Bavorsko na kole podruhé, 10. den - Forchheim, Norimberk

sepsala Bludice

9. června 2015 v 9:35

Ráno se probouzíme v třešňovém sadu. Třešně zde zřejmě nikdo nečeše (je jich plná zem), i když jinak se o sad majitel vzorně stará. Třešeň nad naším stanem je obalená obrovskými šťavnatými téměř černými třešněmi. Spořádáme jich pěknou hromadu k snídani a ještě si načešeme do ešusu na cestu. Vracíme se po cyklostestezce mezi sady zpět do Pretzfeldu. V Hagenbachu potkáváme pekařství, tak si zde kupujeme koláč… třešňový, jak taky jinak.

V Pretzfeldu nejdříve zajedem na vlakovou zastávku, ale zjišťujeme, že další vlak pojede až za 50 minut. Ten předchozí nám těsně ujel. Stejně ale na nádraží není automat na prodej jízdenek, takže bychom si nemohli koupit plánovanou jednodenní jízdenku Bayern-Böhmen-Ticket. Pokračujeme tedy zpátky do Forchheimu na kole.

Ve Forchheimu na vlakovém nádraží jsme v půl jedenácté. Stavujeme se zde koupit lístek v automatu, ale zjišťujeme, že obě naše platební karty automat nebere a velkou bankovku 100 € také odmítá (to už jsme jednou zažili v Berlíně při kupování lístku na městkou dopravu). Na rozdíl od dramatického shánění drobáků v Berlíně, zde nebyl problém. Zajdeme do místního obchůdku na nádraží, koupíme si Greif Bräu Schlöbberla a stoeurovka je rozměněna. Za utržené drobné tedy konečně kupujeme lístek a zakoupené pivo pak vypijeme na lavičce na autobusovém nádraží pod velkou cedulí Annafest-busse. Pivo je fajn. Další Dunkel z Franků. Od těch mnichovských se liší především tím, že je mnohem výrazněji chmelený a trochu méně sladový. Když pivo dopijeme, je nejlepší čas vyrazit do centra Forchheimu. V jedenáct hodin otvírá hospodu Neder se samospádem skvělého Exportu.

K Nederovi dorážíme v 11:20, zrovna naráží sud. Těžko říci, zda je to dnes první, nebo už žízniví štamgasti stihli jeden předtím vypít. Je jich zde plná hospoda (a to je prosím pondělí dopoledne). Stolky na sezení jsou i v chodbičce s prozatím zavřeným pivním okýnkem (chodí se k výčepu) a sedět lze i vzadu na dvorku, čehož také mnoho lidí využívá. My volíme předzahrádku před pivovarem a protože nemáme do odjezdu vlaku mnoho času, dáváme si jedno pivo napůl. Je skvělé, krásně chmelené a výborně pitelné. Navíc za cenu 1,90 € za 0,5 l. Hned vedle nás místa u stolků před hospodou zabírá skupinka omladiny s doprovodem dvou dospělých. Vypadá to jako nějaký školní výlet. Určitě bych jim nehádala ani těch šestnáct let. Všichni se ale žíznivě drží svých kameninových půllitrů s Exportem. Zatímco u nás mládež ve stejném věku tajně popíjí s prominutím sračky typu víno s kolou, ve Frankách se mládež už od nejranějšího věku vychovává k tomu, aby pila kvalitu. A vůbec nemusí nikde pokoutně. Pití piva je zde legální již od šestnácti let.

Po dopití se vracíme zpátky na nádraží. Ještě před odjezdem v 11:50 stihneme v obchůdku na nádraží popadnou lahváče do vlaku. Mají to tu celkem drahé, pivo stojí 1,50 €. Ale jiný obchod poblíž není a piva jsou z ledničky vychlazená. Vybíráme si Hebendanz Export Hell. Restaurace pivovaru Hebendanz se nachází ve Forchheimu hned vedle Nedera. Dnes ale měla zavřeno, takže jsme nemohli ochutnat točené pivo. Koupili jsme tedy pro porovnání alespoň lahvové. Není špatné, ale je to pouze matný stín Nederova Exportu. Těžko říct, jestli za to může rozdíl mezi lahví a samospádem, nebo je Neder prostě výrazně lepší.

