledem k tomu, že jsme pivní výlet plánovali až na poslední chvíli, nezajistili jsme si jízdenky na autobus do Liberce, což se nám také vymstilo a poté, kdy nás řidič na Černém mostě z autobusu bez milosti vykopl, museli jsme se rychle přesunout na nádraží Holešovice na vlak do Ústí nad Labem, v kterémžto městě poté následovalo naše poněkud zmatené pobíhání při hledání odjezdů autobusů do Varnsdorfa.

Do Kocoura dorážíme řádně přehřátí (vedro jako v červenci) a žízniví. Ani se moc nerozhlížíme a rovnou zalézáme do příjemného chládku pivovaru, kde do sebe žíznivě obrátíme točenou kofolu (či cosi podobného), Bludice pokračuje osvědčenou studentskou desítkou a Marley se vrhá na exotičtější Pale Ale. Na závěr vše ještě završujeme zmrzlinovým pohárem a teprve po této osvěžující pauze jsme schopni vylézt opět ven na sluníčko a projít si jednotlivé stánky.

Účast je upřímně řečeno spíše zklamáním. Kromě pivovaru Kocour se zde prezentuje již pouze pivovar Primátor, Lobau a naštěstí také Pivní rozmanitost. Bludice je navíc nešťastná, neb na Kocouřím čepu se neobjevil její oblíbený lehce nakuřovaný pšeničný Grodziczki.

Ale i přes nižší účast pivovarů v Kocourovi strávíme několik pohodových hodin s nakuřovanými pivy. Dáváme si vydařený Kocour Rauchbier, konečně se nám také podaří ochutnat Nomádí Black Lady v kávové verzi, Kraus Hirschen-Trunk a ke slovu přijde i Aecht Schlenkerla Eiche. Nadlábneme se luxusních bílých cigár v rohlíku a kupujeme si uzeného mořského lososa a dva Kocoury k večeři. Odpoledne se nachyluje a nás čeká několik kilometrů v plné polní. Voláme tedy taxíka a odjíždíme směr hraniční přechod v Dolním Podluží. Pokud někdy navštívíte Varnsdorfského Kocoura vlakem, doporučuji zavolat si taxi odvoz. Cena je 50Kč po celém Varnsdorfu a vyhnete se nepříjemné cestě přes celé město.

Z hraničního přechodu vyrážíme po modré turistické značce směr Luž, pod jejímiž svahy po šesti kilometrech padáme únavou a pod širým nebem usínáme ve společnosti petkového Sumečka a Samuraje.

Druhý den nás čeká asi 15 kilometrů přes skály směr Zittau. Trasa cesty je poněkud nešťastná. Neleží na ní ani jedna občerstvovací stanice. V blízkosti Oybinu už začíná být situace téměř kritická, neb kromě toho, že nemáme pivo, dochází nám i voda. Naštěstí se připlétáme k jakémusi běžeckému a turistickému závodu a uprostřed lesa potkáváme několik stánků s občerstvením. Dobří němečtí sousedé nám zdarma poskytují teplé lahvové pivo Eibauer Schwarzbier. Pivo jest to objektivně hnusné, ale pro nás subjektivně je to momentálně jedno z nejlepších piv na světě :))

V Žitavě bylo naším cílem ochutnat místní pivo z místního pivovaru, který je pro nás tak trochu záhadou. Vlastně až dodnes netušíme, jestli je ještě vůbec funkční. Jisté je, že jsme si v městě vytipovali dvě restaurace, kde měli toto pivo točit. V první jej vůbec v nabídce nemají. Dáváme si tedy alespoň dobrý St. Marienthaler Klosterbräu Zwickelbier. V druhé (kavárna Savi) jej sice mají venku uvedené na vyvěšeném pivním lístku, ale servírka nás usadí sdělením, že toto pivo nemají a místo něj nám nabízí jakýsi eurosranec. Na to, abychom se zašli podívat až přímo do několik kilometrů vzdáleného parku, kde se nachází (či v minulých dobách nacházela) pivovarská restaurace, již nemáme čas, neb nás ještě čeká náročný večer v Liberci, do kterého se přesouváme vlakem ze Zittau.

V Liberci se ubytováváme, shazujeme zavazadla, smýváme dvoudenní špínu a vyrážíme na průzkum místních malých pivovárků. Ty jsou v Liberci dva a každý se nachází na opačném konci města.

Prvním pivovarem je Vendelín. Dostáváme se do něj autobusem, který sem mimochodem o víkendu jezdí jednou za dvě hodiny. Vendelín je velmi sympatický rodinný pivovárek ležící na cyklistické stezce. Sedáme si k jednomu z mnoha stolků na rozlehlé zahradě a dáváme si jediné pivo, které je zde k dispozici – světlý ležák. Osobně se však musím přiznat, že mi pivo nechutná ani trochu. Buď je toto pivo natolik osobité a specifické, že zachutná pouze někomu (několik nadšených ohlasů na toto pivo jsem měla možnost číst), nebo se jedná o velmi nevydařenou várku. Zpáteční autobus nám bohužel jede asi až za hodinu a jelikož nás vůbec neláká, dát si další půllitr místního piva, vyrážíme pěšky do kopce do Liberecké čtvrti Kunratice a autobusem se přesouváme na opačný kraj Liberce do Krásné Studánky.

Minipivovar Studánka je laděný podobně jako Vendelín. Několik stolků a lavic na zahrádce rodinného domku a malý přístřešek pro posezení v případě deště. Příjemný pán (hádala bych, že sám pan majitel) nám přináší k ochutnání místní piva – světlou desítku Studánecký Antal, světlý Gallasův ležák a polotmavý ležák Flik. Všechna piva jsou dobrá a velmi dobře pitelná a posezení na zahrádce je velmi příjemné. Pokud budete mít někdy cestu kolem, určitě doporučujeme zastavit se na pivko. K večeři si dáváme ještě tak akorát uleželý nakládaný hermelín a autobusem se vracíme zpět do civilizace.

Čekají nás ještě dva dny prodlouženého víkendu, kdy navštívíme Pivovarskou baštu ve Vrchlabí, Tambora, Miletín a Hradec Králové, ale jelikož již nyní je tento článek neúměrně dlouhý, budu se jim raději věnovat v článku příštím.