Pivní cesta do Brna a zase zpátky

Předminulý víkend se Bludice vydala na služební cestu za Žabožrouty, Bořík zase klasicky tlačit nějaké Gambáče na výletě do Horní Dolní. Já spojil příjemné s užitečným a jel navštívit rodné Brno a zároveň se pustil do menšího pivního průzkumu.

Pro pivního turistu je ideálním prostředkem vlak a před rokem vzniknuvší pivovar Faltus v České Třebové posloužil jako první občerstvovací stanice. Nedávno zde uvařili Red Ale a pšeničné, ale k dispozici nyní byla jen ona Českotřebovská pšenice. Ta mne vyděsila už svým vzhledem – béžová barva, naprosto zakalené. V chuti a vůni převládaly kvasnice, pod tím vykukovalo něco banánů, vanilky a hřebíčku. Nepříliš pitelné a ubíjející pivo. Na spravení chuti jsem si dal tmavou čtrnáctku, která byla i tentokráte vydařená, sladší, karamelové, kávové a čokoládové pivo. A k tomu houbový krém s prima slaninou… hned byl dojem z návštěvy o něco lepší. Ale teď už na vlak a do Brna…

V Brně už to není co bývalo. Před pár lety člověk mohl všechny pivně zajímavé podniky projít v klidu za jedno odpoledne, dnes už je jich poněkud více a je třeba si trochu vybírat. Pivovary máme už slušně zmapované, naposledy jsme je procházeli před půl rokem, takže místo nich jsem raději zamířil do pár novějších hospod se zajímavými pivy.

První zastávkou byla hospůdka U Alberta, která se nám posledně velmi zalíbila. Malé, jednoduché, útulné, tři zajímavá piva na čepu, pivaznalá obsluha. Zkusil jsem desítku ze Slavkova, hodně nachmelené pivo, takové drsnější, ale přesto se pilo opravdu dobře. Ve Slavkově zdá se chmelem nešetří. Druhé pivo bylo z nového pivovaru Gajdoš Biskupice, kvasnicová světlá jedenáctka. Barvou tedy sedělo spíše na polotmavé, bylo tak akorát hořké, karamelkové, s trochou méně příjemných tónů… ve výsledku celkem pitelné, ale spíše taková divočina, druhé bych si asi nedal. Ale je to úplně nové pivo, snad ho časem vyladí.

Druhým v pořadí byl relativně nový Výčep Na stojáka. Pěkný, moderně a jednoduše zařízený podnik, jak název napovídá, pouze se stolky ke stání. Na čepu je zde 5 druhů piva, většinou jde o kousky ze středních a menších průmyslových pivovarů, sem tam se mihne něco z minipivovaru. Měl jsem štěstí, na čepu byl zrovna světlý ležák z Jelínkovy vily, na něj člověk zase tak často nenarazí. Pěkně nachmelené pivo s lehkým ovocným nádechem, trochu bylinné a pikantní, skvěle pitelné. Malá piva zde automaticky točí jako šnyt, trošku zvláštní je uvádění cen ze půllitr piva a text v nápojovém lístku „Garantované množství čepovaného piva: 0,47 l“. Každopádně podnik je to moc fajn, pivo dobře ošetřené a natočené, pro milovníky českých ležáků ideální.

Kousek od Na stojáka se nachází Pivárium, byla by škoda sem alespoň na chvíli nezaskočit. Na čepu zde byl Kulíšek, pivo speciálně vařené pro tuto hospodu, polotmavá třináctka s americkými chmely Cascade a Citra. Sladové a karamelové pivo s chmelovými tóny citrusů a bylin… zajímavé, ale trochu neharmonické, chtělo by to ještě vyladit. Byl zde i nový Witbier z Radničního pivovaru Jihlava… je zvláštní, že piva z tohoto pivovaru se v Brně objevují o hodně dříve, než v Praze, zase o tolik blíže to není. Pivo bylo fajn, dobře pitelné, s výraznou chutí koření a citrusové kůry… nebyl to úplně typický Wit, dle všeho byly použity bavorské pšeničné kvasinky, ale nijak zásadně v něm nerušily, pivo bylo dobře pitelné.

Nu a na závěr jsem si nechal Ochutnávkovou pivnici, nový podnik zaměřující se výhradně na zajímavá piva, který byl otevřen koncem května. Z venku nevypadá moc hezky, oprýskaná budova vzbuzuje dojem spíše nějakého zaplivaného pajzlu… uvnitř je to už lepší, taková obyčejná putyka, ale čistá a nově opravená. Na čepu 7 piv, mix pivovarů průmyslových a mini, osmá pípa, na které bývají převážně belgické speciály, zrovna bohužel obsazena nebyla. Obsluha byla velmi milá a rychlá, i když ohledně dotazů na piva spíše zmatená. Ochutnal jsem nové hlinecké pivo Hamr (Rychtář vůbec v poslední době plive jednu novinku za druhou), příjemný polotmavý ležák, zajímavě nachmelený (nový německý chmel Polaris), dobře pitelný, jen mi kapku nesedla jeho hořkost. Druhou novinkou, ještě horkou, byl Nightstalker od létajícího pivovaru Falkon. Černá IPA, hodně výrazně nachmelená, s borově pryskyřičnými a citrusovými tóny, pod tím středně plné kávově-čokoládové tělo. Hořkost měla opravdu výraznou, takovou drsnější, ale přesto se pila náramně dobře. Opravdu povedené pivo, i když celkem odlišné od předchozího Black Ale, které bylo o něco plnější a jemnější. Ochutnávková pivnice je fajn podnik, skvělá nabídka piv, dobře ošetřená a natočená… nic více, nic méně.

Další den jsem měl ještě před odjezdem zpět pár minut času, zašel jsem tedy ještě jednou omrknout Pivárium. Na dveřích otevírací doba od dvanácti, na hodinkách čtyři hodiny a zavřeno. Na webových stránkách je víkendová otevírací doba až od pěti, mohli by si to aktualizovat i pro offline chudáky. Co naplat, naštěstí je hned naproti hospoda U Všech čertů s pivem z Bratčic. Toto pivo jsme měli před rokem, ještě v době, kdy pivovar sídlil v Oslavanech, tehdy bylo fajn, ale ničím nás nezaujalo. Náhodným výběrem jsem zvolil polotmavou třináctku. Celkem pitelné pivo, ale s nízkým řízem a lehce podivnou zemitostí. Nu, v Brně člověk může dopadnout hůř.

Po cestě zpět ještě zbývala návštěva Pardubického pivovaru, respektive jeho restaurace Pivovarka. Areál pivovaru nevypadá nijak úžasně, ale hospůdka je zevnitř moc pěkná, s hezkým velkým barem a fajn starší výzdobou. Je to zde kuřácké, ale v neděli večer tu dýchatelno bylo, navíc zde jsou dva nekuřácké salónky (i když netuším, zda se v nich obsluhuje). Na čepu je tu 6 druhů piv – čtyři světlá, nealko a Porter (plus občas navíc Taxis, teď zrovna nebyl). Desítka s dvanáctkou byly fajn, dobře pitelná piva. A Kvasňák byl ještě o kapku lepší, moc příjemné kvasnicové pivo. Ceny byly hodně nízké (desítka za dvacku), piva dobře ošetřená. Kéž by alespoň takovou hospůdku měl každý průmyslový pivovar.