Bavorsko na kole podruhé, 4. den - Pottenstein, Oberailsfeld, Waischenfeld

Bludice

14. ledna 2015 v 9:59

Ráno se probouzíme do krásného slunečného dne. Snad nám to vydrží. Na louce sušíme boty a ponožky a zkoumáme další naplánovanou trasu. Ta nás povede přes Francké Švýcarsko. Bohužel to vypadá, že mnoho pivovarů v této oblasti má zrovna dnes Ruhetag. Nu, uvidíme.

Po dosušení bot, vypití lahváčů nakoupených včera a sbalení věcí, vyrážíme směr Pottenstein.  Cesta nás vede z kopce po silničce BT26 přes Prüllsbirkig a na závěr nás čeká sešup do Pottensteinu. Ten je bezva, pěkně to z kopce frčí a tak jsme v Pottensteinu během chvilky.

Je to malebné městečko umístěné v údolí mezi pískovcovými skalami. Na kopci nad městem se tyčí malý hrad Burg Pottenstein. Místo je dle všeho hojně vyhledáváno turisty a ani není divu. Je to zde opravdu kouzelné. A nachází se zde hned dva restaurační pivovary.

První, na který narážíme, je Hufeisen. Sídlí v krásném hrázděném domě, ale není moc přátelský pro cyklisty. Musíme opět sundavat brašny z kola a kola parkovat u zábradlí vedle ulice. Zahrádka pivovaru je až vzadu za domem. Pivovar je spíše takový turistický. Nabízí zde celou řadu hlavních jídel za spíše vyšší ceny. Lidé sem chodí dle všeho především na jídlo v rámci turistického výletu po okolí. Číšnice se tváří trochu zaraženě, když si dáváme pouze pivo, ale nenecháme se tím nijak znervóznit. Piva celkem ujdou, ale žádný velký zázrak to není. Trochu moc kvasnicová na náš vkus. Posezení na zahrádce je moc příjemné, s výhledem na okolní skály i místní hrad, ale cítíme se zde takový trochu nesví. Raději dopijeme, zaplatíme a vyrážíme dál.

Z Hufeisenu je to jenom pár kroků do druhého místního restauračního pivovaru – Mager. Tentokrát se jedná o méně honosný podnik než Hufeisen. U vchodu chvilku zkoumáme jídelníček a domlouváme se, jestli si zde dáme něco malého k snědku, když vyjde ze dveří číšník a začne na nás mluvit plynně česky. Evidentně má radost, že zde potkal krajany. Nechá nás zaparkovat kola ve vstupní chodbičce a zavede nás dozadu na zahrádku. Prozatím je prázdná, ale později dorazí rodinka na výletě na oběd. Číšník nám vysvětluje, že zatím je zde klid, protože nejsou prázdniny, ten pravý nápor přijde až o týden později.

Posezení je tu fajn a piva jsou v pohodě. Nic úžasného, ale o něco lepší než kvasničáky v Hufeisenu. Objednáváme si gulášovou polévku, ale číšník nám upřímně sděluje, že ji nedoporučuje, neb je z konzervy. U Němců by mu to prý bylo jedno, ale nám to musí říct. To bychom v Bavorsku nečekali. Dáváme si tedy raději polévku s játrovými knedlíčky. Ta je prý domácí. Je fajn. Posezení na zahrádce je příjemné a klidné. Pohodové místo, ale kvůli pivu bychom se sem nevraceli a kvůli jídlu raději taky ne.

Na závěr nám ještě číšník přinese ukázat knížku s fotografiemi města a upozorňuje nás na svátek Tří králů, kdy se zde koná Lichterfest, při jehož příležitosti skály obklopující městečko osvítí desítky, možná stovky ohňů. Vypadá to opravdu úžasně. Určitě jeden důvod, proč bychom se do tohoto městečka ještě někdy v budoucnu mohli vrátit.

Po zaplacení ještě dostáváme stoh tácků pod pivo a letáčků a doporučení, že příště máme při cestě vlakem do Bavorska využít jízdenku EgroNet. To jsou tedy speciální služby pro české návštěvníky pivovaru.

Z Magera se vracíme zpátky po hlavní ulici na začátek městečka do Hufeisen Getränkekeller. Jedná se vlastně o malý Getränkemarkt a zároveň výčep, který je však dnes zavřený. Ke koupi jsou zde nejenom piva z pivovaru Hufeisen, ale i piva z dalších malých pivovarů. Je zde i malé posezení na zastřešené verandě přilepené k pískovcové skále. Dokonce zde jsou i toalety pro zákazníky. Getränkekeller je skutečně Keller, piva jsou uskladněná v prostorách vytesaných ve skále. Uvnitř je chládek a všechny lahve jsou pěkně vychlazené, některé jsou dokonce uskladněné v lednicích. Vybíráme si z lednice Pils z Hufeisenu. Přímo v pivovaru jej měli v nabídce také, ale také pouze lahvový a za cenu  2,50 €, což se nám za pivo z lahve rozhodně dávat nechtělo. Zde stála lahev 0,65 € a nutno říci, že to bylo nejlepší pivo z tohoto pivovaru, které jsme ochutnali. Nic dechberoucího, ale pije se dobře a není v něm nálož kvasnic jako v točených pivech přímo v pivovaru. Neodoláme místní nabídce a kupujeme si ještě Krug Lager. Krug má totiž dnes Ruhetag, tak si jej dáme alespoň tady z lahve. Pivo je velmi dobré. Je to vlastně nejlepší pivo, které jsme v Pottensteinu ochutnali.

Z Gentränkekelleru se opět vracíme zpět do města. Zbývá nám poslední místo k navštívení. Bruckmayer vlastní hotel, penzion, restauraci v bývalém pivovaru Wagner a také pivní zahradu. To vše v Pottensteinu. Pivovar už piva nevaří, nechávají si vařit pivo Pottensteiner Höhlentrunk podle vlastní receptury v pivovaru Weismainer Püls-Bräu. My se rozhodneme navštívit pivní zahradu. Je bez obsluhy, chodí se k okýnku jako v Kelleru. To nám velmi vyhovuje. Dáváme si jedno pivo dohromady. Překvapí nás, jak je dobré. Nic dechberoucího, ale je pěkně čisté, bez másla, kvasnic i ovocných tónů. Zahrada je příjemná s posezením krytým slunečníky. Hned vedle je minigolf, na druhé straně malé koupaliště pro děti patřící zřejmě k penzionu a nad hlavou se tyčí místní hrad. Dobře se tu sedí. Z místních podniků asi ten nejpříjemnější, který jsme navštívili.

Z Pottensteinu naše cesta vede do Oberailsfeldu. Nejdříve nás čeká nechutný výšlap z Pottensteinu, který je alespoň zpestřen krásným výhledem na městečko i bývalý pivovar Wagner, poté následuje několik kopců a sjezd až do Oberailsfeldu, kam dorážíme řádně žízniví a hladoví.

V Oberailsfeldu se nachází pivovar Held-Bräu. Potkáváme jej hned po příjezdu do vesnice. Je to poměrně velká budova. Kousek od pivovaru je pivovarská restaurace s pěknou zahrádkou. Dáváme si zde jeden Hell, jeden Dunkel a na zub Leberkäse s volským okem a pečenými bramborami. Zahrádka je bez obsluhy, takže si chodíme objednávat dovnitř na výčep, což nám vyhovuje, i když nám tedy chvilku trvá, než nám docvakne, jak to tady vlastně s obsluhou chodí. Jídlo je moc dobré, zvláště za tu cenu. Možná jsme si mohli dát i něco většího. Pečené koleno s klossem u vedlejšího stolu rozhodně nevypadá špatně. Konečně se blížíme k těm správných zeměpisným šířkám a délkám. Dunkel je fajn, ale Helles nám moc nejede. Zkoušíme ještě místní pšenici, ale ani ta nás moc nepřesvědčí. Zastávka je zde každopádně příjemná a městečko je opět velmi malebné. Nachází se sice opět na turistické stezce, ale není již tolik turistické jako Pottenstein. Nicméně pivovarská restaurace dle všeho prosperuje, zahrádka je v době naší návštěvy slušně zaplněná.

Z Oberailsfeldu pokračujeme po malé silničce mezi lesy až do Waischenfeldu, dalšího malebného městečka ve Franckém Švýcarsku. Zde se nachází nejenom další hrad (hrady nás nezajímají :)), ale také a především další pivovar – Heckel. V porovnání s předchozími velkými pivovary zaměřenými spíše na turisty je tento hodně zvláštní. Je to vlastně taková malá místní hospoda v domě přilepeném těsně ke kraji silnice. Odcházet zde po několika pivech z hospody musí být trochu adrenalinový sport, protože se prostě ocitnete rovnou na silnici. Nemluvě o tom, že ve chvíli, kdy přijíždíme, jeden ze štamgastů právě vyjíždí autem ze dvora vedle pivovaru, jehož výjezd je stejného ražení jako východ z hospody. Druhý štamgast mu musí přispěchat od piva na pomoc a hlídat na silnici, zda žádné auto nejede. Takovýto odjezd po nějakém tom pivu z hospody musí vyžadovat značné řidičské schopnosti.

Otvírací doba Heckela je pro nás trochu záhadou. Na Bierfranken bylo uvedeno, že je otevřeno pouze v sobotu, na Ratebeeru stálo, že denně od 16:30. Webové stránky pivovar nemá. Naštěstí měl pravdu Ratebeer a hospoda je otevřena. Tvoří ji jedna malá tmavá místnůstka se čtyřmi stoly, které okupují samí místní štamgasti. Po našem vstupu do místnosti zavládne v hospodě podezřívavé ticho, ale poté, co slušně a zvučně pozdravíme Grüss Gott, jak nás již v místním kraji naučili, nás štamgasti jeden po druhém spokojeně pozdraví, a když vidí, že si u výčepu u paní domácí rovnou objednáváme dvě piva, zdá se, že jsou uklidněni a neočekávají od nás již žádné zajímavé představení a vrátí se k řešení otázek mezinárodního významu nad pivem.

Pivo nám paní majitelka natočí přímo ze samospádového soudku. Pije se moc dobře. Krug (mimochodem Heckel Vollbier vaří jeden ze synů majitelky, který zároveň prý pracuje i v Krugu) nebo Roppelt to sice není, ale vydařené pivo to je. Trochu více kvasničné, ale ještě v normě a celkově pěkně vyvážené. 

U stolu se nás ujímá osamělý stařík, který prý žil 12 let v Polsku, v sobotu mu bude 80 let, má už páté pivo, každou chvíli si šňupne tabáčku a hlavně má ohromnou radost, že si s námi může připíjet v minutových intervalech se zvoláním „Na zdraví!“. Během chvilky nám také přezpívá několik polských národních písní i polskou hymnu a nakonec, když chceme platit, prohlásí, že platí za nás (to už má šesté pivo před sebou). Trochu se bráníme takto zneužívat starého pána v náladě a snažíme se vnutit peníze synovi paní majitelky, který zrovna narazil nový sud a teď tiše a odevzdaně postává u pultíku a čeká, kdo si u něj nechá natočit další pivo. Ten ale peníze také odmítá a nakonec tedy odjíždíme bez placení. Utěšujeme se tím, že bavorští důchodci mají pravděpodobně mnohem vyšší důchod, než je náš plat.

Z Waischenfeldu zamíříme po malé silničce směr Breitenlesau. Sice jsme měli původně v plánu stavit s v Nankendorfu v pivovaru Schroll, když je to téměř cestou, ale tam dnes mají Ruhetag a do zítra se nám na otevření čekat nechce. Krug má dnes sice také zavřeno, ale na něj si do středy rádi počkáme. Přenocujeme v lesích vedle Breitenlesau.

Trasa naší cesty – den 4

Více fotek najdete ve fotogalerii

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii