Pivní průzkum Horního Bavorska, díl 1. - Mnichov, Mittenwald, Ettal

V zimě 2014 jsme se vypravili na zimní lyžování do nové destinace. Po letech lyžování v Rakousku jsme vyměnili náš cíl za skromnější Bavorsko, konkrétně Garmisch-Partenkirchen. Pravdou je, že sjezdařský areál zde není tak rozsáhlý, jako areály v Rakousku a také služby na sjezdovkách jsou trochu méně luxusní. Oproti Rakousku má však Garmisch-Partenkirchen jednu velkou přednost, rozsah pivní nabídky je v porovnání s Rakouskem naprosto bombastický. Pravda, v hospůdkách poblíž sjezdovek i zde dominuje především produkce velkých bavorských pivovarů (ne nepodobná nabídce v rakouských areálech ležících v blízkosti bavorských hranic), v obchodech však návštěvník narazí na obrovskou nabídku piv z velkých i malých pivovarů z celého Bavorska, navíc za směšně nízké ceny. Pro pivního geeka, který si chce lyžování zpestřit ochutnáváním a pitím výborných piv, je Garmisch-Partenkirchem rájem na zemi.

Do Garmische jsme se vypravili, jak už je naším zvykem, vlakem a rozhodli jsme se pro krátkou zastávku a přenocování v Mnichově. V roce 2014 zde totiž vznikl nový bar, na tradiční pivní baštu Mnichov poněkud netradiční. Bar se jmenuje Tap-House Munich a jedná se o podnik moderního bavorského pivovaru Camba Bavaria. Zajímavá tradiční pivní místa v Mnichově i v jeho okolí jsme již měli prozkoumaná z minulosti, rozhodli jsme se tedy krátkou zastávku v Mnichově věnovat pouze návštěvě Tap-House a nákupu lahvových piv z malých craft pivovarů, která bychom přímo v Garmisch-Partenkirchenu nesehnali.

Po příjezdu do Mnichova jsem se ubytovali v hotelu poblíž nádraží a hned vyrazili metrem na Ostbahnhof, odkud je to jenom pár kroků do Tap-Housu. Je to příjemný menší bar, tak trochu moderní a zároveň trochu tradiční, ale celá tato kombinace tradice a moderna nepůsobí nijak nevhodně a posezení je zde velmi příjemné. Na čepu je zde 40 piv nejen od Camba Bavaria a dalších moderních německých pivovarů, ale také z celého světa. Kromě toho je zde ještě nabídka zajímavých lahváčů a několik „mini píp“ s Camba pivy dozrávanými v sudech po různém alkoholu. My jsme si zde vybrali k ochutnání 4 piva. Z bavorských zástupců to byl Camba Bavaria Saison, zajímavý a netradiční Saison, hodně chmelený, zároveň takový jakoby říznutý bavorským Weizenbockem. Další tři ochutnané kousky pocházely z USA. Saint Arnold Elissa IPA z Texasu byla krásně nachmelená a hezky čerstvá, skvěle se pila. Sly Fox Route 113 India Pale Ale z Pennsylvanie byla příjemná karamelová IPA s pěkným dlouhým dozníváním. A poslední ochutnaný kousek byl Urban Chestnut Wolpertinger 2014, americký silný ejl dozrávaný v sudu po červeném vínu z Missouri. Parádní pivo s krásným dlouhým dozníváním. Víc času na ochutnávání dalších piv (a že jich zde byla spousta) jsme již bohužel neměli, ale určitě se sem v budoucnu ještě rádi podíváme. Pokud se budete pohybovat po Mnichově, rozhodně doporučujeme tento bar navštívit.

Ráno před odjezdem z Mnichova jsme nakoupili lahváče do Garmisch-Partenkirchenu v našich dvou oblíbených mnichovských obchodech. Tím prvním je Getränkecenter Schwabing, malý obchůdek s velkým výběrem a nízkými cenami na Ackermannstrasse poblíž stejnojmenné tramvajové zastávky. Druhým obchodem je Getränke Oase na Gabelsbergerstrasse celkem blízko Hlavního nádraží, kde lze zakoupit řadu piv z moderních bavorských „craft“ pivovarů. Všechny nakoupené lahváče jsme nabalili do našeho lodního kufru, na nádraží v automatu jsme zakoupili Bayern Ticket, který nám za 28 Euro umožní jezdit celý den po celém Bavorsku vlaky a většinou autobusů, sedli jsme na vlak a zamířili do Garmische.

V Garmisch-Partenkirchenu jsme se rychle ubytovali a vyrazili do okolí za poznáváním blízkých pivovarů. Měli jsme v plánu jich navštívit mnohem více, než se nám posléze zadařilo, plány nám zhatila průtrž mračen, při které jsme promokli až na kůži a museli se potupně vrátit zpátky na ubytování do tepla. Naštěstí jsme si nechali ještě jeden volný den po lyžování, kdy jsme již zbytek pivovarů prozkoumat zvládli a ještě jsme se stihli zastavit v několika bonusových. Pro cestování mezi pivovary jsme využili vlaky a autobusy, na které nám platil celodenní Bayern Ticket. 

Jako první jsme navštívili pivovar Mittenwalder Privatbrauerei, který by měl být údajně nejvýše položeným pivovarem v Německu. Pivovar se nachází jenom pár kroků od nádraží, našli jsme jej celkem snadno, nicméně po příchodu k budově jsme byli nemile překvapeni cedulí, která nám oznamovala, že pivovarská restaurace je dočasně uzavřena z důvodu přestavby. Udělali jsme tedy čelem vzad a vyrazili zpět do pěkného historického centra městečka. Další hospoda v městě, která má na čepu piva z mittenwaldského pivovaru, již byla naštěstí otevřená. Gasthof Stern je malá hospůdka, která byla v době naší návštěvy poměrně prázdná. Kromě nás zde bylo pouze pár hostů v restaurační části podniku. My jsme zaujali místa u baru a jali se ochutnávat piva, která zde měli na čepu. Byla celkem dvě a k tomu jsme ještě zkusili lahvovou pšenici. Mittenwalder Jager Dunkel byl příjemný Dunkel mnichovského typu, výrazně sladový, méně chmelený, velmi dobře pitelný. Zkusili jsme ho později ochutnat i z lahve ulovené v Getrankemärktu v Garmisch-Partenkirchenu a také byl fajn, i když s lehce rušivým kovovým nádechem. Světlá pšenice z lahve byla také příjemná, svěží, výrazně ovocná a dobře pitelná. A konečně Helles byl jednoduchý, pěkně vyvážený, osvěžující a dobře pitelný. Celkově jsme byli s pivy spokojeni, i když příště bychom si je radši dali přímo v pivovaru. Možná se sem ještě někdy v budoucnu vrátíme.

Klosterbrauerei Ettal se nachází v klášteře Ettal obklopeném malou vesničkou. Jeho dostupnost není nijak úžasná, lze se sem dostat pouze autobusem, který nejezdí nijak často. My jsme měli v plánu dopravit se sem autobusem a poté si udělat malou procházku podél říčky Ammer do Oberammergau, kde se nachází další pivovar. Cestou nás však nečekaně zastihla průtrž mračen, která náš výlet předčasně ukončila, neb jsme byli promoklí až na kost. Nicméně zpět ke klášternímu pivovaru Ettal. Piva z tohoto pivovaru je možné ochutnat  v poměrně luxusním Klosterhotelu Ettal Ludwig der Bayer, v jehož načančaném restauračním hotelovém prostředí jsme se cítili poněkud nesví. Žádný vhodný prostor pro pouhé popíjení piva jsme však v rozlehlých prostorách hotelu nezahlédli a číšníci dle všeho neměli problém nechat nás zde posedět nad jedním pivem. Ochutnali jsme dvě místní piva na čepu (ještě měli pšenici, ale to jsme si nechali na jindy). Dunkel byl parádní, výrazněji (na Dunkel) chmelený, pěkně vyvážený a skvěle pitelný. Helles nás již zaujal trochu méně. Takový klasický ležák, ale nepil se vůbec špatně, to jenom Dunkel mu nasadil poměrně vysokou laťku. 

Jak jsem již psala, po Ettalu byl náš výlet předčasně ukončen nepřízní počasí a další pivovary jsme tedy museli objet jiný den. Ale o tom zase v příštím článku.