Černokostelecké Vykulení 2013 - dubové sudy v hlavní roli

Minulou sobotu se v Kostelci nad Černými lesy konal již desátý ročník Vykulení ležáckých sudů. My se ho zúčastnili již poněkolikáté (pár řádků o něm jsme napsali minulý rok). Letos jsme se na něj těšili ještě o kapku více, neboť se zde na čepu mělo objevit speciální pivo, které zrálo několik měsíců v dubovém sudu.

Černokostelečtí to mají v pivovarském areálu moc hezké. Budovy se pozvolna rekonstruují, pivovarská restaurace je pěkná, velké staré dřevěné sudy příjemně dokreslují atmosféru. Tentokráte jsme konečně zašli i na prohlídku samotného pivovaru a přilehlých prostor. Postupně se zde připravují na obnovení výroby, ale nějakou dobu ještě rekonstrukce pivovaru potrvá. Je zde původní varna, zděné spilky, velký starý sklep… sice se už nebudou používat staré štoky ani dřevěné sudy (to už dnes ve větším pivovaru těžko někdo zaplatí), nicméně by to mohl být skvělý poctivý pivovar. Prohlídka byla fajn, byla zde k vidění i řada starých pivovarských artefaktů, nebylo to jen nudné koukání na nerezové tanky jako v moderních pivovarech.

Vykulení se podobně jako vloni neslo v duchu humnových sladoven. V jednom ze podzemních prostorů pivovaru se nacházely stojany s plakáty, kde byly jednotlivé sladovny představeny, v pytlích byly k ochutnání i jejich slady – třebas trnavská sladovna (Sessler) jich měla kolem deseti druhů.

Lidí na akci bylo tak akorát, fronty byly krátké, bylo hezky, všichni si festival řádně užívali. K jídlu zde byly všemožné párky, klobásy, masa… my zvolili kýtu z rožně, k pivu to bylo fajn. Obsluha u výčepů byla celkem zmatená, na cedulích občas byla jiná piva, než na čepu, u jednoho stánku byla piva prohozená a lidem je točili naopak (my ale světlý ležák od nakouřeného polotmavého poznali celkem snadno :).

Co se samotných piv týká, na čepu zde byla řada nefiltrovaných kousků ze středních a menších průmyslových pivovarů. Ochutnali jsme jich několik, ale za zmínku stál snad jen kvasnicový světlý ležák od Konráda, příjemné pivo se sladovým až téměř medovým projevem, chmelovou kořenitostí až trávovostí a výraznější hořkostí.

Dále zde bylo mnoho piv z minipivovarů. Ani tato pivo nás většinou příliš neuchvátila a nepotěšila, výjimkou byla polotmavá třináctka Kohut, výrazné pivo, topinkové, lehce karamelové, chmelově kořenité až peprné, se střední hořkostí. Na závěr jsme si ještě udělali radost Beskydským hořkým, českou IPA, která nám před létem přímo v pivovaru chutnala opravdu moc. Na Vykulení nebyla ve vůni příliš úžasná, ale v chuti už bezva, moc pěkně nachmelená, bylinná, kořenitá, citrusová.

Okusili jsme i tři piva ze slovenského pivovaru Sessler. Světlý ležák nám moc nesedl, ale tmavý speciál už byl mnohem lepší, výrazně kávový, pražený, s tóny sušeného ovoce, lékořice a oříšků. Zajímavé a skvěle pitelné. Trochu jsme se obávali světlé dvacítky, silné české světlé speciály většinou nebývají příliš úžasné. Velmi sladové pivo, nasládlé, lehce kořeněné, s ovocnými tóny pomerančů a trochou vyvažující hořkosti. Zajímavý kousek, usrkával se moc příjemně (a dlouho, dostali jsme pěkný nadmírák).

Na pozdní odpoledne jsme si nechali piva z dubových sudů. Šlo o běžně dostupná průmyslová piva, která byla stočena do čerstvě vysmolených soudků. Minulý rok jsme na Vykulení zkoušeli tmavý ležák (už si ani nepamatujeme, který konkrétně), a nebyl to příjemný zážitek, bez řízu, divné. Moc jsme proto důvěru v tato piva neměli, nicméně ceny byly lidové a kolikrát má člověk šanci něco podobného ochutnat? Zvolili jsme to nejtmavší, co bylo aktuálně na čepu – polotmavou třináctku Něžného Barbara. Úplně nás odrovnala už vůně – pryskyřičně dřevitá a ovocná (převážně švestky), pod tím jen nesměle vykukoval slad původního Barbara. V chuti se už polotmavé pivo projevilo více, ale dřevité a švestkové tóny byly stále výrazné. Dohromady to překvapivě dobře ladilo, zajímavý a povedený kousek. Rozhodli jsme se tedy zkusit i další vysmolená piva. Pšenice z Au-Hallertau nebyla sudem ovlivněna tak výrazně jako Barbar, měla aroma banánu, hřebíčku, vanilky a švestek. Říz se zachoval poměrně dobře, takže se pila příjemně, byla zajímavá a netradiční. Jako posledního „vysmolence“ jsme si dali nově naražený tmavý speciál z Nové Paky. Pražené, pryskyřičné, švestkové, též hodně zajímavé, ale bohužel s nízkým řízem, takže se už takové nadšení jako v předchozích dvou případech nekonalo.

A na úplný závěr jsme si nechali Dalího Vykulence – baltický porter, který zrál pět měsíců v sudu po katalánském červeném víně z oblasti Priorat. Šlo o známý Porter z Pardubického pivovaru, nicméně ležení v sudu ho změnilo k nepoznání a též o něco posílilo. Sakra výrazný likér vonící po švestkách, dřevě a červeném víně. Pivo mělo velmi dlouhé a výrazné doznívání, dominovaly zde švestky, přidala se i vanilka a něco dalšího ovoce. Opravdu úžasné, navíc za cenu 30 korun za dvě deci – zahraniční v sudech zrající kousky stojí tak pětkrát až desetkrát tolik (taky jsme si Vykulence nechali natočit hned několikrát). Něco takového se u nás objevilo poprvé… a pevně doufáme, že ne naposledy.

Celkově bylo Černokostelecké Vykulení bezva jako obvykle, moc pěkně jsme si ho užili a díky skvělým pivům z dřevěných sudů na něj budeme ještě dlouho vzpomínat.