Pár měsíců po zprovoznění minipivovaru v Nota Bene v Praze vyrostl další pivovárek. Najdete ho na jihovýchodním okraji Prahy, v Uhříněvsi. Vznikl v jedné z budov původního uhříněvského pivovaru (který byl roku 1949 uzavřen), jehož pivovarský areál je nyní slušně rekonstruovaný. Nicméně pivo přímo na místě neochutnáte, musíte popojít o kousek dál.
Čtvrt kilometru od pivovaru najdete zahradní restauraci Pivovarská, kde jsou piva uhříněvského pivovaru od této soboty na čepu. Dříve tu bylo možné potkat tankový Pilsner Urquell, nově zde bude zřejmě jen pivo z Uhříněvsi. Za zmínku stojí, že ve stejném objektu sídlila i pivovarská restaurace původního pivovaru.
Restaurace je pěkně opravená i zařízená, plno dřeva, masivní dřevěné trámy, obnažené cihly, cihlové oblouky. Vzadu za hospůdkou je trochu větší zahrádka, s pár stromy, částečně pod přístřeškem. Celkově fajn prostředí, sice nic příliš originálního, ale ani nic, na co by si člověk mohl stěžovat.
Tankové pivo tu na na čepu zůstalo, jedenáctku Plzeň vystřídala uhříněveská jedenáctka Alois. Během otevíračky o víkendu se zde postupně objevilo celkem šest druhů piv, piva byla čepována za zaváděcí cenu patnácti korun za půllitr. My bohužel tou dobou měli rodinné povinnosti na Moravě, takže jsme se otevření zúčastnit nemohli, ale zřejmě to byl v odpoledních a večerních hodinách docela masakr.
Na pivní průzkum jsme se vydali až v pondělí. Víkendové zaváděcí ceny se na nabídce podepsaly – na čepu zbyla zmíněná jedenáctka z tanku, polotmavá třináctka a třináctka ejl (a v úterý zmizelo i polotmavé – snad za další dva dny nedojde vše). Ceny piva i jídla jsou lehce vyšší, což je na okraj Prahy trošku zvláštní, ale takový zavedený podnik si to asi dovolit může. Tankový Alois 11 byl fajn, příjemně sladové pivo, s kořenitým až peprným chmelením. Polotmavý Alois 13 nás už tolik nezaujal, kvasnicový, ovocný, s nízkým řízem. Golden Ale Blondie byl moc pěkně chmelený s tóny citrusů a tropického ovoce, ale bohužel v něm rušily kvasnice – ty by prostě v podobných ejlech neměly převládat. Zvláštní bylo, že ejl byl ze všech piv nejstudenější, těžko říci proč, možná nějaká alchymie u výčepu.
Ejl nám shodným názvem i stupňovitostí připomněl pivo, které si létající pivovar Prager Laffe vařil v Třebonickém rukodělném pivovárku. I Porter, který se v Pivovarské čepoval v sobotu, všemi parametry připomínal Porter z Prager Laffe. A není to náhoda, na Facebooku pivovaru jsme se posléze dozvěděli, že v Uhříněvsi vaří piva i Rudolf Lach, který za Prager Laffe stojí. Otázkou je, jestli tedy šlo o uhříněvské pivo, jak obsluha rozhodně tvrdila, případně co bude s projektem Prager Laffe dál.
Každopádně piva nás sice neohromila, ale ani nijak výrazně nezklamala. Asi to bude chtít ještě nějaké to ladění a zvykání si na novou technologii, budeme to bedlivě sledovat. Co nás ale zklamalo, byla obsluha, která byla pomalá a apatická, první pivo jsme dostali po dvaceti minutách od příchodu, na druhé jsme čekali čtvrt hodiny. Ani trik, který používáme v místech s nic moc obsluhou – zaskočení přímo k výčepu pro pivo, moc nevyšel, výčepní nám pivo nedal. Bludice pracuje poblíž, takže zde za časů Pilsner Urquellových byla několikrát, obsluha tu taková bývá. Ale jídlo bývalo dobré, teda pokud s rekonstrukcí nevyměnili i kuchaře.
Vypadá to, že pivovar i restaurace budou slušně prosperovat – uhříněvské pivo je už na čepu v několika podnicích v Praze (nemusíte se tedy trmácet až na její kraj), Pivovarská zase neměla o hosty nouzi ani dříve, nyní se zde zřejmě dveře netrhnou. Navíc pro mimopražské je i výhoda, že poblíž jsou další tři pivovary – Hostivar, Jihoměšťan a nupacký Gwern, při vhodném naplánování by to mohl být příjemný pivní výlet.
