Dojmy z jedenáctého Černokosteleckého vykulení

Marley

19. září 2014 v 10:16

Minulou sobotu se konal další ročník festivalu Vykulení ležáckých sudů v Kostelci nad Černými lesy. A my jsme na něm opět nemohli chybět, takže vám nyní přinášíme stručný report. Zážitky z Vykulení jsme tu psali už minulý rok i před dvěma lety, moc se toho za tu dobu nezměnilo, hlavní rozdíl je v přibyvším domácím minipivovaru Šnajdr, který vznikl letos na jaře.

Akce opět probíhala příjemně a pohodově, na nádvoří opravovaného a zprovozňovaného Černokosteleckého pivovaru. Nechyběl dětský koutek, pochutiny z grilu, pivní suvenýry, minipřehlídka veteránů, sklenice na prodej i půjčení, festivalová piva ve skle i v petkách. A samozřejmě vykulování a opravování velkých dubových sudů v režii zkušených bednářů. Počasí se velmi vydařilo, nebylo ani vedro, ani zima, žádné zataženo a ani kapka deště. Nevím, jak to mají Černokostelečtí zařízené, ale zatím na všech jejich námi navštívených akcích vyšlo počasí na jedničku. Lidí bylo dopoledne spíše méně, k odpoledni se to zde zaplnilo, ale příjemně – žádné velké fronty ani strkanice. Potkali jsme řadu pivních nadšenců i odborníků, takže jsme si užili příjemné vážné i nevážné debaty o pivech.

Letos jsme se rozhodli pro změnu a poprvé jsme zaskočili na jídlo přímo do Zájezdního hostince. Nicméně žádné velké nadšení se nekonalo. Čtvrtina kachny (se zelím) byla spíše suchá a nepříliš velká, svíčková byla taková normální, celkem fajn, ale knedlíky oschlé. Trošku nás to zklamalo, když přihlédneme ke zdejším pražským cenám. Příště raději zůstaneme u venkovního grilu a nebudeme se pouštět do žádných větších akcí.

A jaké bylo to hlavní – pivo? Domácí pivovar Šnajdr se velmi činil, na festival připravil 6 druhů piva, dvě z nich byla k dostání ve dvou verzích – té klasické a z dřevěného sudu. Dále zde byla na čepu i dvě festivalová piva z jiných pivovarů a přes deset dalších minipivovarských piv.

Začneme trojicí Šnajdrových piv s názvem Singlemalt. Jsou to podobné jedenáctky, které se liší jen použitým sladem. Singlemalt 1 byl vařen z plzeňského humnového sladu z Kounic, byl výrazně sladový s lehkým obilným nádechem, chmel byl možná trochu upozaděn s lehkými kořenitými až bylinnými tóny. Žádná výrazná bomba ani líbivka, ale bylo to čisté a moc dobře pitelné pivo, skoro jako něco z Bavorska.

Singlemalt 2 byl vařen s použitím mnichovského sladu typu I ze sladovny Weyermann, příjemně toustové pivo s tóny chlebové kůrky, též i chmelově kořenité s trochou peprnosti. Povedené a dobře pitelné pivo. A Singlemalt 3 využil opět slad z Weyermanna – mnichovský typu II. Byl trochu výraznější než dvojka, se sladovými tóny chlebové kůrky, též i trochou karamelu, opět byl stejně jako předchozí příjemně chmelově kořenitý. Dobré pivo, ale první dvě verze nám chutnaly o trochu více.

Šnajdrova třináctka Černá svině bylo hodně pražené pivo, lehce karamelové, kávové a nasládlé. Mělo slušnou hořkost a dobrou pitelnost, takový příjemný tmavý speciál. Svině byla na čepu i ve verzi z čerstvě vysmoleného sudu. V ní se přidávaly ovocné švestkové a rozinkové tóny, též i lehce pryskyřičně dřevité. Pivu to dodalo nový rozměr, bylo zajímavé a a opravdu dobré.

Nejsilnějším pivem ze Šnajdrova sortimentu byl nakuřovaný Porter Eliáš, točený z dřevěného sudu. Ve vůni byl pražený a kávový, lehce až spálený. V chuti přibyly karamelové a čokoládové tóny, nějaké ty švestky, koření a lékořice. Příjemné a dobré pivo. Doufali jsme sice, že bude trochu zajímavější, ale stejně jsme si na zkoušku koupili i jednu skleněnou láhev – uvidíme, jak bude po pár týdnech klidu chutnat.

Dále tu byla dvě piva vařená speciálně pro Vykulení v jiných pivovarech. Za studena chmelená desítka Arnošt z pivovaru Frýdlant nás moc příjemně překvapila – byla hezky chmelově kořenitá, výrazně (a nikoliv nepříjemně) hořká, na desítku docela plná a hlavně opravdu výborně pitelná.

Polotmavá jedenáctka Kotek byla vařena v Kynšperském pivovaru. Bylo sladové a karamelkové pivo, trochu rušily lehké tóny obilných slupek a mladiny. Chmelová kořenitost byla příjemná, ale celkově to dohromady tolik neladilo. Pít se dalo, ale Arnošt byl prostě výrazně lepší.

A pak tu byla piva z ostatních pivovarů. My se soustředili jen na těch pár nám neznámých. Zkusili jsme Osečana světlou třináctku z Oseku nad Bečvou. Byla sladová, nasládlá, s obilnými a karamelkovými tóny. Na pozadí byla trocha ovoce, celkově to byl takový oukej český minipivovarský speciál.

Pivovar Chotoviny byl zastoupen dvanáctkou Summertime Pale Ale. Byla výrazně chmelově bylinná, též i citrusová, slušně obilně sladová a lehce pikantně kvasnicová. Na počátku nás příliš nebrala, ale po chvíli popíjení už byla fajn, pohodový hezky chmelený ejl. Za tu trochu netradiční chuť asi mohl i chmel Sorachi Ace, který v českých ejlech moc často nepotkáváme.

Byl zde i jeden zástupce ze Slovenska – pivovar Wywar z Holíče, který leží jen pár kilometrů od Hodonína a českých hranic. Jeho čtrnáctka Ale Anna byl typický ejl českého střihu – hodně karamelový, toustový, s tóny grepů, pomerančové kůry a kandovaného ovoce. Docela hodně hořký a slušně pitelný. Takové pohodové pivo.

Šnajdrova Smolince, který byl na čepu už na jarním Vysmolení, jsme si vzali s sebou na cestu do vlaku. Tentokráte byl opravdu pořádně koriandrový, ale neštěstí ne tak agresivně jako třeba Bernardův Bohemian Ale. K tomu pomerančová kůra, vysoký říz, pšeničné fóny…. fajn Witbier, dobře pitelný. Ale minulá várka nám šmakovala kapku více.

Abychom to shrnuli, Vykulení se opět náramně vydařilo, tuhle akci prostě máme moc rádi. Letos nám sice žádné pivo nevyrazilo dech, ale zároveň nás ani žádné vyloženě nezklamalo, takže spokojenost. Ano, najdou se u nás festivaly s lepšími pivy, ale zase jim prostě chybí zdejší příjemná atmosféra. Takže se uvidíme zase příští rok na jaře na Vysmolení.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Černokostelecké vykulení 2014.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii