Bavorsko na kole podruhé, 9. den - Forchheim, Raiferberg, Pretzfeld, Ebbermanstadt, Unterzaunbach

Probouzíme se brzy ráno do horkého slunečného dne. Slunce nám již od brzkých ranních hodin praží do stanové plachty plnou silou. Divoká prasata jsou už sice pryč a někde v klidu pospávají, přesto v rychlosti balíme a rovnou vyrážíme na cestu. Na kafe v tom vedru stejně nemáme chuť a snídani si radši dáme někde ve stínu. Před odjezdem jenom v rychlosti prozkoumáme další plány a zjišťujeme, že nemá smysl pokračovat dál v cestě tímto směrem. Hospoda pivovaru Först v Drügendorfu má otevřeno až od čtyř, Schwarzer Keller od jedné hodiny a i jedenáctá hodina otvíračky v pivovaru Pfister by pro nás byla nejspíš brzy. Rozhodneme se tedy vyhnout náročnější cestě přes kopce a přesunout se rovnou do Forchheimu přes Buttenheim a poté po rovině podél řeky. Vracíme se tedy zpět do Buttenheimu po stejné trase, kterou jsme již absolvovali. Přes Gunzendorf, kde si vyfotíme budovu pivovaru Sauer a Dreuschendorf, kde pořídíme fotku pivovaru Meusel. Míjíme oba Kellery v Buttenheimu a najíždíme na cyklostezku podél Mainu. Cestou potkáváme Fischerfest, ale na místě je zatím jenom pár lidí, zřejmě organizátorů, a ryby se zatím žádné nesmaží. Dáváme si tedy alespoň Apfelschorlu a pivo na žízeň, obojí z produkce pivovaru Lowenbräu. Ve Forchheimu rovnou najíždíme na cyklostezku ke Kellerwaldu a v půl jedenácté již sedíme v jednom z Kellerů proslaveného lesa a popíjíme první místní pivo z kameninového půllitru. Vedro je k padnutí a chvilku trvá, než se otřepeme z náročné cesty a začneme si zde posezení užívat.

Minulý rok jsme zde byli v době konání Annafestu. Zážitek to byl fajn, ale bylo zde na nás trochu moc hlučno a draho. Litr Festbieru na Annafestu stál 7,60 €, na Franky nevídaně vysoká cena. Letos zde jsme v době mimo Annafest, vlastně týden před jeho zahájením. Pouťové stánky podél hlavní cesty Kellerwaldem již stojí, ale prozatím jsou zavřené. Všichni se připravují na slavný pivní festival. Dokonce už nás vyvěšená cedule zve do nejhezčího ze všech Kellerů – Blümleins Keller. Zajdeme se na něj podívat, ale dle očekávání je zavřený. Je to jeden z několika Kellerů, které otevírají pouze při příležitosti Annafestu. Mimo Annafest jsou v místních Kellerech na čepu klasické Kellerbiery a ležáky za, na Franky, malinko vyšší cenu 2,20 € za půllitr. Myslím, že většinou se nejedná o samospády. Ale piva jsou to zpravidla velmi dobrá a pěkně čerstvá. Potkáváme i několik Kellerů, kde již v předstihu narazili Festbier. Cena je stejná jako za normální pivo, což je moc příjemné.

Hned po příjezdu, uřícení a žízniví (v lahvích už nám nezůstala ani kapka vody) vyšlapeme kopec ke Kellerům v horní části Kellerwaldu a zalézáme do Glocken Kelleru. Jídlo nás nezajímá, na to jsme zatím příliš uřícení, ale dáváme si Wolfshöher Pilsner. Skvěle pitelné pivo, výrazně chmelené, čerstvé a čisté, přesně to, co jsme po dlouhé žíznivé cestě do Forchheimu potřebovali. Vedle nás si přisedá pár s velkým huňatým psem, kterému se okamžitě podlomí nohy a s jazykem na vestě padá na zem. Jaké vedro asi musí být tomu chudákovi. Ani pivo pro něj nemají. Číšnice mu donese velkou misku plnou vody. Chlupáč se na ni vrhá stejně žíznivě jako my na pivo. Pomalu se nad pivem začínáme vzpamatovávat z útrap cesty. Dokonce už i za jídlem, které nosí k okolním stolům, se stočí naše oči. Nevypadá věru zle. Obhlédneme situaci v dalších Kellerech a určitě si něco dáme. Ještě zaskočíme doplnit alespoň část zásob vody, zaplatíme a vyrážíme na obhlídku dalších Kellerů. Kola vedeme poslušně u nohy.

Jako další nám padne do oka Neder Keller. I na poměry Kellerwaldu trochu větší Keller pivovaru Neder. Dáváme si zde pivo a zároveň si objednáváme k snědku Schäuferlu se zelím a Klossem. Je na čase ochutnat také jinou část prasete než je koleno. Co se týče piva, bylo výrazněji sladové s pěkným dozníváním. Já jsem přesvědčená, že se jednalo o Keller Bier (tvrdil nám to i číšník), ale na webu lze zahlédnout informace, že by v tomto Kelleru měli mít Export stejně jako ve městě v pivovaru. Ten my ale přišel mnohem chmelenější a chutnal mi více. Těžko říci, své udělá i samospádový soudek.

Na Schäuferlu čekáme dlouho, až si říkáme, jestli ještě to prase neloví někde po lese. Evidentně se jedná spíše o restauraci, než Keller s rychlojídelním okýnkem. Ony vlastně všechny Kellery ve Forchheimu jsou Kellery bez okýnek a s obsluhou, což je pro nás trochu otrava. Nakonec ale jídlo dorazí a nutno říci, že je vynikající, jak se ve Frankách sluší a patří. Maso se rozplývá na jazyku a kůžička (škvarky) je propečená do křupava. Dáváme si do nosu.

Dobře najedení, napojení i odpočinutí se vracíme trochu níž z kopce a zastavujeme se ve Stäffala-Kelleru. Zde již mají na čepu Annafestbier od Wolfshöhera. Ten jsme minulý rok neměli a za 2,20 € za 0,5 l mu nelze odolat. V Kelleru jsou již na Annafest připraveni. Kromě festivalového piva už prodávají i festivalová trička. Pivo je fajn. Příjemně sladové, pěkně chmelené, s lehce ovocným nádechem. Minulý rok nám Festbiery z jiných pivovarů pravda chutnali více, ale tento také není špatný a pije se dobře.

Po stylovém zakončení návštěvy Kellerwaldu Annafestbierem vyrážíme dál na cestu. Míříme do Raifenbergu po lesních cestičkách, na kterých potkáváme mnoho svátečních turistů. Orientace v lese není úplně nejsnadnější, ale za pomoci výletníků a místních vždy ochotných pomoci nakonec bloudíme pouze lehce. Lesem to bereme kolem Serlbachu až k městečku Weilersbachu. Tam se nám odhaluje výhled na krajinu před námi. Vesničky Weilersbach, Mittlerweilersbach a Unterweilersbach v údolí pod námi a nad nimi na vysokém kopci tyčící se bělostná kaple nad Raifenbergem. V té chvíli nám svitne, že Reifenberger Keller nejspíš nebude ve vesničce Raiferberg, tak jak bylo zakreslené na Bierfranken, ale dost možná bude na tom zatraceném hnusném kopci vedle kostela. Chvilku přemýšlíme, zda jej radši nevynechat, ale nakonec si říkáme, že když už jsme tady, tak tam prostě ta kola nějak dovláčíme.

Už samotný výšlap do městečka Reifenberg stojí za to, k tomu se přidává ještě mnoho dalších metrů výšlapu ke kapli. Ke Kelleru se dá dostat i úzkou stezičkou přímo z kraje Reifenbergu, ale té jsme si nevšimli. Nutno říci, že jsme si při výšlapu řádně zamakali a nahoře v Kelleru jsme se odměnili rovnou mázem Greif Hellu. Pivo se pije samo. Objektivně vzato to není žádná extratřída, subjektivně jej nasáváme všemi póry jako vyschlé houby. Keller je moc pěkný, malinký se sezením pod košatými stromy a nádherným výhledem do kraje (aby ne, když je na takovém nechutném kopci). Patří k němu malá chatka s výdejem studených pokrmů. V pátek zde prý dokonce grilují ryby. A vlastní Keller vyhloubený ve skále, za jehož dveřmi se skrývá pivo a další nápoje. Těžko říci, zda bylo pivo ze samospádového soudku, či z klasické pípy, či dokonce lahví. Pan domácí po každé objednávce zašel dovnitř Kelleru a po chvíli se vynořil s kameninovým mázem, či půllitrem plným piva. Podle řízu bychom spíše vsázeli na samospád. Návštěvníci Kelleru se rekrutují především z výletníků a turistů putujících ke kostelíku. Velká většina z nich se téměř až ke Kelleru doveze pohodlně autem. Keller je opravdu moc pěkný, pokud se budete pohybovat někdy okolo a především pokud pojedete autem, zaskočte sem, my už se sem ale na kole nejspíš nikdy nevrátíme. Za tu námahu nám ten Hell od Greifa nestojí.

Z Reifenbergu sjíždíme z kopce dolů k hlavní silnici, která míří z Forchheimu. Podél ní se po cyklostezce dostáváme až do Pretzfeldu do pivovaru Nikl. Pivovar je to nový. Vznikl až v roce 2008. Vaří zde nejen tradiční piva jako je Zwickl, Dunkel a bavorská pšenice, ale sládek se pouští i do méně obvyklých stylů dle sloganu „Tradice – základ pro nové“ a nabízí piva rozdělená do tří sérií. Tradition jsou tradiční bavorská piva, Selection různé speciály ať už stout, IPA, či piva s přídavkem různých pálenek a Gourmet piva dozrávaná ve všemožných sudech. V pivovarské restauraci jsou k dostání piva v lahvích, také si zde můžete koupit různé suvenýry a na čepu je k dispozici jedno speciální pivko. Pivovarská restaurace je pěkná, spíše tradiční. Pivovar se nachází v budovách bývalého hospodářského stavení. Možné je posezení i venku na zahrádce pod slunečníky. To volíme my. Číšnice, která nás obsluhuje, je příjemná a mluví velmi dobře anglicky, a když si neví rady, zeptá se na potřebné slovíčko (barrel aged) sládka, který zrovna sedí u vedlejšího stolu. Piva je zde možné ochutnat i v malých mírách, tak zkoušíme rovnou všechna a všechna jsou fajn. Asi nejzajímavější je dle očekávání speciál Old Django, svrchně kvašený Helles Bock s přídavkem hruškovice Williams-Birne.  Výrazně ovocný a velmi chutný silák. Má 9,3% alkoholu, ale naštěstí jej zde točí „jenom“ 2 dcl, takže se moc neopijeme.

