O výborných polských pivech podruhé

Marley

12. září 2014 v 10:41

Je tomu rok a půl, co jsme zde uveřejnili povídání o polských pivech, psali jsme tu i o ochutnávkách AleBrowar (ve Zlých časech, Republice Žižkovna Žižkovském pivobraní) a též i o naší návštěvě  Wrocławi. A za posledních pár měsíců jsme ochutnali řadu dalších zajímavých polských piv, často i úplných novinek, o ty nejzajímavější z nich se podělíme v tomto článku.

Začneme létajícím pivovarem Doctor Brew, který své první pivo uvařil až letos v lednu. Od té doby ale nelenil a připravil mnoho zajímavých a vždy na chmelu postavených piv. Nám se podařilo ochutnat většinu z nich, dohromady sedm kousků. Začneme těmi klasičtějšími, třeba u American IPA. Výrazná ovocná IPA, plná tropického ovoce, citrusů, s lehčími tóny karamelu a ovoce lesního. Má velmi vysokou hořkost, trošku drsnější a ulpívající. Celkově se i přesto pije moc dobře. Druhou IPA od Doctor Brew je Cascade IPA, tedy Single Hop pouze s americkým Cascade. IPA plná citrusů, je též i hodně sladová s tóny karamelu a toffee. Pěkně voňavá, slušně pitelná, ale slad se s Cascadem v chuti trochu bil.

Doctor Brew připravil i lehčí Sunny Ale, velmi ovocné a šťavnaté pivo s tóny jahod, borůvek, bílých hroznů i citrusů. I přes trochu drsnější hořkost je to příjemné a krásně aromatické letní pití. Dalším pivem je Black IPA, která je hodně pražená, s chutí hořké čokolády a kávy. Chmel je též znát, pivo je mandarinkové, grepové, s trochou tropického ovoce a borové pryskyřice. Pivo trochu připomíná americký Stout, je prostě výtečné, možná nejlepší ze všech námi ochutnaných piv z Doctor Brew.

Poslední tři piva od Doctor Brew jsou moderně chmelené pšenice. American Weizen (pšenice s americkými chmely) je hodně chmelený, citrusový s trochou tropického ovoce, z pšenice samotné je znát něco banánů a hřebíčku. Příjemně to dohromady ladí, ruší možná jen trošku zbytečně vysoká hořkost. Australian Weizenbock (weizenbock s australskými chmely) je hodně kořeněný s hřebíčkovými a peprnými tóny, a docela dosti ovocný – pomerančový, banánový, broskvový i hruškový. Dohromady je to trochu divočina, s australskými chmely si většinou spojujeme jemnější piva, ale špatné to vůbec není. Třetím pivem je American Witbier, tedy belgický Wit chmelený americkými chmely. Je plný koriandru, citrusové kůry, limetek i obilnosti. Řízný, zajímavý a dobře pitelný. Z těchto tří pšenic asi nejpovedenější.

Narazili jsme i na dvě piva z pivovaru Kormoran, z jeho speciální řady Podróże Kormorana (cesty Kormorána). American IPA je pivo plné manga, mandarinek, limetek, malin i borůvek. Je též docela sladově karamelové, lehce pryskyřičné a hodně hořké – ale hořkost není vůbec nepříjemná. Prostě parádní IPA, skvěle vyladěná a výtečně pitelná. Druhé pivo je Weizenbock, v jehož složení trošku netradičně najdete špaldu a med. Je sušenkové až perníkové, karamelové, hřebíčkové, lehce banánové a medové a znatelně kyselé. Krom netradiční chuti nás překvapil nižší říz, u Weizenbocků jsme zvyklí spíše na vyšší. Zajímavé pivo, ale určitě ne pro každého – zejména ne pro pivní stylové puristy.

Z pivovaru Pinta jsme za poslední rok ochutnali čtyři neobvyklá piva. Oto Mata je klasická moderní IPA, jen do ní Poláci navíc přidali pořádnou dávku rýže. Pivo je příjemně ovocné – s angrešty, bílým vínem a mandarinkami. Je zajímavé, ale zbytečně moc sladké a též možná méně rýže by prospělo, v chuti je docela znát. Ce n'est pas IPA je francouzské Bière de Garde, ale na rozdíl od dnešních čistých piv tohoto stylu je do něj přidávána pomerančová kůra, myrta a muškátový oříšek.  Je hodně kořeněné, pomerančové, sladově sušenkové. Příjemné a zajímavé pivo.

