Je tu zase další přehled zajímavých nových piv. Dnes to bude hodně velká divočina, piva neobvyklá, podivná, divoká i zvrhlá. Jako obvykle řada z nich byla dobrá, ale nechyběly ani téměř nepitelné hrůzy.
V pivovaru Krkonošský medvěd (Pivovarská Bašta Vrchlabí) se dějí věci. Když jsme tam byli na návštěvě před čtyřmi lety, vařily se tu jen dva druhy piva, plus se část pivovaru pronajímala kvůli vaření piva pro pivovar U Bulovky a Jihoměstský pivovar. Teď už asi pronájem není potřeba, když má František Richter, majitel těchto pražských pivovarů, k dispozici velký Vinohradský pivovar. V sortimentu Krkonošského medvěda se tak v poslední době začaly objevovat i různé speciality, teď se dostaly i do Prahy. Ochutnali jsme pivo APA, polotmavou sedmnáctku. Na American Pale Ale je to docela síla, v domovině se toto pivo pohybuje někde kolem dvanáctky, třináctky. Parametry by sedělo spíše na IPA, vlastně klidně i na Double IPA. Ale jak to chutná? Pivo je to výrazně karamelkové až trošku máslové, citrusové, s tóny lesního ovoce a bylin. Nějaké doladění by užilo, ale pije se dobře. Druhým pivem je Hibiscus, pšeničná šestnáctka s ibiškem, citrónovou trávou a medem. Zřejmě to má být něco ve smyslu bavorského weizenbocku (až na to ochucení, to v Bavorsku samozřejmě nedělají). Pivo je to obilné, zvláštně kořeněné, drsnější, s tóny ovoce. Na pozadí ruší medicinální tóny, je to takové divné, neuhlazené. Trošku jako když se nepovede pokus o belgické pivo a kvasinky zdivočí. Nic moc.
Piva belgického střihu jsou mezi českými minipivovary v posledních měsících čím dál populárnější. I Lobeč přichází ze svým zástupcem, devatenáctkou Tripelem. Je to sladší sladový silák, kořeněný s tóny hřebíčku a koriandru, lehce ovocný – znát jsou jsou nejvíce jablečné křížaly. Mohl by být trochu říznější, ale jinak je fajn, překvapivě čistý (belgická piva se často českým pivovarům rozjedou) a dobře pitelný. Po půl roce jsme zkusili i IPA, je spíše na straně sladu než chmele, karamelová, toustová, citrusová. Pije se dobře.
Olomoucký Chomout na jaro uvařil Májový Bock. Je sladový, medový i oříškový, lehce alkoholový. Má trochu zeleninový nádech, ale jinak je to vcelku fajn pivo, slušně pitelné.
Pivní Filosof pomohl s receptem Pivovarskému domu, vzniklo z toho pivo Mad Max. Je to vídeňská žitná nakuřovaná třináctka, chmelená pouze českým Kazbekem. Zní to hodně divoce a úplně stejně jako to zní, tak to i chutná. Je uzená, karamelková, chmelově kořenitá, peprná i zemitá. Trochu ruší nádech másla, je sice docela zajímavé, ale na nás neuhlazené.
Děčínský pivovar Kapitán uvařil IPA Klokan, čtrnáctku chmelenou americkými chmely. Je příjemně ovocný, s tóny mandarinek, manga i grepů, ale zároveň docela kvasnicový, což se s tím ovocem příliš dobře nesnáší. Hodně hořký, s ulpívající hořkostí. Jinak bez vad, ale chtělo by to trochu vyčistit a zjemnit.
Plzeňský Raven ve spolupráci s brněnským létajícím Pivečkou přišel s pivem Sugar Daddy. Jde o belgickou IPA s přidaným kandysovým cukrem. Je hodně kořeněná, karamelová i jablečná. Moc to dohromady neladí, navíc není úplně čistá, ruší třeba medicinální nádech (prostě opět ty neposedné belgické kvasinky). Pitelnost nic moc. Příliš nás neuchvátilo ani druhé setkání se scotch ale McGillavry. Karamelové, kořeněné, s nádechem jablek. Takový průměr.
Potkali jsme Valentýnský speciál z pivovaru Gwern, je to trochu zvláštní na konci dubna, ale proč ne. Je to polotmavá dvanáctka, karamelková a máslová, lehce kořeněná a ovocná. Po ohřátí se pivo mění na tekuté žluklé máslo. Pro lidi, kterým nevadí diacetyl to může být asi pitelné, pro nás prakticky ne.
Po nedávném otřesném setkání s polotmavým Grand Ale z Jindřichohradeckého orla jsme potkali i ležák Vajgar. A opět šlo o přehlídku vad – mísí s v něm tóny medicinální, zeleninové i zoxidované až lepenkové. Z piva tam byla cítit jen trocha sladu, pitelnost tak nějak spíše záporná. Něco je v tomto pivovaru hodně špatně.
Ale jsou i pivovary, u kterých kvalita stoupá. První setkání s ležákem z létajícího Malešova nebylo úplně příjemné, ale druhý pokus byl už fajn. Sice ne dokonale čisté, ale dobře pitelné pivo. Další piva si dobře drží svoji kvalitu – Hendrychova H16 je stále výborná, Clockův Nakuoření Huz tentokráte méně uzený, ale pořád fajn. Matuškův Stout s vanilkou byl teď výrazně vanilkový, některým kvůli tomu připadal i přehnaně sladký, ale nám chutnal. Jeho Apollo Galaxy poprvé nebyla ovocná bomba, výrazné byly i bylinné tóny, ale pořád se to pilo moc dobře. Matuška sice patří mezi nejdražší české pivovary a jednou za čas se mu pivo trochu nepovede, nicméně stále je to česká špička.
