V zapomenutých hlubinách databáze rozepsaných a nikdy nepublikovaných článků na Pivnících, jsme objevili pozapomenutý poslední díl vyprávění o zimním pivním zkoumání Horního Bavorska. Zveřejňujeme jej tedy až nyní s ročním zpožděním od sepsání.
Jak jsem již psala v minulém článku o pivním průzkumu Horního Bavorska, uplynul rok a my jsme se i s lyžemi a kufrem plným piv vrátili do Garmisch-Partenkirchenu. Na rozdíl od minulého roku, jsme se tentokrát zastavili v Mnichově pouze na chvilku, abychom stihli nakoupit nějaká ta německá craft piva, která jsme naskládali do lodního kufru a zamířili na autobus směr Garmisch-Partenkirchen. Nu, příště radši pojedeme vlakem. Řidiči autobusu s našimi kufry zacházeli podobně citlivě jako personál na letišti a jedno z piv (a zrovna to bylo prakticky nesehnatelné Gose) takovouto péči nevydrželo a rozbilo se.
Tento rok jsme se v Garmisch-Partenkirchenu ubytovali stranou od centra města. Bydleli jsme vlastně hned dole pod sjezdovkou a kabinkovou lanovkou na Kreuzeck, což bylo skvělé rozhodnutí. Stačilo sjet dolů z kopce a občerstvit se z naší rozsáhlé pivní zásoby. Co se týče místních zdrojů piv, nakupovali jsme především v Orterer Getränkemärkte, ale zajeli jsme omrknout i FRISTO Getränkemarkt v Grainau. V obou obchodech měli velmi slušný výběr bavorských lahváčů.
Stejně jako vloni jsme si i letos vyhradili jeden den na výpravu po okolních pivovarech. Od minulého roku nám jich ještě zbylo celkem dost nenavštívených. Opět jsme využili jednodenní jízdenky na vlaky a autobusy Bayern Ticket za cenu 28 Euro pro dva.
Naším prvním cílem byl restaurační pivovar Schlossbrauhaus Schwangau nacházející se v blízkosti slavného zámku Neuschwanstein a jeho méně slavného bratříčka Hohenschwangau. Ráno jsme si přivstali, takže jsme si ještě před otevřením pivovaru mohli oba zámky prohlédnout. K Neuschwanstein jsme se pohodlně dostali autobusem s jedním přestupem (dva autobusy, které na sebe navazovaly, takže jsme se prostě jenom přesunuli z jednoho do druhého, který na nás již čekal) z Garmisch-Partenkirchenu. K pivovaru jsme se pak od hradů nechali opět přiblížit autobusem (ono to zase tak blízko není, ač z oken pivovaru je na Neuschwanstein pěkný výhled).
Schlossbrauhaus Schwangau je moderní pivovar. Otevřen byl až v roce 2011. Celý prostor se nachází v nové stavbě a rozdělen je do mnoha částí, z nichž jednu tvoří právě pivovar. Celkově na nás celý pivovar působil jako… nu… podnikatelský záměr. Posezení zde ale nebylo špatné a vnitřní prostory restaurace s měděnou varnou vypadají celkem pěkně. A v létě tu asi bude i příjemná zahrádka. Ochutnaná piva nás příliš nezaujala, ale vyloženě špatná nebyla. Dunkel byl trochu moc karamelkový, pšenice karamelová a sladší, Helles ovocnější a speciál Faschingsfestbier takový trochu osobitý, ale celkem dobře pitelný. Celkem vzato nic, proč by se sem člověk musel za každou cenu vracet. Ale pokud se budete pohybovat okolo, nebojte se zaskočit na jedno pivko.
Od Schlossbrauhaus Schwangau jsme se přiblížili autobusem na vlak do Füssenu, vlakem pak jednu zastávku do Weizern-Hopferau a odtud po cestičce přes pole do vesničky Speiden. Zde se nachází pivovar Kössel Bräu, zvaný též Mariahilfer Sudhaus.
Na první pohled poměrně starý pivovar, jehož provoz však byl prý ukončen v šedesátých letech a poté opět v devadesátých obnoven již pod novým majitelem. Krásná stará varna je umístěná hned u vstupu do útulné restaurace. V době naší návštěvy byla na čepu pouze dvě piva, zbytek piv byl v nabídce v lahvích. Navíc je hned vedle restaurace pivovarská prodejna, kde jsme si také dva lahváče zakoupili. Velmi lákavě vypadal pultík s výdejem jídla (pro jídlo si zde hosté chodí sami podobně jako v Kelleru, pivo ale číšnice roznáší), bohužel zrovna na tento pivovar jsme měli vyhrazeno celkem málo času, abychom stihli další vlak, a jídlo bychom nestihli. Škoda.
Ochutnali jsme obě točená piva. Pšenice byla příjemná, svěží a dobře pitelná, Vollbier byl ještě o něco lepší, velmi dobře pitelné polotmavé pivo. Jelikož jsme měli trochu zmatek v tom, která piva jsou točená, a která pouze lahvová, objednali jsme si i Weizenbock (vlastně spíš Weizen doppelbock), který byl však tentokrát z lahve a za prémiovou cenu. Ale nelitovali jsme, pivo to bylo výborné. Jídlo jsme sice nestíhali, ale neodolali jsme nabídce čerstvých preclíků, které nám ještě teplé přistály na stole. Zakoupené lahváče jsme otevřeli později cestou vlakem a oba – lehký Schankbier i tmavá pšenice nám zachutnaly. Škoda, že jsme měli na pivovar tak málo času, líbilo se nám v něm a pivo nám chutnalo. Nu, snad se sem ještě někdy vrátíme.
Z Kössela jsme se přesunuli vlakem do Kaufbeurenu. Toto městečko má jednu velkou zvláštnost, v roce 2012 zde vznikl takzvaný Commune Brauerei, tedy komunální pivovar, které známe především z Horní Falce. Piva z tohoto komunálního pivovárku lze však v Kaufbeurenu ochutnat pravděpodobně pouze na jednom místě a to v malinké hospůdce Zoigl Kaufbeuren. Podobně jako v Horní Falci i zde platí Zoigl kalendář. To znamená, že tento Zoiglstube má otevřeno pouze určité dny v měsíci. My jsme měli štěstí, že v den, kdy jsme si naplánovali výlet po pivovarech, zde bylo otevřeno a ještě větší štěstí jsme měli, když jsme zjistili, že na čepu byl kromě průměrně pitelného Zoiglu také výborný silný Bock.
Ochutnali jsme samozřejmě obě piva. Měli jsme v plánu dát si zde také něco k jídlu, ale ukázalo se, že jsme dorazili nejspíš příliš brzy a jídlo nebylo. Museli jsme se tedy spokojit s Bockem. Majitel Zoiglstube byl takový na první pohled trochu bubák, ale když jsme mu pochválili Bock, celý roztál a jal se nám cosi nadšeně vykládat německy. Když viděl naše přitroublé obličeje (mluvil tak rychle, že bych mu nerozuměla snad ani česky), zaběhl kamsi do horního patra a za chvilku se vrátil se stohem pivních tácků, které nám vrazil do ruky. Posezení v jeho hospůdce bylo příjemné. Ač se jedná vlastně o téměř horkou novinku, působí celé místo tradičně, skoro jako kdyby zde bylo odjakživa. Možná je to i tím, že hospůdka i komunální pivovar se nachází ve starých historických domech. Pokud se budete někdy pohybovat okolo, určitě se zastavte. Je to tu fajn.
V naší cestě jsme pokračovali vlakem do Kemptenu, kde jsme přestoupili na další vlak, který nás zavezl do Nesselwangu, dalšího malého lyžařského střediska. V Nesselwangu se nachází hospoda a hotel Post, ve kterém lze ochutnat piva z pivovaru Allgäu, který k hotelu patří. Hospoda se nachází v přízemí hotelu a je velmi útulná s dřevěnými stěnami i stoly a velkými kachlovými kamny. Na čepu zde mají tři piva stálá, jedno pivo sezónní a jeden bonusový silný speciál. Máme tedy co dělat, abychom všechno ochutnali. Nakonec nám asi nejvíce zachutnal místní Helles. Byl nefiltrovaný, lehce zakalený, čerstvý, krásně sladový a svěže a příjemně chmelený. Pil se skvěle. Podobně dobrý byl i Dunkel, také krásně čistý a velmi čerstvý. Chutné pivo. I trochu plnější pšenice a sladší Bock byly velmi vydařené. Na závěr jsme si nechali místní speciál Hopfen Royal chmelený amerických chmelem Cascade. Nebyl špatný, ale čekali jsme od něj trochu víc. Celkově jsme byli pivy z tohoto pivovaru příjemně překvapeni. Zvlášť Helles bychom si ještě někdy rádi dali, ideálně čerstvý přímo v této hospůdce.
Z Nesselwangu je to jenom dvě zastávky vlakem do Riedu, kde se nachází pivovar Falkenstein. Pivovar jsme našli snadno, stojí hned přes ulici před vlakovým nádražím. Tentokrát se opět jedná o novější pivovar. Založen byl v roce 2002. Měděná varna se nachází přímo v restauraci, která je tvořena jednou velkou místností a zařízena celkem moderně. Trochu připomíná české Potrefené husy a podobné podniky, ale sedí se zde dobře. V době naší návštěvy byla na čepu tři stálá piva. Občas zde bývá na čepu i nějaký sezónní speciál, ale za nás bohužel nebyl. Stejně jako v Postu i zde u nás vyhrál nefiltrovaný Helles, krásně čerstvý, příjemně chmelený a čistý. Velmi dobře pitelné pivo. Chutný byl i příjemně sladový Dunkel s tóny sušeného ovoce. Sladší pšenice byla z trojice piv nejslabší, ale i ta se pila celkem dobře. Falkenstein nás rozhodně nezklamal, určitě bychom se nebránili, pokud bychom se sem někdy měli vrátit.
Po návštěvě Falkensteinu už nám zbývalo jenom vyběhnout z pivovaru a nasednou do vlaku, který nás přes Rakousko dovezl do Untergrainau, odkud jsme to zkratkou přes pole vzali zpátky „domů“ do penzionku pod vlekem.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Horní Bavorsko podruhé.
