Permon Xmas Ale, Bizon Art ALE, Podřipský Stout a jiné pivní novinky

Máme tu páteční přehled pivních novinek. Je to klasická všehochuť, navíc se už od začátku prosince začínají vynořovat první vánoční piva. Příležitost uvařit nějaký ten sváteční kousek si asi nenechal uniknout žádný pivovar, takže se ještě můžeme těšit na pořádnou nálož piv.

Jedním z prvních vánočních piv, která jsme letos ochutnali, je Xmas Ale od Permona. Je o stupeň silnější než dřívější dvanáctka Vánoční Ale Pale, příjemně sladová i citrusová, s tóny tropického ovoce, pryskyřice či melounů. Je velmi hořká a velmi dobře pitelná. Údajně měla být vařena s lusky vanilky, ale na etiketě jsme to nenašli a v chuti také moc ne. Každopádně další povedený ejl ze Sokolova.

Z pivovaru U Bizona jsme už dlouho neměli opravdu dobré pivo, ale svojí novou kolekcí piv Art ALE nás přeci jen nalákali k opětovné zkoušce. Jde o pět ejlů s různými chmely (netušíme, jestli to jsou přímo jednochmely, nebo tam něco jiného třeba na hořkost je), které mají etikety tvořené mladými umělci. Zatím se objevili dva zástupci, prvním je Art ALE s chmelem Equinox, jemně bylinný a citrusový, s karamelovým a toustovým středně plným tělem. Slušně hořký, dobře pitelný. V kontextu minulých piv jde o velmi příjemné překvapení. Dvojka Art ALE s Cascadem už ale tak povedená není, přes sladové a ne tak výrazné chmelové tóny se prodírá i aroma méně příjemné, třeba oblíbený máslový diacetyl. Pít se zřejmě díky čerstvosti dala, ale jinak spíš nic moc, i když jsme od Bizona měli už mnohem horší kousky.

Ležáky z Podřipského pivovaru jsme tu posledně moc nepochválili, teď jsme v Pivní rozmanitosti potkali patnáctku Stouta. Pivo je to hodně pražené, též i docela chmelené, s bylinnými a kořenitými tóny. Nesladké, drsnější, ale zajímavé a dobře pitelné. Připomnělo nám Stouty od irských Porterhouse, ty byly podobně drsné a přesto velmi dobré. 

Bludice před půl rokem ze služebky v Budějovicích přivezla suvenýr od zdejšího minipivovaru Krajinská 27. Pivo Krajinská 27 Speciál o obsahu alkoholu 10,5 % jsme nechali chvilku uzrát, ale dvouletou trvanlivost jsme se rozhodli nepokoušet, s dlouhodobou archivací českých piv příliš dobré zkušenosti nemáme. Pivo je to hutné, toustové a karamelové, sladké a zároveň lehce nakyslé. Je nepříliš hořké, s lehkými tóny sušeného i kandovaného ovoce. Trochu rozhádané, možná pomalu nakročené ke zkáze (za rok a půl by to asi byl pořádný kyseláč – jak se nám to stalo nedávno s Břevnovským Imperial Stoutem), ale jinak vcelku fajn pivo.

Po zářijovém Slunci ve skle jsme potkali Krušnohora i v Praze. Jeho piva tehdy vcelku ušla, jen IPA byla dosti zeleninová. A přesně to potkalo i nyní námi ochutnanou polotmavou třináctku. Sladová, chmelově kořenitá, trochu ovocná. Po ohřátí zelenina rušila velmi, byl jsem docela rád, že jsem pivo dopil.

Dále tu zmíníme pár piv, která jsme v poslední době ochutnali a která nás příjemně potěšila. Extra chmelená jedenáctka od Mazáka je stále výborná, tentokráte nám též hodně chutnal jeho Brown Ale, o poznání lepší než před rokem. India Black Ale od Mordýře je také i nyní fajn pivo, s praženými a citrusovými tóny trochu připomíná něco na způsob připálených grepů, ale v dobrém slova smyslu, jestli mě chápete :) Musíme pochválit i Mordýřovu Double IPA, je teď nadmíru povedená. Horal IPA z Ostravice pro Bad Flash nám opět chutnala velmi, nejvíce se lišila asi v barvě, nějak nám zasvětlala. Z Beskyd jsme potkali také Victorii, anglickou IPA. Anglický charakter je i trochu znát, jinak je to spíše beskydská klasika… ale dobrá klasika a o to jde především.

Ležákem, který stojí za pozornost, je Vsacan z Valáška, pěkně chmelené a vyvážené pivo. Poslední várka H11 od Hendrycha se vydařila též převelice, tekuté dobro. Choco Stout od Frankies se letos povedl ještě více než vloni, parádní jemný a zároveň výrazný kousek. Chutnala nám i nefiltrovaná jedenáctka od Primátora, tam jsme mysleli, že už dobré pivo definitivně vařit zapomněli. A Matuška Weizenbock po roce opět paráda, ale to už asi nepřekvapí vůbec nikoho.