Do Norimberku dorážíme okolo půl dvanácté. Ideální čas na oběd, ale kde si ho v tomto již poněkud dražším městě dát? Jako první k návštěvě volíme nejvzdálenější ze čtyř pivovarů, které zde chceme navštívit. Dostáváme se sem od hlavního nádraží celkem pohodlně a bezpečně. Okolo centra města vede pěkná cyklostezka. Závěrečný úsek pak absolvujeme uličkami téměř bez provozu.

Schanzenbräu se nachází v přízemí činžovního domu a vzadu na dvoře je pěkná zahrádka s příjemným posezením pod stromy. Kromě nás je zde pouze pár hostů, ale dle všeho jsou zde zvyklí i na větší davy. Zahrádka je dokonce vybavena budkami s okýnky na výdej jídla či piva. Piva na čepu jsou tři. Velmi dobře pitelný Helles, celkem fajn tradiční norimberský Rotbier a ucházející Schwarzbier. Ptáme se slečny číšnice, zda mají malá piva. Prý ne, ale můžeme si dát šnyt. To nám vyhovuje. Nabídka jídla je napsaná křídou na tabuli nad zahrádkou. Mají zde meníčka. Vybíráme si Schäufelegröstl, což je směs pečeného vepřového s pečenými bramborami a hromadou zeleninového salátu. Dobré je to. A cena 5,50 € je na Norimberk více než slušná. Také piva zde byla za nejnižší cenu ze všech navštívených podniků v Norimberku a byla i nejlepší. Pro nás jednoznačně nejpříjemnější pivní místo v Norimberku.

Ze Schanzebräu se přesouváme do Lederer KulturBrauerei, restaurace a obrovské pivní zahrady, která dnes patří pudinkové skupině pivovarů (Oetker Group). Pivo se v pivovaru Lederer dávno nevyrábí, ale v Tucheru je pro ně vařen Lederer Premium PilsLederer Kroko Ungespunden. Obě piva jsou zde na čepu. Piva jsou zde vskutku za prémiové ceny (2,60 € za 0,3 l), takže ochutnáváme pouze malá. Překvapivě je lepší Pils, než nefiltrovaná verze. Celý podnik působí jako takové poměrně turistické místo, i když večer může být na pěkné zahradě pod nádhernými košatými stromy velmi příjemně a fajn atmosféra. Zahrada je doplněna i o stánky s okýnky, těžko říci, zda se večer otvírají. My jsme zde byli v pondělí v poledne a návštěvníci se rekrutovali z řad turistů a poměrně velkého školního výletu halasící omladiny. Číšníci nebyli nijak příjemní a pivo, jak už jsem psala, bylo dosti předražené. Jenom pár metrů vedle v Schanzenbräu stála piva 1,60 € za šnyt. Vnitřek restaurace je takovým muzeem pivovaru. Sednout si zde můžete mezi velké měděné varny, či vedle parního stroje a dalších historických relikvií pivovaru, které již dávno neslouží k výrobě piva. V poledne zde nabízí i nějaká ta meníčka k jídlu. Jsou sice dražší než v Schanzenbräu, ale ještě stále ne tak předražená jako jídlo v centru Norimberku. My tento podnik po dvou malých pivech rychle opouštíme a po pěkné cyklostezce podél řeky Pegnitz zamíříme již do centra.

