Matuška OP 2nd Anniversary, nálož z Třebonic, Kynšperský Pes, Prager Laffe Ruddie a jiná nová piva

Na konci pivem nabitého týdne tu máme, jak jinak, další přehled nových a zajímavých piv. Řada z nich se opravdu podařila a stojí za ochutnání, pár nás naopak sice nepotěšilo, ale naštěstí se nenašlo nic, po čem bychom měli žaludeční potíže.

Nejvíce očekávání vzbudilo nové pivo od Matušky. Tentokráte jen malá várka, vařená k příležitosti druhého výročí Ochutnávkové pivnice. Pivo se nám podařilo ulovit v Kulovém blesku. Je to jedenáctistupňový ejl, chmelený mimo jiné novým experimentálním německým chmelem. Chmelově bylinkové pivo, jemně citrusové, s lehkými tóny tropického ovoce. Hezky sladové, slušně hořké, svěží a hlavně výborně pitelné. Matuška opět nezklamal.

Poprvé od jeho přestěhování jsme navštívili vršovický pivní bar Zubatý pes. Nové prostory jsou pěkné, nekuřácké, hezky zařízené, útulnější než ve starém Zubáči. Na čepu je zde opět 15 piv, část zahraničních a část českých. Ochutnali jsme tu Kynšperského Psa, polotmavou patnáctku, zřejmě jde jen o nějakou malou várku, nikde jinde jsme o žádné patnáctce z Kynšperka neslyšeli. Pivo je to toustové, karamelové, lehce nasládlé, zároveň hezky chmelené s kořenitými a bylinnými tóny. Kapku ovocné, vyvážené, velmi dobře pitelné. Po delší době pivo z Kynšperka, které nám opravdu hodně chutnalo.

Zajeli jsme i asi po dvou letech na kraj Prahy do Třebonického rukodělného pivovárku. Moc se tu toho nezměnilo, po příjezdu autobusu, který jezdí zhruba jednou do hodiny, zamíří vždy většina cestujících směr kemp, kde se na dvoře hospodářského stavení nachází pivovarská restaurace Gusta. Přes místnost s pivovarským zařízením se člověk dostane do jediné místnosti restaurace, ta je celá polepená etiketami piv (a nejsou to ledajaké etikety Gambáčů, často jsou opravdu zajímavé). V rohu místnosti je krb, a je tu prostě hezky a útulně. Ale přejděme k pivům. Poprvé jsme ochutnali světlý ležák XI, je trochu tmavší, kořenitě chmelový, sladový s toustovými i karamelkovými tóny. Bohužel i celkem máslový a trochu méně harmonický – špatné to úplně nebylo, ale pitelnost měl spíše průměrnou.

Třebonická novinka Kwittek, červený witbier, bylo zvláštní pivo – velmi kořeněné s tóny anýzu, muškátového oříšku či skořice, perníkové, kapku ovocné. Divočina, ale zajímavá, nicméně moc bychom toho vypít nedokázali. Starší klasika APA Crazy Horse byla naopak dobře pitelná, sice lehce kvasnicová, ale příjemně citrusová, sladová a obilná. A pak přišla na řadu tmavá piva. Dvanáctka Mamba byla pražená, čokoládová, lehce karamelová i oříšková. Slušně hořká, s lehkým nádechem třešní, parádně pitelná. Skoro takový stout. A třináctka Divá Bára, ta byla velmi výrazně pražená, s trochou bylinných tónů, o něco drsnější než Mamba, stout připomínala snad ještě více. Každopádně také velmi povedené pivo. Třebonice jednoznačně k návštěvě doporučujeme (ale pozor, mimo léto je zde otevřeno jen občas).

Potkali jsme i červený ležák Ruddie s chmelem Kazbek od Prager Laffe, vařený právě v Třebonicích. Příjemné sladově karamelové a toustové pivo, chmelově bylinné i kořenité. Slušně hořké, lehce nasládlé, výborně pitelné.

Do Prahy se dostal i další Single Hop z olomouckého Chomouta. Tentokráte přišel na řadu anglický Challenger, a jak jsme si stěžovali u minulého piva, že moc výrazné nebylo, tak tady se to vynahradilo. Hodně hořké, s tóny bylin, lehce peprnosti, zemitosti i citrónové kůry. Jinak příjemně sladové a dobře pitelné.

Od brněnského Lucky Bastarda jsme potkali hned dvě novinky. První je Kosmo IPA, pivo dle receptu Karla Nečady, vítěze Moravian Homebrewers Meeting. Pivovar si bohužel zapomněl připravit chmely, takže se vařilo s jinými (no, je to prostě takový bastard). Pivo je to sladové, jemně bylinné, s tóny všech možných citrusů a trochy koření. Chtělo by to trochy vyvážit, ale pilo se celkem v pohodě. Druhým pivem je Brooklyn Brown, americký brown ale, vařený sládkem KelSo Beer Company. Výrazně citrusově grepové pivo, lehce pryskyřičné, s trochou tónů karamelu a lesního ovoce. Hodně hořké, ale rušila v něm lehká nakyslost, po ohřátí to už nebylo ono. Možná pivo nevydrželo dlouhou cestu lodí kolem Afriky do Prahy.

Ochutnali jsme i Be(er) Wheat Mate z pivovaru U Bizona. Pivo s výraznými tóny Yerba Maté, lehce obilné, chlebové, též i docela máslové. Sice trochu zajímavé, ale celkově takové neharmonické, spíše hůře pitelné. Polotmavý ležák s Maté nám teda chutnal více, ale možná šlo jen o povedenější várku.

Průmyslový Opat nám přichystal ochucenou novinku – světlý ležák Cannabis. Hodně bylinně konopné pivo, sladové, nasládlé. Po ohřátí lehce zatuchlé a hadrové, tedy u Opata vcelku klasické tóny. Díky extraktu z konopí, který ty méně příjemné tóny zakryl,  se to dopít dalo, ale žádné pochutnání se nekonalo.

Na závěr ještě zmíníme pár nenových piv, která jsme za poslední týden zkusili. Chutnala nám světlá dvanáctka od Permona, hezky nachmelená, velmi dobře pitelná – takhle povedenou jsme ji ještě nepotkali. Fajn byl i American Amber Lager od Mazáka, karamelový, chmelově kořenitý i bylinný s tóny citrusů. Pšenici Clock Goldie jsme zkusili potřetí a ani tentokráte nás tolik nezaujala. Obilná, kořeněná, vanilková i banánová, méně příjemně chmelově bylinná s kapkou zatuchlosti. Pít se dala, ale oproti jiným bezva pivům od Clocka je to slabota. A zase jsme si dali Komár APA, nádherně chmelelené a svěží pivo. Nebýt té trochy kvasnic, která tam kapku rušila (my prostě máme většinou rádi své ejly co nejčistší – jak to má třeba Matuška či Kounický pivovar), by to byla jedna z nejlepších evropských APA… takhle je to trapně jen jedna z nejlepších českých.