Návrat do brněnských restauračních pivovarů

Bludice

6. března 2013 v 7:52

S Marleyem celkem pravidelně jezdíme za účelem různých rodinných návštěv do Brna a většinou spojíme příjemné s příjemným a doplníme tyto výlety také o průzkum brněnské pivní scény. Předminulý víkend jsme tak po nějaké době opět navštívili všechny brněnské restaurační minipivovary a v tomto článku shrnu nejčerstvější dojmy z těchto podniků.

V současnosti jsou v Brně 4 restaurační minipivovary, přičemž jeden z nich provozuje dvě restaurace. Nejstarším brněnským mini, založeném již roku 1992, je pivovar Pegas, který později s odstupem dvanácti let následovat v roce 2004 pivovar U Richarda a v ne příliš dávné minulosti v dubnu 2011 pivovar Magistr a v červenci 2011 pivovar Líšeňský.

My jsme si po několika návštěvách oblíbili především nejmladší pivovar Líšeňský, který je podle našeho názoru momentálně z brněnských pivovarů nejlepší, ač při našich prvních návštěvách nás ještě příliš neoslovil. Tentokrát jsme zde strávili celý sobotní večer při příležitosti rodinné oslavy a nutno říci, že o nás bylo výborně postaráno. V tuto dobu byl pivovar zcela zaplněn a skutečně to tu žilo. Velkým pozitivem je, že jsou prostory pouze nekuřácké. Ze zde ochutnaných piv nám velmi zachutnala především výborná svrchně kvašená pšenice, která svou kvalitou šlapala na paty skvělým pšenicím bavorským. Za večer jsem jí vypila hned několik půllitrů. Vydařený byl i tmavý ležák. Speciál Pavián byl tentokrát jiný, než při předchozích návštěvách. Jednalo se o polotmavé pivo ochucené badyánem. Zvláštní kombinace, ale nutno říci, že mě příliš neoslovila. Trochu jiný, mnohem tmavší, byl i poměrně dobře pitelný Ležoun. Překvapivě dobrá byla i piva ochucená a to rozhodně nepaříme mezi jejich milovníky. Zelená pšenice zajímavě spojovala „zelené“ tóny kopřiv a čaje s tóny pšeničnými. Škoda, že měla nižší říz. Višňové pivo nebylo sladké a vlastně bylo velmi dobře pitelné. A višeň naložená v jakémsi alkoholu, byla třešničkou na závěr a nutno přiznat, že v tomto případě mi to tradiční brněnské házení různého ovoce do piva nevadilo. Co mi příliš nesedlo, bylo grepové pivo, ale spíše proto, že chuť grepů příliš nevyznávám. Číšnice byla v pohodě a jídlo mělo dobrý poměr cena / výkon. Ve výsledku velká spokojenost. Jedinou nevýhodou tohoto pivovaru je, že se nachází poměrně z ruky z centra města.

Pivovar Pegas máme také celkem rádi. Ani ne tak pro kvalitu piva, která se nám zdá dosti kolísavá, ale především kvůli krásným historickým prostorám, ve kterých se pivovar nachází, a celkové atmosféře. Zašli jsme do něj v neděli odpoledne, kdy i v kuřácké části, která se nachází v prostorách u výčepu, bylo pouze několik málo osamělých lidí, vychutnávajících si své poobědové pivko v klidu při čtení novin. Jelikož prostor nebyl příliš zakouřený, rozhodli jsme se posadit v blízkosti výčepu, neb při předchozích návštěvách, kdy jsme se usadili v nekuřáckých prostorách, nás číšníci spíše ignorovali, nežli obsluhovali. Vyplatilo se to a naše pivo bylo před námi na stole během chvilky. Ochutnali jsme všechna čtyři piva na čepu a nutno říci, že žádné velké nadšení se nekonalo. Vydařený byl pouze tmavý ležák, který příjemně snoubil pražené a čokoládové tóny s tóny karamelovými. Velmi dobře pitelný. To světlý ležákspeciál Gold byly spíše zklamáním. Velmi nás překvapila pšenice. Ne, že by byla nějak výjimečně vydařená, ale jednoznačně se v ní projevovaly výrazné tóny hřebíčku a lehce i banánu typické pro pšeničná piva bavorského typu. Při našich předchozích návštěvách zdejší pšenice vždy připomínala spíše pšeničný ležák. Dalším překvapením pak bylo, že naše žádost, že nechceme do pšenice citron byla vyslyšena, což se nám v minulosti podařilo pouze málokdy.

Další dva brněnské pivovary nás při poslední návštěvě zklamaly a těžko říci, který z nich více.

Začnu Richardem. Ten vlastní dvě restaurace. První podnik, ve kterém se samotný pivovar nachází, je poněkud z ruky až v Žebětíně a musíme se přiznat, že my jsme zde zatím nikdy nebyli. Druhou restauraci najdete téměř v centru v Údolní ulici. Restaurace je rozdělena na část nekuřáckou a kuřáckou, ale rozhodně ne zcela neprodyšně. V nekuřácké části vám sice nikdo pod nos kouřit nebude, ale občasným závanům cigaretové „vůně“ neuniknete. My jsme sem zašli v pátek večer a restaurace byla téměř plně obsazena. Většinu osazenstva tvořili mladí lidé, pravděpodobně studenti soudě podle populární zelené a kvality jídla, kterému jsme zde byli vystaveni. Ochutnali jsme opět všechna piva a to včetně poněkud chemického ochuceného višňového, do kterého vám zde nehodí jednu dobrou višeň, ale prdnou vám do něj tři třešně z kompotu. Nutno poznamenat, že já jsem si jej objednala bez třešní a i přesto jsem jej obdržela s třešněmi. Tragický byl světlý ležák kombinující karamelkové tóny s tóny trávovými a celerovými, který jsem vyfasovala já. Marley měl tentokrát při výběru piva šťastnější ruku a tmavý ležák mu celkem chutnal. Pochvaloval si i pšenici, kterou zařadil do kategorie jediný pitelný světlý ležák v tomto podniku. Samozřejmě toto pivo vyfasoval s tradičním brněnským citronovým plaváčkem. Já jsem své zklamání ze světlého ležáku a višňového piva spláchla fajn nakuřovaným ležákem. Ve výsledku bychom zde nad některými pivy celý večer sedět vydrželi. Co však bylo vpravdě tragické, bylo jídlo. Objednali jsme si hamburger a buřty na pivu. Hamburger tvořil studený karbanátek v supermarketové housce, na kterém se vyjímal čtvereček tradičního českého ajdamu a pořádná porce nedobrého kečupu. K tomu přesolené hranolky pravděpodobně z mraženého polotovaru. Kečup hrál významnou roli i v buřtech „na pivu“. Opravdu žádný gurmánský zážitek, i přes ujišťování našich společníků, že v jejich kantýně v práci vaří ještě hůře.

Dostáváme se k poslednímu pivovaru a tím je Magistr. My jsme jej navštívili v neděli v poledne při cestě do baru The Immigrant. Jelikož jsme měli v plánu dát si jídlo v Imigrantovi, ochutnali jsme v Magistrovi pouze čtyři piva, která zde byla na čepu. A nutno říci, že ani jedno nebylo dobré. Oba ochutnané ležáky (ScottaKelly) i výčepní Kateřina byly prázdné s nízkou plností a méně příjemnou ulpívající hořkostí. Stejně tak byla prázdná i pšenice, což bylo navíc doplněno nízkým řízem. Všechna piva špatně pitelná, pokud bych zde byla při nějaké akci nucena prosedět celý večer, určitě bych radši pila vodu, než takováto piva. A to jsme zde v minulosti ochutnali i piva velmi dobrá. Nicméně při každé naší návštěvě je kvalita piv horší a horší. Škoda.

Pokud to tedy shrnu, tak do Líšeňského pivovaru se určitě někdy v budoucnu opět rádi podíváme. I do Pegasu na jedno určitě rádi zajdeme a pokud si ho budeme chtít vychutnat, zvolíme nejspíš tmavý ležák. Pokud nebude kam jinam skočit, možná mrkneme i do Richarda a zkusíme některý z jejich občasných speciálů. Nu, a do Magistra možná někdy nakoukneme, zda jsou piva stále stejně špatná, nebo se majitelé chytili za nos a začali vařit piva dobrá a poctivá, tak jak nám to při naší první návštěvě před Vánoci 2011 nadšeně líčil jeden z majitelů, která budou dobře natočena.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii