Po dvou týdnech tu máme další povídání o nových českých pivech. Dnes tu bude vyvážené, s ejly, stouty i ležáky různých stupňovitostí a po delší době tu máme i jedno hrůzné a nepitelné pivo.
Létající chroust uvařil další ejl, tentokráte je to dvojitá IPA Double Trouble, polotmavá devatenáctka. Je výrazně ovocná, s tóny lesních jahod, manga i mandarinek, též i sladová s nádechem karamelu. Slušně hořká, vyvážená, nebezpečně pitelná. Tohle se Chroustům hodně povedlo.
Dolnobojanovický Mazák přišel se svým zatím nejsilnějším pivem – jednadvacítkou Imperial Stout. Pivo je to pražené s tóny hořké čokolády a kávy, je i trochu medové a rozinkové. Je sice sladší, ale i docela výrazně hořké, v závěru se přidává lehká hřejivost. Příjemný silák, velmi dobře se popíjí. Mohlo by být zajímavé ho pár měsíců archivovat ve sklepě – ale netušíme, jakou má trvanlivost – z podivného čísla na etiketě jsme to nerozluštili.
Od Mazáka jsme zkusili i další piva – třeba pár měsíců starou novinku Coffee Stout – Mazákův běžný stout, ale s přidanou kávou z olomoucké pražírny Kikafe. Pivo je to pražené, příjemně kávové, nasládlé, s nádechem vanilky a sušených třešní. Výrazné a velmi pitelné, tyhlety černoty Mazák prostě umí.
Třetím Mazákovým pivem, které jsme poprvé potkali, je jedenáctka Pale Ale (neplést s klasickou dvanáctkou) s českým Kazbekem a americkým Columbusem. Sladové pivo s tóny bylin, peprnosti i citrusů a nádechem tropického ovoce. Je trochu drsnější, ale fajn. Zachutnal nám i Mazákův Bock, který jsme měli znovu přesně po roce. Příjemné pivo, vyvážené mezi chmelem a sladem, velmi dobře pitelné.
Nové pivo přinesl i vrchlabský Krkonošský medvěd – jde o za studena chmelený nakuřovaný ležák Marley [po mně sice pojmenovaný není – alespoň doufám :) – ale teď asi bude v Google vyhledávání vyskakovat na prvním místě, až o mně bude někdo hledat informace]. V pivu jsou dvě třetiny sladu nakuřovaného a je to poznat – je výrazně kouřové a uzené, znát jsou i tóny bylin, peprnosti a citrusů. Trochu ruší lehký máslový nádech, ale pivo je to příjemné a slušně pitelné.
Další pivo „pivního stylu“ New England IPA (o něm jsme psali trochu minule) uvařil létající pivovar Sibeeria ve spolupráci se Zichovcem. Je to světlá šestnáctka Join, or Die., chmelená moderními chmely Motueka, Mosaic a Citra. Je skoro čirá [to je u NEIPA docela skandál! :)], v chuti a vůni sladce sladová a výrazně ovocná – s tóny ananasu žlutých melounů, jahod, bílého vína, angreštů i borůvek. Slušně hořká, svěží a výborně pitelná. Kdo potřebuje zákal, když je pivo takhle bezva?
Od Zichovce samotného jsme zkusili patnáctku IPA, jde zřejmě o jiný recept než před dvěma lety – pivo se výrazně liší chutí i vzhledem. Teď je sladší sladové, s tóny tropického ovoce, grepů a lesních jahod, je i hodně hořké a vyvážené. Moc fajn ejlová líbivka.
Pivovar Chotoviny přišel s dalším jednochmelovým ejlem – tentokráte padla volba na novozélandský chmel Dr. Rudi. Ejl je to sladový, jemně bylinný, s nádechem citrusové kůry a limetek. Je i trošku máslový, ale pije se dobře.
Od vladislavského pivovaru Heřman jsme poprvé potkali Vídeňský ležák – polotmavou dvanáctku. Příjemné pivo, sladové s tóny karamelu a toustů, lehce chmelově bylinné. Na ležák je docela řízné, ale jinak se pije dobře.
Minulý týden jsme tu vychválili dvojitou IPA od Radničního pivovaru Jihlava, takže jsme s nadějí zkusili i jejich Brown Ale. Na počátku to nevypadalo úplně špatně, s tóny karamelu, zemitosti a kandovaného ovoce, ale po pár doušcích už v dochuti začalo být nepříjemné, drsnější, s tóny celeru. Dopít třetinku nakonec nebylo vůbec snadné – půllitr bych asi ani nezvládl.
Z nového pivovaru Malešov jsme ochutnali polotmavou třináctku Märzen. Pivo je to divně zatuchlé s houbovým nádechem a hlavně plné zeleniny – celeru, libečku, petržele, kukuřice i řepy. Tohle asi nebude jen dimetylsulfid, ale asi i další pivní vady – takovou porci zeleniny jsme asi ještě v pivu nepotkali. Každopádně tahle „zeleninová polévka“ se pít vůbec nedala. V Malešově by se na kvalitu piv měli trochu podívat, zatím to rozhodně žádný zázrak není.
