Dojmy z nového pražského pivovaru Lužiny

Minulou středu otevřel své pípy veřejnosti další pražský pivovar. Jmenuje se Lužiny a jeho pivovarská restaurace je (bez domácího piva) v provozu již půl roku. Pivovar se nachází hned u zastávky metra, v obchodním centru Lužiny. Takže i když je dále od centra než jiné pivovary, dostanete se do něj vcelku rychle. 

V den prvního čepování byla v Lužinách všechna piva zdarma. Docela jsme se báli, že to zde bude ještě mnohem horší, než na Kolčavce, ale nakonec jsme sebrali všechnu odvahu a zašli to zkusit. Před pátou zde už stál slušný zástup lidí, ve vstupu do podniku ale bránila mříž (nicméně pár zřejmě VIP hostů v té době už uvnitř popíjelo). S úderem páté mříž zajela a proud lidí zamířil dovnitř, ke stolkům a výčepu. Pivo bylo sice zdarma, ale platila se stokorunová záloha na sklo. Obsluha občas kolem stolů chodila – ale často bylo rychlejší si vystát zhruba desetiminutovou frontu u výčepu. Se zálohou u obsluhy byl trochu chaos – někdy vyměňovala půllitry kus za kus, jindy je rozdávala ledabyle, neřešila to a jindy zase prázdné zálohované půllitry ze stolů odnášela (holt asi zvyk je zvyk). Ale jinak to zde probíhalo relativně poklidně.

V rámci prvního dne zde proběhl i pokus o pokoření rekordu ve štafetovém pití piva na čas – tj. kolik lidé postupně vypijí piv za jednu hodinu. Štafety se zúčastnily všemožné celebrity, ale po nich se mohl do soutěže zapojit každý. My ale na rychlé pití moc nejsme, přenechali jsme to tedy zkušenějším. Rekord ale nakonec těsně o pár půllitrů nepadl. Tragédie :)

Na místo činu jsme skočili i o pár dní později a ochutnali piva znovu a též se tu v poklidu porozhlédli. Podnik má dvě patra, nahoře se nachází restaurace, pod ní pivní bar a ještě o patro níže je (pokud jsme to správně pochopili) pivovar samotný. Je to zde moderně zařízené, plno skla, nerezu a zeleně natřených stěn. Hodně nám to připomnělo Hostivar, i když ten je takový méně křiklavý. Obsluha byla vždy milá, občas opravdu přátelská, žádné běžné kyselé ksichty jsme tu nepotkali. Jídla v nabídce vypadají zajímavě, jen jsou trošku dražší.  My zatím zkusili jen dvě polévky, ty byly fajn. Cena piva je naopak oproti jídlu docela nízká – třeba jedenáctka aktuálně stojí jen 27 korun.

A jaká jsou piva? Momentálně jich mají v Lužinách na čepu čtyři druhy. Světlá jedenáctka byla chmelově bylinná (skoro přímo bylinková), sladová a celkem kvasnicová. Fajn pivo, dobře pitelné. Při druhé návštěvě bylo pivo čistší, mnohem méně kvasnicové, ve výsledku o něco chutnější a pitelnější. Jantarová dvanáctka byla sladově toustová, lehce karamelová, bylinná. V chuti trochu sladší, ale pila se slušně. O pět dní později byla také o něco lepší. Polotmavá třináctka byla celkem podobná dvanáctce (moc nechápeme, proč pivovar dělá dvě tak podobná piva), ale ještě o něco karamelovější a o poznání sladší. Ale pít se vcelku dala. Posledním pivem byl Světlý LU-Ale, což by měl být polotmavý ejl belgického typu (slovem „světlý“ je zřejmě myšlen překlad z anglického Pale Ale). Hodně sladové a karamelové pivo, zajímavě ovocné (pomerančová kůra, broskve, i nějaké kandované a lesní ovoce). Bylo dosti sladké, ale pilo se ještě relativně slušně. Škoda, že sladkost něco nevyvažovalo, třeba vyšší říz či více chmelu.

Celkově jsme  pivy byli docela mile překvapeni, byla všechna opravdu hezky čistá – žádné máslo, zatuchlost, kyselost, houby či zelenina. Ano, na náš vkus byla taková méně prokvašená a spíše sladovější a sladší, ale dle popisků piv to byl zřejmě záměr. Prostě nic pro echt chmeložrouty, ale ostatní by si vybrat mohli. Tři spodně kvašená piva byla lepší při druhé návštěvě, byla čiřejší a tím pádem i méně kvasnicová.  Sladký „belgický“ ejl naopak pikantní kvasnice činily možná i zajímavějším.

S Lužinami jsme tedy zatím spokojeni. Dech nám to sice úplně nevyrazilo, ale nic nás zde nezklamalo. Vzhledem k poloze přímo na metru se zde v budoucnu určitě sem tam objevíme a skočím prozkoumat, jak se kvalita piva vyvíjí.

Fotografie z otvíračky najdete v naší galerii.