Z Pretzfeldu zamíříme do Ebbermanstadtu. Jede se zde příjemně po cyklostezce Fränkische Schweiz Radweg podél trati po rovině údolím říčky Wiesent. V Ebbermanstadtu se nachází pivovar Schwanebräu. Dříve zde působil ještě pivovar Sonnebräu, jehož restaurace se nacházela hned vedle restaurace Schwanebräu, ale pivovar Sönnebräu je již dle všeho nefunkční. Také restaurace pivovaru Schwanebräu je zavřená, ale to není problém, protože na kraji městečka se hned vedle vlastního pivovaru nachází Schwanebräu Keller. Keller je to menší a spíš takový modernější, ale sedí se zde dobře. Pro pivo a jídlo se samozřejmě chodí k okýnku. Je zde celkem plno, takže se nevyhneme chvilce stání ve frontě a menšímu tápání, než pochopíme, že okýnko je sice jedno, ale fronty jsou dvě. Jedna na jídlo a jedna na pivo. Piv zde mají v nabídce více. My ochutnáváme celkem ucházející Lager, velmi chutnou světlou pšenici a ucházející tmavou pšenici. K tomu si objednáváme k jídlu talíř s Angepatzter Käse, ale místo něho obdržíme směs uzenin, sýrů a naložené ředkve zde nabízený jako Brauhas Platte. To, že jsem od okýnka vlastně donesla něco jiného, než jsem si objednala, si uvědomuji až ve chvíli, kdy talíř donesu k našemu stolu. Vegetarián by asi nebyl potěšený, ale my si nestěžujeme, Brauhaus Platte nevypadá špatně a vlastně jsme i trochu ušetřili. Uzeniny a sýry ujdou, ale je to taková bavorská supermarketová kvalita. Rozhodně nic domácího. Nicméně zasytí.

Z Ebbermanstadtu se vracíme zpět do Pretzfeldu. Už je poměrně pozdě, takže vypouštíme návštěvu místního populárního Kirschenfestu. Škoda, ale už nebyl čas, tak třeba příště. Ale třešní si ještě užijeme, cestou do Unterzaunbachu, kde se nachází pivovar Meister, projíždíme po cyklostezce vedoucí celou dobu mezi třešňovými sady. Okolí Pretzfeldu je údajně největším producentem třešní v Německu, není tedy divu, že se zde každý rok koná třešňový festival. Ten organizátoři mazaně pořádají vždy týden před Annafestem ve Forchheimu.

Do Unterzaunbachu dorážíme v půl deváté. Pivovarská restaurace pivovaru Meister by měla mít otevřeno do jedenácti, ale zahrádka i vnitřek restaurace zeje prázdnotou. Pouze u jednoho stolu sedí rodinka, která dojídá večeři. Paní domácí nám hned po vstupu do restaurace oznamuje, že zavírá, ale jedno pivo nám prý natočí. Dáváme si tedy každý jedno pivo, na čepu je bohužel pouze Vollbier. Už jsme jej měli z lahve, ale nezlobíme se. Jedná se o velmi dobré pivo, jeden z klasických franských dunkelů, i když trošku méně chmelený, než je zde zvykem. Jen nás trochu mrzí, že neochutnáme místní Zwickel.

Po odchodu rodinky paní domácí zavírá hospodu. Není problém, stejně stojíme s pivy venku u stolečku. Jen nám říká, abychom pak půllitry nechali na verandě, že si je ráno vyzvedne a mizí pryč. Nu, škoda, vzhledem k tomu, že dál už nemá smysl pokračovat, klidně bychom tady rádi pobyli nad dalším pivkem.

Další cesta nám měla vést zpět do kopců Franského Švýcarska. V plánu jsme měli návštěvu jedenácti dalších pivovarů, ale vzhledem k tomu, že jsme místo v pátek odpoledne vyrazili do Bavorska až v sobotu ráno a ze začátku nás dosti zdržel déšť, musíme je nechat na jindy. Rozhodujeme se v pondělí vrátit buď vlakem, nebo na kole do Forchheimu a odtud pokračovat vlakem do Norimberku, který máme v plánu pivně prozkoumat. Nyní se vracíme po cyklostezce zpět směr Pretzfeld. Vybíráme si jeden z třešnových sadů a pod třešňovým stromem, obaleným hrozny téměř černých obrovských šťavnatých třešní, přenocujeme.