Podjedeme hradby a vynoříme se vedle Kaiserburgu, hned kousek od něj se nachází pivovar Nürnberger Altstadthof. Tentokrát již vyloženě turistický podnik s nijak dlouhou historií, ač se snaží působit tradičním dojmem (Vznikl v osmdesátých letech minulého století). Prostory restaurace jsou zvláštně členité. Posezení je možné na zahrádce vzadu na dvoře, v chodbičce, v několika přilehlých místnostech a vepředu u výčepu. Dle všeho na celý prostor dohlíží pouze jedna číšnice. Sedáme si ke stolu v chodbičce a paní nám po delším čekání přináší lístek a zase odchází. Po dalších deseti minutách čekání se rozhodujeme přesunout dopředu na bar, kde nás již tak snadno ignorovat nemůže, ač se o to snaží častými odchody kamsi dozadu do kuchyně. Rozhodujeme se otestovat všechna místní piva. Mají je zde v mírách 0,2 l, což je vzhledem ke kvalitě piv tak nějak dostačující. Cena je opět prémiová – 2 € za 0,2 l, na to se po cestě přes Franky zvyká hodně těžko. Z místních piv je asi nejlepší Rotbier, ucházející je SchwarzbierRotteWeisse a průměrný Helles. Všechna piva jsou hodně sladová, méně prokvašená a vůbec taková celkově urychlená. Kromě piva pivovar vyrábí i vlastní Whisky. K dostání jsou dvě tříleté verze a čistá mladá tříměsíční zřejmě pro „fajnšmekry“. Nu, nedali jsme si.

Po dopití všech čtyř tlamolepů zamíříme přes centrum zpět k nádraží do obchodu Landbierparadies. Mají zde rozsáhlý výběr franských piv i z úplně malých pivovárků a sem tam i nějaké ty franské modernější „craft“ kousky. Cena lahví je sice trochu vyšší (okolo 1 €), ale je zde opravdu vynikající výběr. Kupujeme několik lahváčů. Část jich naskládáme do cyklistických brašen v domnění, že již nebudeme muset téměř nikde jezdit (ó jak jsme se mýlili, ale o tom až v bonusovém nepivním článku) a část předáme Boříkovi, který se shodou okolností pohybuje po Frankách autem. Trochu nám tedy situaci zkomplikuje tím, že nás nejdříve zlanaří k setkání a pak kdesi bloudí po městě, takže na něj musíme čekat. Stihnout poslední Norimberský pivovar bude vskutku náročné. Naštěstí jsme se v něm stavili již cestou do Ladbierparadies a udělali jsme fotky, teď už zbývá jenom ochutnat jejich dvě piva.

Poslední pivovar Barfüßer Brauhaus stíháme opravdu na poslední chvíli. Je to pěkný podnik v historické části Norimberku, ale zároveň kousek od vlakového nádraží. Restaurace a měděná varna se nachází v podzemí v klenutých pěkně opravených sklepích, nahoře je pak podnik doplněný zahrádkou pod slunečníky nacházející se na pěší zóně. My pro ochutnání piv volíme zahrádku a trochu nervozní čekáme, až si nás konečně číšníci všimnou. Vypadá to, že se k tomu příliš nemají, nakonec za nimi musíme zajít dovnitř, abychom si pivo objednali. V pivovaru mají na čepu dvě piva, jedno světlé a jedno tmavé. Dáváme si od každého jedno malé.  Piva jsou dosti sladká, s nízkým řízem a celkově taková urychlená. Pít se dají, ale žádný velký zážitek to není. Nu, alespoň máme splněno i přechutnání tohoto posledního Norimberského pivovaru a můžeme svižně vyrazit na nádraží na vlak.

Stíháme jej celkem s přehledem, nakonec máme ještě pár minut rezervu. Jen máme trochu problém nasoukat se do něj i s koly. Vlak je celkem nacpaný a jak se zdá, nikam nespěchá. Čas jeho plánovaného odjezdu je již minulostí, ale přestože vlak stále stojí na nástupišti, nikdo netuší, co se děje a zda vůbec pojede. Nu, příběh naší zajímavé cesty z Norimberka domů do Prahy si budete moci přečíst v bonusovém zcela nepivním článku. Dnes pouze prozradím, že jsme dobu naší cesty nemohli vybrat lépe, neb všude v okolí řádily vichřice, o kterých jsme díky našemu naprostému odpojení od světa internetových informací vůbec netušili.

Trasa naší cesty – den 10

Více fotek najdete ve fotogalerii

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii