V posledním čísle Pivo, Bier & Ale psal Ing. Šuráň o méně známém německém pivním stylu Berliner Weisse. Přestože je to od nás do domoviny tohoto stylu co by kamenem dohodil, není úplně jednoduché jej ochutnat. V samotném Německu je pivovarů, které pšeničná piva tohoto stylu vyrábějí, jako šafránu. A přestože v devatenáctém století bylo toto pivo natolik populární, že jej vyrábělo 700 pivovarů v Berlíně a okolí, dnes z nich zbyly pouze pivovary dva. Jedním z nich je Berliner Kindl, na jehož Berliner Kindl Weisse Original jsme nedávno narazili v Pivkupectví Zlých časů. To se ví, že jsme jednu třetinkovou lahvičku (tuším, že byla poslední) za 39Kč koupili.
Pivo tohoto pivního stylu pochází ze severního Německa. Bylo prý vyráběno již v šestnáctém století a poprvé se objevilo v Hamburku. Odtud se poté přesunulo do Berlína, kde zdomácnělo. Napoleonovi vojáci jej nazývali šampaňským severu pro jeho šumivost a eleganci. Z Německa se samozřejmě rozšířilo i do dalších zemí. Populární je především v amerických malých pivovarech, které vyrábějí špičkové představitele tohoto pivního stylu. Dříve byl Berliner Weisse vyráběn podobně jako belgický lambic spontánním kvašením, dnes je vyráběno svrchním kvašením a přidáním mléčných bakterií Lactobacillus delbruckii, které pivu dodávají charakteristickou výraznou kyselost. Při jeho výrobě se většinou používá 50% pšeničného sladu (či nesladované pšenice) a 50% sladu ječného (zpravidla plzeňský slad). Tradičně se jedná o velmi slabé pivo se stupňovitostí 7 až 8° Plato. Typická je velmi světlá barva (4 - 8 EBC), velmi nízká chmelová hořkost (3 - 8 IBU) a nízký obsah alkoholu (2,8 - 3,8%). Často se podává s přídavkem sladkého sirupu („mit schuss“), malinového sirupu („himbeer“), mařinky vonné („waldmeister“), či dokonce říznuté plzeňským ležákem.
Už vůně Berliner Kindl Weisse napovídá, že nepůjde o žádnou decentně ovocně kyselou pšenici. Vůně je prostě prvoplánově a výrazně kyselá. Nesmělé ovocné tóny (jahody a citrony) se přes kyselost probojovávají pouze obtížně a jsou méně výrazné. Kyselost dominuje i v chuti, je skutečně velmi silná, opatrně následována lehkým náznakem obilných pšeničných tónů. Po odeznění kyselosti ještě chvilku doznívají lehké tóny ovoce (tentokrát i náznak banánů, ač je možné, že jsem si je vzhledem k pšeničnému charakteru piva vsugerovala). Říz je nižší, perlivost je jemná, lehce šumivá, příjemná a osvěžující. Pivo je velmi světlé. Pěna je bílá ihned po nalití vysoká a hustá, ale velmi rychle padá, což je pro tento styl typické díky vysoké kyselosti a nízkému obsahu proteinů a chmele. Pro českého pivaře odkojeného tradičním ležákem plzeňského typu s chuťovými buňkami vyladěnými na jemnou sladovost a chmelovou hořkost je takovéto pivo skutečnou zkouškou ohněm (malá sklenička byla tak akorát :)). Ale vlastně to ani není špatné. Dokážu si představit, jak toto slaboučké pivo (pouze 3% alkoholu) usrkáváme v parném létě na zahradě (už aby to bylo)… a klidně i ochucené malinovou šťávou, tak jak jej často pijí v Berlíně.