Další z Pinty je Koniec Swiata, pivo vařené ve stylu finského Sahti. Je příjemně banánové, vanilkové, hruškové, sladové a sušenkové, sladší, znát jsou i tóny jalovcových větví i bobulí, které se do piva přidávaly. Až na ten jalovec a nižší říz připomíná některé světlé Weizenbocky. Povedené Sahti, věrně se podobá originálu – alespoň co můžeme soudit z námi ochutnané Finlandia Sahti. A aby Sahti nebylo málo, tak Pinta dohromady s minipivovarem Pracownia Piwa připravila Happy Crack, tmavé žitné Sahti chmelené Amarillem. Čekali jsme nějaký divný osobitý pokus, ale pivo nás příjemně překvapilo – pražené, kouřové a žitné tóny se dobře doplňovaly s jalovcem, švestkami, sušeným a kandovaným ovocem. Vrstevnaté, vyvážené a moc dobře pitelné, tohle se opravdu Pintě povedlo.

Pozadu nezaostává ani druhý známý „craft“ pivovar AleBrowar. Přišel s pivem Ortodox Mild, tedy variací na téma lehkých anglických Mildů. Pivo je pražené, obilné, oříškové a lehce karamelové. Výrazné, příjemné a dobře pitelné. Ale spíše než plnější a ovocnější Mildy připomíná lehčí Porter. A ve spolupráci s norskými Nøgne Ø připravili AleBrowaři Deep Love, žitnou belgickou americkou IPA. To znamená americké chmely, saisonovské kvasinky a žitný i pšeničný slad. Zní to hodně divoce a výsledek opravdu divoký byl – v pivu se mísily chutě žitného chleba, chlebové kůrky, pryskyřice, citrusů, tropického ovoce, lehce i lesního ovoce, karamelu či peprnosti. Tyto chutě sice dohromady úplně neladily, ale vznikal zajímavý kontrast a člověk nakonec zjistil, že se pivo pije úplně samo a je moc příjemné ho zkoumat.

Na zajímavá piva se v Polsku vrhají i velké pivovary – třeba Bracki Browar Zamkowy ze skupiny Heineken uvařil pivo Brackie Imperial IPA, dle receptu vítězného piva ze soutěže na festivalu Birofilia. Pivo je hezky chmelené – s květinami, borovicí, tropickým ovocem i citrusy. Je zároveň hodně sladové a sladké, k tomu se v závěru přidává výrazná alkoholová linka. Dohromady to úplně dobře neladí, zejména po ohřátí se pivo už moc dobře nepije.

Ochutnali jsme poprvé i pivo z pivovaru Wąsosz. Jeho americká IPA Terrence nás trochu vyděsila prakticky nulovou pěnou, ale po přivonění jsme si oddechli. Byla citrusová a květinová s tóny lesního a tropického ovoce, černého bezu i borovice. V chuti se přidávaly karamelové a toustové sladové tóny a celkem vysoká hořkost. Možná bychom trochu ubrali z mnichovského sladu, aby se v chuti více prosadily ovocné tóny, ale i tak je to vydařené pivo.

Z klasických polský piv jsme ochutnali Komes Porter Baltycki z pivovaru Fortuna. Je pražený, čokoládový, karamelový, lehce lékořicový, rozinkový i fíkový. Nasládlý, hřejivý a výrazný. Prostě skvělý, baltský porter jak má být.

Posledním pivem, které jsme zatím z Polska ochutnali, je dvojitý tmavý Weizenbock Kentauros z pivovaru Olimp. Zvláštní pivo s vůní a chutí hořké čokolády, praženosti, ostružin, rozinek,  granátového jablka, lehce i banánů, jablek, hřebíčku a alkoholu. Dohromady hodně divoké, když připočítáme i vyšší hořkost a docela slušnou kyselost. Nemohli jsme se dlouho rozhodnout, jestli to pivo je dobré či nedobré, ale rozhodně jsme se u něj nenudili. Úplná tragédie to ale určitě není.

Když to shrneme, tak nás většina polských piv příjemně překvapila, a jen málokteré nás zklamalo. Polákům je co závidět, jak je vidět z jednotlivých piv, jejich minipivovarská produkce je mnohem pestřejší a zatímco české pivovary se plácají někde u „běžných“ IPA a APA, tak v Polsku vedle nich vesele chrlí i piva mnohem méně obvyklá. Prostě polská piva z menších pivovarů můžeme jen doporučit, nemůžeme se dočkat, až potkáme další.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii