Druhý První Pivní Máj - plastová, ale pohoda

Marley

6. května 2016 v 11:41

Tuto neděli proběhl u břevnovského kláštera v Praze druhý ročník pivního festivalu První Pivní Máj. Minulý rok nás to zde příliš neuchvátilo, ať už kvalitou piva, tak povinnými plastovými kelímky. Letos jsme se na festival příliš nehrnuli, ale shodou okolností jsme se v neděli vyskytovali v centru Prahy a tak jsme se na obhlídku podívat zašli.

Prostředí bylo pořád stejně pěkné, parčík u kláštera je prostě na podobné akce ideální. Letos vyšlo dobře i počasí, žádné přeháňky se nekonaly, bylo hezky a i docela teplo. Lidí přišlo tak akorát, k večeru se začaly tvořit fronty, ale nebyla to žádná katastrofa. Jen pořadatelé docela podcenili počet mobilních WC – bylo jich tu jen pár neplacených a pár placených a hlavně u dámských záchodů se tvořily dlouhé fronty. Hudební vystoupení bylo v pohodě poslouchatelné, tedy alespoň od doby, kdy přestali vedlejší kolotočáři nahlas pouštět své „hity“.

Jak to bylo s těmi pivními nádobami? Přestože má festival ve znaku dva skleněné půllitry, smělo se zde oficiálně čepovat jen do plastových kelímků. Údajně z neupřesněných hygienických důvodů, ale nejspíše jde jen o pouhý výmysl. Jinak by totiž byly všechny možné pivní, vinné, ciderové a další akce po celé republice hygieniky zakázány. Zřejmě šlo pořadatelům o to, aby pivovary správně zkasírovali dle vytočeného piva, takže si pomohli touhle lží a neekologickou prasárnou (i když zde byl letos kontejner na plast, řada, možná většina lidí kelímky vyhazovala do směsného odpadu).

My se jako obvykle takovými nesmyslnými nařízeními neřídili a donesli si vlastní sklo. Vloni se pivovarští cukali, příliš se jim do skla čepovat nechtělo, protože „je to zakázáno“, ale většina se nakonec obměkčit nechala. Letos na ně už zřejmě pořadatelé takový nátlak nedělali – všude nám natočili pivo do skla bez řečí, někde jsme k pivu dostali plastový kelímek zdarma, jinde ho prostě jen znehodnotili a zahodili.

Pivovarů bylo necelých dvacet, pár jich totiž těsně před akcí odřeklo účast. Těch dle nás výborných tu tolik nebylo, obáváme se, že řada z nich se nezúčastnila i kvůli zmíněné nutnosti čepovat jen do kelímků. Ale i tak byla nabídka dobrá a bylo z čeho vybírat. Jen ty ceny byly povětšinou vyšší než na jiných festivalech – výčepní a ležáky začínaly většinou na třiceti korunách za třetinku, silnější piva se vyšplhala někam k padesáti korunám.

Piva jsme, jako obvykle, pili postupně podle síly a výraznosti. Fajn a dobře pitelný byl trochu drsnější žitný ležák Antonín z Padochova, neurazila ani jeho kolegyně, medová Františka. Ve stánku Malešova jsme ulovili pivo VrchlíCzech, ale až doma jsme zjistili, že šlo zřejmě o ejlovými kvasinkami kvašený „polotmavý český ležák“ od ZLouna (třeba to tam na tabuli později někdo upřesnil, u stánku jsme pak už nebyli). Osobité, hodně karamelkové pivo, spíše průměrně pitelné. Největší hrůzou festivalu pro nás byl tmavý speciál Black Temple od Gajdoše. Poslepu bychom vůbec netipovali, že jde o pivo, výrazná vůně a chuť vařené kapusty přebíjela vše ostatní. Tohle nás bude ještě chvíli strašit ve snech.

Do Lišáka z Topolan, zřejmě stále vařícího z výtažků, jsme příliš nadějí nevkládali. Ale nedopadlo to nejhůře, pšeničná jedenáctka byla „jen“ divná, Spring Ale o trochu méně divný, dal se vcelku dobře pít. Další český pokus o Altbier přišel z Lounského žejdlíka. Ani tentokrát to jako Altbier nechutnalo, málo chmelené, nepříliš čisté pivo. Žejdlíkův Red Ale dopadl o trochu lépe, také ne úplně čistý, ale celkem pitelný.

Na závěr nám zbylo to nejlepší, vše svrchně kvašené. Třeba od Antoše příjemně ovocný a svěží ejl Miláček a čtrnáctka Amber s tóny lesního ovoce. Překvapil Kahan, který nás dříve pivem nikdy moc nezaujal, jeho černá IPA Black Coal byla hezky chmelená a slušně vyvážená. Hodně se povedl Smoked Ale ze Zichovce – uzený, s tóny citrusů a tropického ovoce. Chtěli jsme znovu zkusit i Magora, ale brzy se vypil – protože z nějakého nám nepochopitelného důvodu stála zichovecká piva oproti ostatním asi polovinu.

Vítězem festivalu se pro nás stal závěrečný Morion stout z Frýdlantu. Dříve to byla šestnáctka, nyní se už pivo zřejmě natrvalo vaří jako sedmnáctka. Výrazný a hutný stout, čokoládový, kávový i pražený. Krásně vyvážený a nebezpečně pitelný kousek.

Musíme se přiznat, že letos se nám na Prvním Pivním Máji líbilo. Ano, na nejlepší české festivaly s dobrým zázemím (typu Slunce ve skle či Černokostelecké Vykulení a Vysmolení) to úplně nemělo, ale i tak to letos předčilo naše očekávání. Jestli se nic nezmění a pokud pořadatelé neposunou plastový teror ještě o úroveň výše, tak sem příští rok zajdeme zase.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Druhý První Pivní Máj.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii