Bavorsko na kole podruhé, 2. den - Neustadt, Weiden

Bludice

29. října 2014 v 10:09

Ráno nás probouzí nepříjemný zvuk kapek deště dopadajících na stanovou plachtu. Sakra. Až do jedenácti hodin střídavě mrholí a lije jako z konve.  Naštěstí máme pár lahváčů v zásobě a tak po snídani popíjíme pivo a čekáme, zda se počasí trochu umoudří. Neumoudří se. Začne pršet ještě víc. Vlastně se spustí úplná průtrž mračen i s několika hromy a blesky. A to mělo být podle meteorologů polojasno s malými přeháňkami navečer. Dovolím si krátký spoiler. Předpověď meteorologům rozhodně nevyšla. Chcalo s krátkými přestávkami celý den. Ještěže nás dnešní trasa vede víceméně pivní pouští, na které se nenacházejí žádné Kellery.

Nakonec nám dochází lahvové pivo a musíme vyrazit na cestu. Zamíříme do Neustadtu. Nejdříve po malých silničkách, pak po cyklostezce, na které se úspěšně ztrácíme. Naštěstí nás zachraňují dobrotiví domorodci, kteří nás nasměrují správným směrem.

V Neustadtu se stavujeme v Zoiglstubn beim Brucksaler. Svůj vlastní Zoigl nemají, čepují Wolframstubn Zoigl z Windischeschenbachu. Wolframstubn nevaří pivo v komunálním pivovaru. Svůj Zoigl si vaří v pivovaru vlastním a zároveň jím zásobuje i celou řadu dalších podniků. Objevil se dokonce i v Praze ve Dnu pytle. Zoigl to je moc dobrý, příjemně sladový. K němu si dáváme chutný Brotzeit a navíc na chvilku vykoukne i sluníčko, takže můžeme puosedět na příjemné zahrádce pod velkou nataženou plachtou proti dešti.

Z Brucksalera se zajedeme podívat kousek přes řeku k pivovaru Eismann, o kterém se nám předem nepodařilo nic zjistit. Ukáže se, že se jedná o malý pivovárek, který se nachází v garáži rodinného domku. Vpravo od garáže je dokonce vchod do místnosti s výčepem, ale nikde nejsou žádné informace, jestli je zde někdy otevřeno. Nejspíš je tato místnost určena pouze pro příležitostné soukromé akce. Garáž pivovaru je otevřena dokořán a před ní jsou naskládané prázdné lahve a půllitry, ale nikde nikdo. Holt Bavorsko, tady se prostě nekrade. Chvilku přešlapujeme před garáží, pak nakoukneme dovnitř a nakonec se odhodláme zazvonit na zvonek. Po chvíli vykoukne pán a na náš dotaz, zda neprodává pivo, se nám omluví, že bohužel ne. Prodává pouze po předchozí objednávce.

Co se dá dělat. Pokračujeme dál po cyklostezce Waldnaabtal Radweg do Weidenu.

Weiden je krásné historické městečko s nádhernou radnicí stojící uprostřed náměstí. Užili bychom si jej ale daleko lépe, kdyby tak nechutně nechcalo. Blízko radnice se nachází restaurační pivovar Bräuwirt. Zastavíme se v něm samozřejmě na pár piv. Pivovar vyrábí Zoigl ve dvou verzích – světlý a tmavý. Světlý je chuťově podobný Zoiglům z komunálních pivovarů, tmavý připomíná český tmavý nefiltrovaný ležák z minipivovaru. Sladší, lehce karamelový, pražený a lehce ovocný. Celkem fajn piva. I pšenice, kterou zde točí pod názvem Zoigl Weissbier, se pije celkem dobře. Nejlepší na celém pivovaru jsou jeho vnitřní prostory. Ač se jedná jednoznačně o turistický podnik, je zde výzdoba spíše decentní a není kýčovitá. Vlastní prostory pivovaru i restaurace se nachází v podzemních klenutých místnostech. Vlevo je malá místnost ideální pro uzavřenou společnost, vpravo pak větší prostory s výčepem, měděnou varnou a řadou nerezových tanků. Kolem varny se dá projít po schodech nahoru na moc pěknou zahrádku na dvoře mezi domy. Momentálně bohužel zavřenou kvůli dešti. Další malá zahrádka je i na náměstí před pivovarem. I ta je mimo provoz, ale my ji s radostí využíváme k ustájení kol pod nepromokavými slunečníky. Sedáme si do prázdných prostor nahoře a pro piva si dolů zajdeme sami. Obsluhují zde mladé sympatické slečny v dirndlech. To je něco pro Marleye.

Dalším pivovarem ve Weidenu je Gambrinus. Tentokrát se jedná o větší, nikoliv restaurační pivovar. U pivovaru se však nachází pivovarská hospoda. Žádná zahrádka, jenom obyčejný lokál. Vypadá jako klasická česká vesnická hospoda. Uvnitř je pár štamgastů, samí chlapi. Popíjejí pivo a na střídačku odcházejí kouřit jednu cigaretu za druhou do vstupní chodby. Po našem vstupu do hospody zavládne nejdříve překvapené ticho, ale když pozdravíme (anglicky, ta němčina nám prostě pořád nejde přes hubu), odpoví nám nadšené zdravení ze strany štamgastů. U nás se zdraví „Grüss Gott“ upozorňuje nás s úsměvem starší pán. Slibujeme, že se polepšíme.

Ptáme se na točené pivo, ale pan domácí nám oznamuje, že mají jen lahváče. Téměř kompletní nabídku pivovaru. Vytáhne nás na vstupní kuřáckou chodbičku a ukazuje nám vyvěšené plakáty s etiketami a velmi ochotně nám sám od sebe vysvětluje, co je co za pivo. Dáváme se klasicky Zoigla (jsme koneckonců na konci naší Zoiglovací cesty) a Zwickla. Piva jsou celkem fajn. Dobře se pijí.

Místní štamgasti sledují přípravu na finále mistrovství světa ve fotbale. Němci to vůbec hrozně prožívají. Celou naši cestu neustále potkáváme (a ještě i budeme potkávat) auta s německými vlaječkami a mnoho rodinných domů je vlajkami také ověšeno. Jeden ze štamgastů se s námi dává do řeči a rovnou se nás ptá, jestli si myslíme, že vyhraje Německo, nebo Argentina. V pudu sebezáchovy suverénně prohlašujeme, že Německo. Pán vypadá s naší odpovědí spokojený a přeje nám pěknou cestu. Asi nám jeho přání pomohlo, protože když vycházíme z hospody, zjišťujeme, že je konečně po dešti a dokonce nesměle vykukuje i sluníčko.

Z Weidenu pokračujeme dál po Waldnaabtal Radweg. Jen před Pirkem z ní sjíždíme a zajedeme se podívat na pivovar Pirker Bräu. Další z Bavoských pivovarů, který již ukončil provoz. Zde to bylo v roce 2013 (kdybychom se zde stavili minulý rok, možná bychom ještě mohli ochutnat jejich pivo… ach jo). Dnes je pivo pro tento pivovar prý vařeno ve Würthu v Windischeschenbachu. Uděláme pár fotek pivovaru, ale žádnou hospodu s „místním“ pivem zde dle očekávání nenacházíme. Mají jenom obchod s lahváči a suvenýry, ale ten je v neděli samozřejmě zavřený.

Vracíme se tedy zpět a pokračujeme do Rothenstadtu. Zde se nachází pivovar Hösl. Svého času prý jeden z nejlépe skrytých pivovarů v Německu. No nevím, pivovar nacházíme celkem snadno. Tyčí se hned na konci silnice, po které přijíždíme z Pirku. Najít pivovarský výčep je už mnohem komplikovanější. Nachází se na konci slepé uličky schovaný až vzadu za všemi domy. Místo vypadá překvapivě pěkně. Uvnitř je malá hospůdka a před ní řada stolů, lavic a stánek, kde nejspíš bývá samoobslužné okýnko. Dokonce zde k pivu nabízí i nějaké jednodušší pokrmy jako jsou Bratwursty a podobně. Problém je jenom v tom, že je zavřeno. Na dveřích sice visí cedule, ale otvírací doba je specifikována pouze jako „od“, do kolika mají otevřeno zřejmě závisí na náladě výčepního, zákaznících, počasí a tom, zda se náhodou nehraje finále mistrovství světa ve fotbale. Každopádně pivovar Hösl již sám pivo nevaří, pivo pro pivovarský výčep vaří údajně v Mitterteichu (letos máme na piva z tohoto městečka nějakou smůlu).

Smutně opouštíme Rothenstadt a vyrážíme po malé silničce směr Etzenricht. Sice bez piva, ale alespoň neprší. V Etzenrichtu potkáváme ceduli zvoucí nás na místní Fischerfest. Nějakou dobrou rybku k snědku bychom si dali. Je již po deváté, ale rozhodneme se zkusit, jestli náhodou festival ještě neprobíhá. Nevypadá to. Všechny stánky jsou již zavřené a jediné ryby široko daleko neplavou v oleji, ale ve velkém akváriu postaveném mezi stánky. Větší stan pro návštěvníky je sice plný lidí, ale nikdo ryby nejí. Všichni napjatě sledují fotbalové utkání s Argentinou na velkoplošné obrazovce.

Smutně opouštíme prostory Fischerfestu a kousek za městečkem nacházíme vedle cyklostezky Haidenaab Radweg pěkné místo na stan. Stavíme stan, vaříme si čaj a dáváme si večeři z vlastních zásob nakoupených v sobotu v Edeka. V jedenáct hodin za zvuků trubek, oslavného řevu a ohňostrojů usínáme. Německo zřejmě vyhrálo. A tak to má být. Snad zítra nebudou všichni hospodští vyspávat kocovinu.

Trasa naší cesty – den 2

Více fotek najdete ve fotogalerii

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii