Pivní výlet - Kocouří kouř, Zittau, Vendelín, Krásná Studánka

sepsala Bludice

15. května 2012 v 10:15

První květnový prodloužený víkend jsme zaměřili na toulky po českém severu a severovýchodě. Vše začalo sobotním Kocouřím kouřem, festivalem nakuřovaných piv, který se konal v dalekém severském Varnsdorfu. Naše cesta do Kocoura byla tentokrát poněkud divoká. Vzhledem k tomu, že jsme pivní výlet plánovali až na poslední chvíli, nezajistili jsme si jízdenky na autobus do Liberce, což se nám také vymstilo a poté, kdy nás řidič na Černém mostě z autobusu bez milosti vykopl, museli jsme se rychle přesunout na nádraží Holešovice na vlak do Ústí nad Labem, v kterémžto městě poté následovalo naše poněkud zmatené pobíhání při hledání odjezdů autobusů do Varnsdorfa.

Do Kocoura dorážíme řádně přehřátí (vedro jako v červenci) a žízniví. Ani se moc nerozhlížíme a rovnou zalézáme do příjemného chládku pivovaru, kde do sebe žíznivě obrátíme točenou kofolu (či cosi podobného), Bludice pokračuje osvědčenou studentskou desítkou a Marley se vrhá na exotičtější Pale Ale. Na závěr vše ještě završujeme zmrzlinovým pohárem a teprve po této osvěžující pauze jsme schopni vylézt opět ven na sluníčko a projít si jednotlivé stánky.

Účast je upřímně řečeno spíše zklamáním. Kromě pivovaru Kocour se zde prezentuje již pouze pivovar Primátor, Lobau a naštěstí také Pivní rozmanitost. Bludice je navíc nešťastná, neb na Kocouřím čepu se neobjevil její oblíbený lehce nakuřovaný pšeničný Grodziczki.

Ale i přes nižší účast pivovarů v Kocourovi strávíme několik pohodových hodin s nakuřovanými pivy. Dáváme si vydařený Kocour Rauchbier, konečně se nám také podaří ochutnat Nomádí Black Lady v kávové verzi, Kraus Hirschen-Trunk a ke slovu přijde i Aecht Schlenkerla Eiche. Nadlábneme se luxusních bílých cigár v rohlíku a kupujeme si uzeného mořského lososa a dva Kocoury k večeři. Odpoledne se nachyluje a nás čeká několik kilometrů v plné polní. Voláme tedy taxíka a odjíždíme směr hraniční přechod v Dolním Podluží. Pokud někdy navštívíte Varnsdorfského Kocoura vlakem, doporučuji zavolat si taxi odvoz. Cena je 50Kč po celém Varnsdorfu a vyhnete se nepříjemné cestě přes celé město.

Z hraničního přechodu vyrážíme po modré turistické značce směr Luž, pod jejímiž svahy po šesti kilometrech padáme únavou a pod širým nebem usínáme ve společnosti petkového SumečkaSamuraje.

Druhý den nás čeká asi 15 kilometrů přes skály směr Zittau. Trasa cesty je poněkud nešťastná. Neleží na ní ani jedna občerstvovací stanice. V blízkosti Oybinu už začíná být situace téměř kritická, neb kromě toho, že nemáme pivo, dochází nám i voda. Naštěstí se připlétáme k jakémusi běžeckému a turistickému závodu a uprostřed lesa potkáváme několik stánků s občerstvením. Dobří němečtí sousedé nám zdarma poskytují teplé lahvové pivo Eibauer Schwarzbier. Pivo jest to objektivně hnusné, ale pro nás subjektivně je to momentálně jedno z nejlepších piv na světě :))

V Žitavě bylo naším cílem ochutnat místní pivo z místního pivovaru, který je pro nás tak trochu záhadou. Vlastně až dodnes netušíme, jestli je ještě vůbec funkční. Jisté je, že jsme si v městě vytipovali dvě restaurace, kde měli toto pivo točit. V první jej vůbec v nabídce nemají. Dáváme si tedy alespoň dobrý St. Marienthaler Klosterbräu Zwickelbier. V druhé (kavárna Savi) jej sice mají venku uvedené na vyvěšeném pivním lístku, ale servírka nás usadí sdělením, že toto pivo nemají a místo něj nám nabízí jakýsi eurosranec. Na to, abychom se zašli podívat až přímo do několik kilometrů vzdáleného parku, kde se nachází (či v minulých dobách nacházela) pivovarská restaurace, již nemáme čas, neb nás ještě čeká náročný večer v Liberci, do kterého se přesouváme vlakem ze Zittau.

V Liberci se ubytováváme, shazujeme zavazadla, smýváme dvoudenní špínu a vyrážíme na průzkum místních malých pivovárků. Ty jsou v Liberci dva a každý se nachází na opačném konci města.

Prvním pivovarem je Vendelín. Dostáváme se do něj autobusem, který sem mimochodem o víkendu jezdí jednou za dvě hodiny. Vendelín je velmi sympatický rodinný pivovárek ležící na cyklistické stezce. Sedáme si k jednomu z mnoha stolků na rozlehlé zahradě a dáváme si jediné pivo, které je zde k dispozici – světlý ležák. Osobně se však musím přiznat, že mi pivo nechutná ani trochu. Buď je toto pivo natolik osobité a specifické, že zachutná pouze někomu (několik nadšených ohlasů na toto pivo jsem měla možnost číst), nebo se jedná o velmi nevydařenou várku. Zpáteční autobus nám bohužel jede asi až za hodinu a jelikož nás vůbec neláká, dát si další půllitr místního piva, vyrážíme pěšky do kopce do Liberecké čtvrti Kunratice a autobusem se přesouváme na opačný kraj Liberce do Krásné Studánky.

Minipivovar Studánka je laděný podobně jako Vendelín. Několik stolků a lavic na zahrádce rodinného domku a malý přístřešek pro posezení v případě deště. Příjemný pán (hádala bych, že sám pan majitel) nám přináší k ochutnání místní piva – světlou desítku Studánecký Antal, světlý Gallasův ležák a polotmavý ležák Flick. Všechna piva jsou dobrá a velmi dobře pitelná a posezení na zahrádce je velmi příjemné. Pokud budete mít někdy cestu kolem, určitě doporučujeme zastavit se na pivko. K večeři si dáváme ještě tak akorát uleželý nakládaný hermelín a autobusem se vracíme zpět do civilizace.

Čekají nás ještě dva dny prodlouženého víkendu, kdy navštívíme Pivovarskou baštu ve Vrchlabí, Tambora, Miletín a Hradec Králové, ale jelikož již nyní je tento článek neúměrně dlouhý, budu se jim raději věnovat v článku příštím.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii